1849

Nejspíš je vám jasné, že v roce 1849 naplno propukla zlatá horečka v Kalifornii. Pojďme tedy na chvíli zapomenout na problémy moderního světa a přenesme se o století a půl nazpět tam, kde neexistuje policie a o bezpečí ve městě se stará poctivý šerif se stéblem trávy v zubech a koltem proklatě nízko.

1849 je budovatelská strategie, která koncepčně nijak nevybočuje ze zajetého formátu podobných titulů. Nejdříve zřídíte parcely, aby si obyvatelé města měli kde postavit domečky. K nim přistavíte ranč nebo rybárnu, aby měli co jíst a nakonec se začnete věnovat výrobě - například bot. Městečko prosperuje, rozrůstá se a vy se na to s potěšením díváte a plánujete další postup.

K prosperujícímu městu cihlu po cihle

K výrobě pokročilejších produktů už potřebujete řetězení výrobních jednotek. K produkci vína se dostanete výstavbou vinohradu a vinného sklípku, k produkci výše zmiňovaných bot pak výstavbou ranče a ševce.

Pokročilé výrobky jsou potřeba ke zvyšování úrovně obyvatel města, kteří za odměnu upgradují své příbytky, z nichž vám plynou vyšší daně nebo k navyšování městské pokladny skrze obchodování s vedlejšími městy. A to je vlastně ve zkratce úplně všechno.

Vaším cílem ve hře je vybudování fungující infrastruktury, díky níž se rozpočet města nezvrhne v křiklavě červená čísla, která předznamenávají fatální krach. To vám pak hra zatrhne tipec a musíte začít nanovo s trošku jinou strategií. Nic nového pod sluncem. Kolečka kapitalismu jsou neúprosná.

Ať jdeš do hry s čímkoliv, nakonec je to jedno

První neotřelou myšlenkou hry je (vedle samotného námětu) možnost nastavení obtížnosti v příběhové kampani prostřednictvím volby startovních podmínek – na nízkou obtížnost začnete třeba s vybudovaným rančem a třemi tisíci zlaťáků, na nejtěžší vlítnete na divoký západ rovnýma nohama pouze s dvěma tisíci zlatých v kapse.

Nejdřív mi tento nápad přišel dobrý, ale brzy vyšlo najevo, že nemá žádný hmatatelný dopad. Když hrajete na jednoduchou obtížnost, k cíli se dopracujete o něco rychleji. Na nejtěžší obtížnost je třeba vyřešit počáteční krizi, ale pak se obě obtížnosti slijí a od určitého bodu máte ve hře stejné podmínky - jedno jestli hrajete na easy nebo hard.

Jedinou výjimkou jsou mise, kdy při dané obtížnosti máte k dispozici pravidelné zásobování některou ze surovin (například vínem), zatímco při jiné obtížnosti namísto toho dostanete třeba vinohrad. Tyto rozdíly však nenutí a nemotivují k vymyšlení odlišné strategie, což je jeden z hlavních problémů hry. Zanedlouho po spuštění už se budete cítit jako doma a následně na vás jako deka padne stereotyp a nuda, k čemuž přispívají i celkové limity 1849.

Budovatelská strategie ve svěrací kazajce

Třeba výrobní řetězce jsou příliš krátké. Ve hře je jen hrstka produktů, které ke výrobě potřebují tři různé suroviny (těžba dřeva –> pila –> nábytek, těžba dřeva –> výrobna papíru –> noviny atd.). Většina výrobních artiklů si vystačí jenom se dvěma baráčky (ranč –> švec, vinohrad –> výrobna vína atd.), což na složitější plánování, a tím pádem i zábavu, rozhodně nevydá.

Problém je také v rozloze map. Největší je velká 25 x 25 polí a vezmete-li v úvahu, že jedno pole zabere cesta stejně jako obytný dům, je to opravdu málo. Nehledě na to, že v příběhové části hry ve většině případů operujete na mnohem menším území. Mapy se od sebe navíc liší pouze rozložením surovin (zlato a železo), jinak vypadají úplně stejně. Sliby o rozdílných podmínkách při tvorbě měst byly plané.

K variabilitě hry nepřispívá ani absence vedlejších ukazatelů, statistik a speciálních událostí. Snad vyjma občasného zemětřesení, které poničí pár budov, nebo propuknutí zlaté horečky, během níž vám ve městě přibývají obyvatelé, se toho ve hře moc neděje. Citelně mi chyběl třeba ukazatel spokojenosti obyvatel, který by motivoval k používání zkrášlovacích objektů typu pouliční lampy, napájecí koryta pro koně a podobně.

Zmíněné objekty můžete postavit zdarma, ale proč, když jsou k ničemu. Nabízí se otázka, jestli měly původně mít nějaký hmatatelný dopad na statistiky, jen tvůrci tuhle mechaniku nestihli dodělat. Nebo je tvůrci do hry přidali až na konci vývoje, protože zjistili, že jejich dílo není moc zábavné. Často totiž při hraní narazíte na hluchá místa, kdy třeba čekáte na připsání peněz, abyste mohli stavět dál, a mezi tím nemáte do čeho píchnout. Tak si postavte pár lamp, je to zadarmo! A k ničemu...

Jak se zlatokop uklikal k smrti

Na jednu stranu opravdu není v 1849 často co dělat. Na druhou by ale některé mechaniky, které vyžadují vaši aktivitu, mohly být zautomatizované. Vadila mi absence možnosti nastavení automatického nákupu a prodeje surovin. Pravda, kdybych nemusela neustále klikat na tabulky se surovinami, už bych tuplem neměla co dělat, ale, že by to byla nějaká zábava, se také říct nedá.

Zrovinka žonglování s virtuálními produkty je obvykle v budovatelských strategiích možné zautomatizovat - minimálně u surovin, s nimiž se obchoduje často. Naklikávat prodej po sté je ještě větší nuda než nicnedělání.

1849 není vyslovený propadák, ale také žádný zázrak. Hra vyšla vedle PC i na tablety a kvalita zážitku hodně závisí na volbě platformy. Pokud ji chcete hrát na tabletu, občas po ní sáhnete, naklikáte baráčky, uděláte pár transakcí a zase dál koukáte na televizi nebo vystupujete na příští zastávce, asi se 1849 jako odpočinkový titul osvědčí. Na PC je ale 1849 ztělesněná nuda.