Masterplan Tycoon bere dobře známý, osvědčený základ budovatelských strategií s automatizací a zjednodušuje ho po herní i grafické stránce na nejfunkčnější minimum. Zelená plocha představuje lesy, žlutá obilí, šedá kamení a modrá vodu.

Nejsou tu vidět konkrétní stromy, není tu postavička dřevorubce s animací ohánění se sekerou. Místo toho se jen v té velké zelené ploše představující les sem tam objeví nápis „Thawk“ doprovozený jednoduchým zvukem záseku sekerky do dřeva. A ono to bohatě stačí.

Člověk i z tak jednoduché audiovizuální prezentace okamžitě pochopí, co se ve hře děje, a o to víc pracuje jeho fantazie. I když tu nepobíhají žádní lidičkové, není těžké si jejich švitoření od lesa k dřevorubcově chajdě a zpátky představit.

Stejné je to i s přenosem klád na pilu. Hráč se kouká na dva strohé rámečky, každý jen s názvem dané buňky, vstupem a výstupem. Dřevorubec má výstup „Strom“, zatímco pila má vstup „Strom“ a výstup „Prkno“. Čapnete výstup jednoho a vrazíte ho do vstupu druhého, čímž se vytvoří linka, po které co chvíli putuje bublinka označená jako „Strom“.

Je to až absurdně minimalistické, ale na mě to funguje skvěle. Vidíte ukazatel, za jak dlouho takový strom vznikne, sledujete ho, jak putuje na pilu, kde se z něj za pár vteřin stane prkno, které hned putuje dál do postupně se rozšiřujícího a větvícího systému nekonečné výroby produktů.

K těžbě dřeva se rychle přidá těžba kamení, rybolov, začnete budovat první farmy, vyrábět oblečení, mlékárenské výroby, steaky, párky, konzervy, okna… A pořád v naprosto abstraktním stylu. Jak tady vypadá třeba taková pastvina s ovcemi? Jednoduše se v okolí béžové „budovy“ začnou objevovat béžová políčka, která tu a tam vydají psaný text „Me-e-e“.

Člověk se jen musí usmát, když v tu chvíli průvodce hrou prohlásí: „No jen se podívej na ty roztomilé ovečky!“ Ano, fantazie pracuje a já si skutečně představuju, jak se za tou béžovou plochou ukrývají početná stáda ovcí, jak je moji dělníci holí a jiní pracanti vlnu zpracovávají do oblečení.

Minimalistická není jenom grafika, ale i soundtrack, který se omezuje na několik tónů, které se k Masterplan Tycoonu prostě a jednoduše hodí. Je to monotónní, rychle se opakující, ale nerušivé, správně podkresové s občasným ozvláštněním v podobě dodatečných zvuků jednotlivých výroben. Případně je to ideální hra k poslechu podcastů a audioknih, protože po zvukové stránce vám tu vůbec nic neuteče.

Automatizuj, optimalizuj, vyvozuj, zuj...

Pojďme si ale ještě prozradit pár velkých zajímavostí a lákadel zdejší automatizované výroby. Je tu toho opravdu hodně, co můžete těžit a vyrábět, a časem jednotlivé budovy začnou mít pořádné nároky. Protože v nich přece jenom pracují lidé.

Další a další výrobna prostě nebude makat, pokud nebudete mít sklady plné oblečení. Pokud nebudete mít párky. Pokud nebude zajištěný dostatečný přísun pálenky. Takže se čas od času vracíte na samotný začátek, zdokonalujete jednotlivé sítě, zakládáte další a další řetězce, aby byl neustálý dostatek chleba (farma -> mlýn -> pekárna -> sklad, farma -> mlýn -> pekárna -> sklad...).

Do toho vám budou dělat vrásky na čele samotné sklady, kolem nichž se celá hra točí. Mají svůj vlastní rádius, do nějž je potřeba vměstnat veškerou výrobu, protože jakmile je nějaká budova mimo dosah jednoho ze skladů, tak se jí prý nedostává údržby a nemaká.

S tím souvisí zajímavé pravidlo, že se všechno staví vesměs doprava. Všechny výstupy jsou vpravo, všechny vstupy vlevo a snažit se nastavit cestu proti tomuto proudu je jako bojovat s větrnými mlýny.

No jo, jenomže on i ten sklad, do kterého máte všechno dovést, abyste to měli obecně k dispozici, má vstup vlevo, a jakmile začnete stavět za jeho hranicí, už musíte uvažovat víc dopředu, kam umístit další sklad tak, abyste měli dostatek prostoru pro vytvoření další a další výrobní sítě (tady to jde trochu proti logice, protože můžete mít nepočetně skladů, které jsou spolu ale magicky propojené, takže z nich můžete čerpat vše, i když do nich nic fyzicky neteče).

