A Game of Dwarves

A Game of Dwarves přichází s modifikací téhle formulky. Zatuchlý pach kamenných slují, dolování vzácných minerálů a kutání místností podobně jako v Dungeon Keeper zní jako skvělé osvěžení již tak povedeného konceptu. A ono je, jen s sebou bohužel přináší několik nedokonale zabroušených hran.

Začněme však pěkně od jádra každé správné trpasličí sluje: založení malého pracovního tábora. V každé misi (a je jedno, zda půjde o volné hraní nebo o jeden z úkolů v kampani) začínáte s několika malými místnostmi, postelemi a trůnem pro vladaře. Vaším úkolem v první fázi bude rychlá stabilizace a zútulnění skromného příbytku. Základní potřebou, kterou je třeba splnit nejdřív, se stane naplnění břich vašich poddaných – naučíte se základní rozvržení pro potřebnou farmu, přiřadíte k ní nějaké pracovníky a jedete dál.

Rychle vykutat další místnost, ideálně přitom narazit na žílu zlata, a vytvořit tak místo, kde se mohou cvičit vaši válečníci. Pak vyrubat další místnost, kde mohou pro změnu zkoumat vědátoři, kteří svým bádáním odemykají jak nové věci k postavení, tak pasivní vylepšení pro všechny vaše trpaslíky.

Spěšně zútulnit trůnní místnost, král přece nemůže bydlet v obyčejné díře v zemi. Přidat pokladnici, truhly už přetékají drahokamy nalezenými v kobkách! A do toho samozřejmě musíte zvelebovat krásnou podlahu sluje, přidat pohodlnější postele, obložit zdi aspoň dřevěnými prkny a vůbec zvelebit vše tak, aby se trpaslíci cítili spokojeně.

A potom bylo čekání

Uf, hektických deset až dvacet minut je za námi a základ úspěšné trpasličí osady stojí. Pokocháte se svým dílem, v lepším případě uděláte i pár screenshotů a chvíli sledujete cvrkot. Potom vás napadne pár dalších vylepšení a díky možnosti ručně umístit naprosto každý kousek nábytku či přitesat jakoukoliv zeď, je vaše fantazie omezená jen do hry vloženými objekty. To vám zabere dalších dobře strávených deset minut a časem možná i víc. K tomu, abyste mohli realizovat ty nejsmělejší plány ovšem budete potřebovat některé suroviny, které vašim kopáčům vydají až nižší pozdemní vrstvy.

Otázka ale i tak zní: A co dál? U Game of Dwarves jde bohužel o otázku základní a ze všech nejpalčivější – po vybudování základního tábora by člověk čekal, že se mu postupem času dostane nových místností, mechanismů a nutnosti reagovat na nečekaně se vyvíjející události. Nic takového od Game of Dwarves však nečekejte. Mimo vylepšených stolů pro vaše výzkumníky, výživnějších plodin či ještě pohodlnějších postelí a židlí se neodemkne nic, co by si zasloužilo vaši pozornost.

Již po první, maximálně druhé misi v kampani budete znát a dělat vše, co vám hra může nabídnout, což rozhodně není ideální. Zde se nabízí přímé srovnání třeba s již zmiňovaným Tropicem, které také nabídlo dlouhou kampaň a pokaždé se zaobíralo výstavbou diktátorského města v banánové republice.

Designéři však byli schopni chytit příležitost za pačesy a pro tropickou strategii udělali mise tak odlišné, jak to jen šlo – jednou jste budovali turistický ráj, podruhé se spolehli na prodej rumu a cigaret, potřetí na hornictví... Jednou vás k tomu otravovali povstalci, podruhé ostrov trápily přírodní katastrofy, potřetí nestabilní politická situace. Zkrátka pořád bylo k vidění něco nového a vy jste museli reagovat jinak a řešit problém novou cestou.

V Game of Dwarves nic takového nezažijete. Všechny mise v kampani totiž následují jeden jediný mustr: postav základnu, prokopej se skrz nepřátelské potvory k bossovi a zabij ho. Jednoduché, úderné a stereotypní. Proč? Celý úkol totiž zahrnuje jen kopání skrz několik pater hlíny a boj s monstry, který vy sami nijak neovlivníte.

Při samotném kutání je navíc velice jednoduché ztratit orientaci a ještě jednodušší je dát omylem trpaslíkovi příkaz, aby si pod sebou podkopal nějakou tu životně důležitou desku. Trpaslík sice padat umí, ale v díře nevydrží. Umře únavou a hladem, protože se z díry nevyhrabe, pokud mu včas nepomůžete.

Nechte je v té zemi shnít!

Na takto „propadlé“ trpaslíky však hra nijak výrazně neupozorňuje. Může se tak stát, že váš zkušený rychlokopáč padne za oběť jámě, do které jste prostě dost rychle nestrčili žebřík. Naštve to, a i když si dáváte pozor, nejde o něco, co by se stávalo jen výjimečně.

Podobná situace pak nastává i s vojáky. Přimět vaši vojenskou bandu k tomu, aby zaútočila nějak synchronizovaně nebo aby se některý její člen uprostřed boje neotočil a nezamířil si dát šlofíka, je takřka nemožné. Aspoň že hra nabízí poměrně sympatický systém získávání zkušeností a trénování nanečisto. To dá vašim trpasličím bijcům vyšší šanci na přežití nějakou specializací.

Hlavní stereotypní mise se drobně snaží ozvláštnit jen šíleně natahované vedlejší úkoly typu „vykopej 400 bloků hlíny“ apod. Tyhle vedlejšáky ale nakonec spíše nudí a k jejich splnění nemotivuje zábava, ale odměna v podobě jakýchsi zkušenostních bodů, za něž si můžete nakoupit bonusy pro své královské alter ego, vojenský výcvik, více surovin do začátku nebo rychlejší výzkum. Jde o příjemný bonus, který v pozdějších levelech odstraňuje známý nešvar budovatelských strategií, kdy musíte v každé úrovni stavět úplně vše od začátku stejným procesem.

I přes všechny tyto slabiny ovšem nutno přiznat jednu věc. Game of Dwarves umí poměrně chytit a budování trpasličího impéria, i přes skřípání zubů nad hloupostí svých poddaných nebo při nadávání na nemožnost nějakým způsobem zužitkovat nastřádané materiály, si dost možná docela užijete.

Ano, ideální bude občas ke hraní udělat bokem i nějakou tu práci a naprostou nutností se stane zrychlení hry na maximum, ale ze vzkvétajícího obydlí svých trpaslíků vždycky budete mít upřímnou radost. A pokaždé také velký pocit zadostiučinění, když porazíte nějakého toho vypaseného bosse. Což vlastně není vůbec špatná vizitka hry.