8-bit Armies
Jedna z nejlepších RTS posledních let, která ukazuje, že v jednoduchosti je síla. 8-bit Armies připomíná první Command & Conquer, disponuje návykovou hratelností a má velkou šanci uhranout komunitu.
Tak dlouho se chodilo s RTS žánrem pro vodu, až se většině známých sérií ucho utrhlo. StarCraft funguje, ale hlavně díky progamerům, za Command & Conquer se (snad dočasně) zavřely vody a vzdor vakuu na trhu se nezdá, že by po staré gardě měl kdo převzít štafetu. Jako záchranář proto přichází studio Petroglyph, složené z veteránů Westwoodu, které má na triku povedenou strategii Star Wars: Empire at War, méně povedenou Universe at War a třeba i nevýraznou Grey Goo. Klesající křivku kvality svých her se ale studiu podařilo zastavit a prostřednictvím akční RTS 8-bit Armies ukazuje, že žánr má hráčům co nabídnout.
Bludný kruh RTS
O problematickém stavu RTS žánru se toho napsalo mnoho. Nové značky vychází sporadicky, klasické série končí nebo upadají. Zlí jazykové tvrdí, že problém tkví v nutnosti multiplatformního vývoje pro PC i konzole, a určitě mají alespoň částečně pravdu. Že ale jádro problému nebude jen ve vývoji pro konzole, naznačuje úspěch tahových strategií od Firaxisu a Paradoxu, které se rovněž musejí spolehnout jenom na osobní počítače, a přesto se jim daří.
Za tohoto stavu vyšla nedávno 8-bit Armies, aby jako velitel - spasitel přistála na obléhané základně a otočila vývoj předem prohrané bitvy. Vlastně stejně, jako v úplně první misi Tiberian Dawn za GDI. Na kost ořezaná hra působí jako narychlo uplácaný titul, který má vydělat na výplaty vývojářů. Do očí ostatně praští už minecraftovská stylizace. Skoro jako kdyby se hra snažila zalíbit mladším hráčům. Naštěstí se ale velmi rychle ukáže, že se nejedná o žádnou rychlokvašku.
V 8-bit Armies nenajdete žádný komplexní příběh a složité herní mechanismy. Dokonce i prvky, které jsou v RTS samozřejmostí řadu let (například obsazování baráků pěšáky) zde chybí. Právě v jednoduchosti však tkví hlavní síla 8-bit Armies.
Namísto nepřehledných jednotek s bizarními názvy, jaké jsou k vidění v tolika konkurenčních hrách, namísto snahy šíleně měnit pravidla žánru a přicházet se stále nepochopitelnějšími typy stavění základen (Grey Goo) a ujetějšími speciálními schopnostmi (Act of Agression), v 8-bit Armies jednoduše vyrážíte do pole s kulometčíky, raketometčíky, tanky a vrtulníky, jejichž role je jasná každému virtuálnímu stratégovi. O všem nejlépe vypovídá fakt, že tutoriál trvá asi tři minuty a obsahuje jedinou misi!
Otázka vyvážení
Nabízených 25 misí v kampani, 12 kooperativních misí a multiplayer jsou elementy, které slibují zábavu na desítky hodin. To zdaleka nejkouzelnější na 8-bit Armies je však především vyvážení tempa hraní. Může se to zdát triviální, ale jde o velmi důležitý faktor. Třeba Act of Agression byla příliš rychlá - než jste se s jednotkou v boji rozkoukali, bylo po všem. Naopak Grey Goo byla asymetrická a náročnější na chápání, což byla snaha napodobit hru, která existuje a dost se jí daří - StarCraft II. 8-bit Armies je ovšem jiná káva!
Pokud nepočítáme klasické real-time strategie jako Red Alert 2, chybí 8-bit Armies jakýkoliv přímý konkurent. Přežívání panáků a tanků zde trvá tak dlouho, že je možné se přizpůsobit situaci v bitvě a náležitě reagovat. Na druhou stranu však akce netrvají tak dlouho jako v Company of Heroes. Díky absenci komplexních cílů má hráč dostatek času a prostoru k budování základny a protiútokům. A výsledek je omamný!
8-bit Armies zapnete s tím, že si vyzkoušíte první misi, a o tři hodiny později si uvědomíte, že se nacházíte o třetinu kampaně dále. Jednotky prakticky nemají žádné speciální schopnosti (jak se sluší na nástupce série Command & Conquer), nenajdeme tu však ani zbytečné povyšování nebo prvky jako záchranu pilotů ze sestřelených letadel či obsazování budov. Přesto, nebo spíše právě proto, je zisk každé nové jednotky malým svátkem, který hráče nutí přemýšlet nad možným taktickým využitím. Díky tomu, že se hra nebere ani trošičku vážně, si lze navíc veškeré demolování užít bez sebemenšího pocitu studu.
Zatímco C&C: Generals občas vyvolávala dojem, že je třeba hrát jako ve skutečném Iráku, a Company of Heroes člověka podvědomě nutila, aby si vytvářel vlastní příběh z druhé světové, v 8-bit Armies se lze soustředit jenom a pouze na jatka. A taktiku. Což je často totéž.
Systém se resetoval
Přes všechno nadšení se může retro stylizace hry (nikoliv jen grafická) zdát trochu smutná, když se RTS žánr ve svých nejlepších momentech zmůže jenom na nápodobu své dávné slávy. Jenže 8-bit Armies zároveň ukazuje, že v základu jsou dobře odladěné RTS pořád nesmírně zábavné. Vývoj hry navíc stále pokračuje. Oficiálně sice tvůrci vydali plnou verzi, ale ve skutečnosti je titul stále ve vývoji, a do budoucna snad nabídne i více bojujících stran a barvitější mise.
Díky jednoduššímu a přehlednějšímu stylu hraní má navíc multiplayer dostatečný potenciál zaujmout hráčské masy. Pokud prahnete po stejné atmosféře, jakou v roce 1995 nabídla Command & Conquer: Tiberian Dawn, měli byste 8-bit Armies věnovat svou pozornost.
Zároveň je také jasné, že čím větší bude poptávka hráčů po nových jednotkách či herních režimech, tím více bude hrozit, že 8-bit Armies přijde o část svého kouzla. Snad to komunita chápe a nebude po tvůrcích chtít, aby relativně jednoduchý, ale o zábavný základ násilně rozšiřovali v duchu hesla "čím více, tím lépe". Právě kvůli této mantře se totiž žánr real-time strategií nachází tam, kde momentálně je. Pokud si tedy chcete připomenout, co bylo a pořád je na real-time strategiích nejkouzelnější a nejzábavnějších, máte díky 8-bit Armies ideální příležitost, která se nemusí dlouho opakovat.