Je to moc hezký puzzle, který neustále plyne kupředu, klade před vás jeden problém za druhým a jen málokdy máte čas nic nedělat a sledovat, jak vaše výrobní síť žije svým vlastním životem. Část řešení problémů souvisí i se samotnou stavbou, která umí být poměrně nepoddajná.

Nad propojováním jednotlivých staveb linkami totiž nemáte žádnou kontrolu. „Kabel“ se zkrátka natáhne sám nejkratší možnou cestou, a pokud je v ní zrovna nějaká překážka (budova či skála), neohnete ho. Takže vás občas čeká trochu frustrující posouvání staveb o ještě další milimetr a testování, jestli už se ta zpropadená linka tentokrát konečně vyhne budově, která jí stojí v cestě.

Naštěstí nepotrvá dlouho a odemknou se vám předělové pilíře sloužící jako záchytné body, díky nimž dokážete jednu trasu provést i spletitým bludištěm. A to je pak pěkně uspokojivý pocit! Ale to nejzajímavější na celém Masterplan Tycoonu jsem si nechal na konec...

Automatizované řetězce v automatizovaných řetězcích

Veškeré výše popsané dění se děje na jedné mapě nazvané Master. Je to rozlehlá mapa neustále se rozšiřující doprava, jak se i vy přirozeně rozpínáte tímto směrem. A čas od času se tímto způsobem dostanete k jedné z několika misí.

Mise je vlastně vnořená, samostatná mapa. Z pohledu Masteru jde jen o další buňku se vstupy a výstupy, ale z pohledu hráče je to samostatná výzva. Zkrátka na nějakou dobu zanecháte Mastera Masterem, který si bude dál vyrábět to, co jste mu nastavili, zatímco budete uvnitř mise na nové mapě s vlastními výzvami tvořit něco nového.

Například, abyste pokročili na hlavní mapě, potřebujete cihly, které jsou výstupem první mise hry. A abyste mohli misi začít, musíte ji zásobit chlebem a kamením. Celý začátek hry je tedy o zajištění produkce těchto dvou komodit, načež se uberete do mise, kde všechny vaše kroky budou směřovat k vytvoření cihel.

Jakmile uvnitř mise zajistíte vše potřebné a cihly pošlete na výstup, můžete se vrátit na hlavní mapu Mastera a dál pracovat s cihlami vycházejícími ze skryté změti výrobních procesů. Je to velmi elegantní způsob, jak nezahltit hlavní mapu. Později totiž takových misí budete absolvovat víc, vždy s cílem výroby nějakého dalšího produktu, čímž ale nebudete hlavní mapu vůbec zatěžovat.

Jedinou nevýhodou celého tohohle procesu je, že mise mají pevně dané možnosti vstupu. Jak už jsem řekl, do první mise musí proudit kámen a chléb, ale nic jiného. To znamená, že v rámci mise děláte spoustu řetězců od začátku. Znovu musíte ustanovit dřevorubce a zajistit výrobu prken, znovu tamější dělníci potřebují oblečení, takže vytvoříte pastviny s tkalcovnou.

Znovu a znovu děláte všechny ty základní věci, které vás hra učí na hlavní mapě, abyste jí pak jen dokázali, že jste to pochopili a teď už to zvládnete sami znovu a možná i lépe. Není to vyloženě otravné, ale po čase by neuškodilo mít možnost přeskočit ty nejzákladnější krůčky a rovnou se věnovat pokročilým řetězcům.

Z celkového hlediska je v Masterplan Tycoon pořád co dělat (obzvlášť když se později přidá ještě výzkum vylepšující nejrůznější aspekty vašeho výrobního impéria) a je naprosto zjevné, pro koho je hra určená. Pro každého, koho baví automatizace procesů, jejich zdokonalování a překonávání překážek s tím, že si s něčím takovým nepotřebuje lámat hlavu dlouhé hodiny.

Hra je naprosto okamžitá, vůbec ničím vás nezdržuje, je přístupná a její minimalismus se mi vlastně strašně líbí. Dělá zcela konkrétní věci naprosto abstraktním způsobem, díky čemuž můžete mnohem víc než v jiných automatizačních hrách zapojit svou představivost.

Zaplňuje tak malou díru v malém žánru a dokáže být pořádně návyková. Snadno se u ní přistihnete, jak se z „ještě pět minut“ stane další hodina. Zkrátka a dobře další kvalitní zářez do jedné prapodivné škatulky plné velmi uspokojivých her.

Nejlepší (dle let) tycoon před 2025