Hades

Verdikt
94

Dynamické souboje, propracovaný systém lootu i skvěle zakomponovaný příběh dělají z Hades extrémně návykovou záležitost, kterou nebudete chtít odložit a nestane se stereotypem ani po desítkách hodin hraní.

Další informace

Výrobce: Supergiant Games
Vydání: 17. září 2020
Štítky: fantasy, roguelike, akční

Synka pána samotného pekla už nebaví, jak si z něj otec neustále dělá rohožku, a rozhodne se osamostatnit. Což v podsvětí dost dobře nejde, takže se Zagreus hodlá probojovat několika patry pekelného marasmu se zbraní vlastního výběru. Po cestě se mu dostává pozornosti jeho božské famílie, která významně rozšiřuje paletu schopností svými požehnáními. Cesta podsvětím je do jisté míry pokaždé stejná, ale zároveň naprosto neopakovatelná a ani žádný z buildů, které vytvoříte, se vám už nejspíš nikdy nepodaří replikovat.

Jako asi v každém roguelike vás na začátku přízraky pošlou domů hned po prvních pár střetnutích, ovšem tehdy přijde na řadu roguelite element – zlaťoučké oboly sice z kapes vytrousíte, ale zpátky domů vás vypakují s lahvičkami lahodné ambrózie, klíči, blyštivými drahokamy, krví titánů či s kapalnou temnotou. Podzemských měn je velké množství, ale nenechte se zmýlit – žádnou z nich za mikrotransakce nepořídíte, zato si s nimi můžete významně ulehčit příští průchody, naklonit si přízeň božstev či prostě jen zvelebit princovské komnaty.

Štěstí v neštěstí

Díky nepřebernému množství možností se každý váš pokus počítá. Obvykle bychom brblali na přílišný vliv náhody, ale Hades umí bavit i v momentech, kdy vám rozdává naprosto příšerné karty – rozumějte vylepšení, která jste v žádném případě nechtěli.

V jednom z prvních průchodů nám bůh války Ares na pravé tlačítko myši přihrál vír, kterým se nedařilo vůbec nic trefit a ještě působil směšně malé poškození, ale po zkombinování s auto-aimem od bohyně lovu Artemis se ukázalo, že jde o jedno z nejsilnějších komb ve hře.

Takových překvapivých souher je ale ve hře celá řada. Bohů, kteří Zagreovi na jeho cestě ze soucitu pomáhají, je celkem devět: Pod Afroditiným okouzlením se monstrům podlamují kolena, Ares na nepřátele sesílá zhoubu, Artemis se specializuje na kritické rány, Athéna ve své ochranné ruce drží spolehlivý štít, bohyně úrody Demeter posílá do pekla věčnou zimu, Dionýsus všechny spolehlivě opije, Hermes platí za rychlého poslíčka, Poseidon vládne vodě a Zeus bleskům. Spousta z požehnání přitom neovlivňuje jen čtyři základní bojové akce, ale různě modifikuje samotná herní pravidla.

Přitvrdíme?

Hru si můžete ulehčovat či zpřísňovat i vy sami. Zagreova adoptivní matka Nyx vám záhy odemkne zrcadlo, kde si za temnotu pořídíte všechny možné vychytávky od zdraví a bonusů k poškození až po životy navíc či úplatek pro sestřičku štěstěnu. V princových komnatách najdete také knihu sudiček s příběhovými a božskými výzvami a po prvním úspěšném útěku se vám otevře Hádův pekelný seznam, kde můžete posílit naopak své nepřátele.

Ti jsou podobně rozmanití jako vaše útočná paleta. Syčící dorážející lebky, svalnaté přízraky, oživlí vozatajové, satyrové, uřezané ruce v okovech, toxické krysy a medúzy, kostliví bomboví atentátníci… Zkrátka všemožná verbež.

Při některých průchodech sice nebudete mít kdovíjaký problém s běžnými protivníky, ale o cenné životy vás připraví některý z bossů, kteří se schovávají na konci jednotlivých oblastí... Nebo také náhodně poschovávaní v jejich průběhu. A i oni mají varianty. Fúrií bylo vždycky víc, i když třeba mnohohlavá Hydra, kterou Zagreus časem láskyplně pojmenuje, se variací dočkala až s koncem early accessu.

Z piktogramů na dveřích můžete jen odhadovat, jaké nebezpečí za nimi číhá, a na rozcestích se musíte setsakramentsky dobře rozhodovat, jestli vám zrovna přijdou víc k duhu zlaťáky, kentauří srdce rozšiřující zdraví, anebo si radši necháte dát víc do těla, ale poberete hned dvě božská požehnání najednou.

Starořecká soap opera

Hades tak ani náhodou není hrou jednoho dohrání. Příběh se po prvním vítězství neuzavírá a v momentu, kdy vládce podsvětí poprvé pokoříte, teprve začnete pronikat do tajů jedné velmi netradiční rodinky a jejího spletitého rodokmenu, z něhož by si genealogové trhali vlasy.

Neskutečně variabilní a neotřelé (až neotíratelné) souboje jsou totiž jen jedna věc, kvůli které Háda jen tak neodložíte – tou druhou jsou mistrně napsané a nadabované promluvy mezi obyvateli posledního z pekelných kruhů. Opět vyniká schopnost Supergiant Games vetkat příběh do tak nepříběhového žánru, jakým je roguelike.

Občas tady může být smrt vysvobozením a ne neúspěchem, protože vám můžu garantovat, že domovský palác neproběhnete, abyste mohli zase bojovat, ale vyslechnete si každou konverzaci s širým příbuzenstvem a před odchodem podrbete Kerbera, pokud bude zrovna odpočívat ve svém pelíšku.

Bude vás zajímat, jak si stojí místní milostný trojúhelník, proč se Gorgona Dusa nebaví se svými sestrami a radši u Hádových doma uklízí nebo proč Hypnós tolik touží po autogramu od minotaura. Nemusíte být vlastně ani moc zapálení do řecké mytologie – Hades z vás pokradmu udělá experty na všechny ty nevlastní neteře, rozhádané bratry a uprchlé múzy. Zagreus je rozmazlený fracek, který srší sarkasmem, ale Hades mu od svého masivního stolce zdatně kontruje, byť dobře ví, že všichni stojí, více či méně tajně, na synově straně.

Každý z (polo)božských hrdinů má zkrátka své kouzlo a dostatečně vystupuje z řady, což by vám dokázalo množství fanfikcí, které už na internetu stihly vzniknout. Všichni jsou navíc díky barevné, jindy možná až kýčovité estetice nadpozemsky krásní.

I když třeba po vynoření z kalných, krvavých vod řeky Styx nejste ani o krok blíž pokoření Zagreova otce a nalezení jeho pravé matky, existuje obří šance, že jste se přiblížili spojení dávno ztracených milenců nebo alespoň nákupu nové písničky, kterou vás Orfeus v lobby přivítá příště. Celý soundtrack je mimochodem špičkový, ale to je studiovým standardem už od Bastion.

Peklo je droga

Typická formulka Supergiant Games s frenetickým soubojovým systémem, který vám ale vždy dá jasně najevo, kde jste udělali chybu (nebo který z pohybů bossů se musíte doučit), je tu zkrátka dotažená na samou hranici dokonalosti.

Zejména během boje občas nebudete tušit, kde je levá a pravá, protože budete jen šmouhou na obrazovce rozdávající rány do všech stran, ale dá se na to zvyknout. Navzdory rychlosti nikdy nešlo o frustrující záležitost. Jen vy, váš meč a štít a nekonečná pekelná horda. To vše občas proložené rybařením nebo hraním na lyru.

Ať se snažíme, jak chceme a procházíme Hades pořád dokola, nemůžeme v něm najít nic, co by nás otravovalo, mrzelo, nebo snad dokonce nudilo. Ano, až tak návykový Hades je – a ze svých pekelných spárů vás jen tak nepustí. Protože co peklo schvátí, to už nenavrátí.