V klidu si tak sedím ve stínu slunečníku na zahradě za domem, popíjím míchané nápoje… když v tom se zčistajasna začal někdo sápat přes náš plot. Než jsem se nadál, podivné individuum v zašpiněných a potrhaných šatech snadno nízký dřevěný plot překonalo a už si to vykračovalo po krásně střiženém trávníku. Tedy vykračovalo, prapodivný chlapík se pohyboval dost nekoordinovaně, vlastně se spíš potácel. Na moje volání nereagoval a neustále se pomaličku přibližoval.

Zní to možná šíleně, ale vypadal opravdu jako zombík a skoro bych přísahal, že z jeho neurčitého mumlání slyším i jakési „brains, brains!“. Tady už skutečně nebylo nač čekat, na výzvy neodpovídal a motal se takřka v polovině zahrady, což byla ideální vzdálenost na protiútok. Použil jsem takřka vše, co bylo po ruce a co mohla zahrada se zákoutím domu nabídnout. Sekačku na trávu, hrábě na listí, kameny z blízké skalky… vrhnul jsem po něm i několik melounů a dvě dýně. Po několika dlouhých vteřinách zůstalo nakonec jeho tělo bezvládně ležet na trávě, už bez pohybu a také bez hlavy.

Scéna jak vystřižená z filmů George Romera samozřejmě není reálná, s opravdovým zombíkem jsem zatím neměl možnost se setkat, tím spíš na naší zahradě. Podobnou zápletkou však disponuje hra Plants vs. Zombies, od známých PopCap Games, kterážto se mi posledních několik týdnů nepříjemně roztahuje v počítači. V jádru nejde o nic jiného, než v uvozovkách pitomou hříčku a x-tou variaci žánru "tower defense". Hráč má přitom v roli zahradníka de facto jediný úkol, totiž odrazit nikdy nekončící útoky nemrtvých a ochránit tak svůj dům, respektive mozky všech jeho obyvatel.

Mocná flóra

Proti hordám valících se zombie lze na obranu použít vesměs jen květiny, jak ostatně předjímá titul hry. Naštěstí jde veskrze o samé speciální, masožravé, útočné a všelijak zmutované rostliny, o kterých Přemek nemá ani tušení, že existují. Celkem je k dispozici takřka padesátka kytek, i když ne všechna „obranně-útočná zařízení“ lze květinami nazvat. Část z nich tvoří různé zahradní zátarasy v podobě menších či větších kamenů, tu a tam se přimíchá i nějaká ta zelenina, no a v neposlední řade je tu také množství houbiček, majících své opodstatnění v nočních levelech. Zvětšit

Úrovní je v hlavním adventure módu rovná padesátka a na každou z nich je možno se předem připravit, když hra odtajní jaké typy útočníků podniknou nájezd na váš pozemek. Už v předstihu tak vidíte kteří ze zombíků půjdou za chvíli do útoku a podle toho vybíráte také druhy rostlin. Na každý level je přitom k dispozici jen omezený počet zahradníkových trumfů a ačkoliv v pozdější fázi dojde k rozšíření slotů a pár jich jde i dokoupit, v jádru si musíte vystačit pokaždé s ani ne desítkou kytek a dalšího zahradního arzenálu. Pochopitelně je záhodno přípravu nepodcenit a zvážit všechny okolnosti, protože jakmile se hra rozeběhne, už není cesty zpět.

Každá květina má své silné a slabé stránky, no a samozřejmě pomalu každá platí na jiného zombíka. Zpočátku jsou v nabídce vesměs útočné střílející kytky, ovšem čím rafinovanější začnou být nepřátelé, tím rafinovanější je i zahradník. Později se proto přidá mnohem mocnější a nebezpečnější flóra, od rostlin masožravých, přes výbušné, až ke kytkám halucinogenním nebo zapáchajícím. Postupem času se vše pochopitelně obměňuje a stejně tak snad každá dokončená úroveň znamená odměnu, v podobě nějaké té nové sazeničky do sbírky. Variabilita je velmi závislá i na prostředí, v úvodu totiž zombíci útočí výhradně na přední zahradu, časem ale rezignují a zkusí své štěstí na zadním dvorku.

Na zemi, ve vzduchu i na vodě

Přílišný stereotyp tedy rozhodně nehrozí, jelikož bitevní pole se neustále mění a také hráč musí používat jinou strategii. Travnatý pažit před domem se zdá bezproblémový, ovšem už v zadu za barákem naleznete bazén, jehož se zombíci překvapivě vůbec nebojí. Rázem proto musíte řešit co s takzvanými vodními a podvodními nemrtvými, na které samozřejmě tradiční principy nezabírají. Ke slovu tak přijdou lekníny (většinou je na ně možno umístit klasické kytky) nebo podivné řasy a chaluhy, ochotně stahující nepřátele pod hladinu. Naneštěstí vynalézavost útočníků nezná mezí a jakous-takous inteligenci jim rozhodně nelze upřít.

Jejich nájezdy jsou později rafinovanější, když své ataky zkouší uskutečnit pod pláštíkem noci a neštítí se dokonce ani střechy domu. Při obraně komína (coby přístupového bodu do domu) se hra vůbec výrazně změní. Domeček jednak disponuje tradiční střechou, takže kytky není kam sázet a ke slovu přicházejí květináče. Teprve pak lze vůbec začít s výsadbou květin, ovšem veskrze speciálních odrůd, jelikož střecha je sedlová a musíte útočit přes hřeben. Ještě že tu máme všelijaké katapulty a vrhače čehokoliv. Konečně jako noc a den se hraní odlišuje i při nočních úrovních. Díky mlze bývá dost nepřehledno a nedostatek slunečního svitu zase nahrává speciálním houbám.

Jen ať svítí sluníčko

Herní strategie se tak neustále mění, v jednom kuse využíváte jiných rostlin, v jiném prostředí a proti odlišným nepřátelům. Různých kombinací je doslova nepřeberné množství a hra vás tlačí do používání odlišných taktik. Podstata se ovšem nemění, vždy je zapotřebí vybudovat mohutný a účinný obraný val, který si poradí jak s hlavním náporem zombíků, tak s jejich záludnými akcemi a specialisty v jejich středu. Ve dne nebo v noci, na zemi či na střeše… pokaždé je nutno zastavit je všechny a nedovolit jim průnik do domu.

Kromě strategické části je tu pochopitelně také výrazný ekonomický aspekt, jelikož nic není zadarmo. Stavba, respektive výsadba květin, je přímo závislá na financích, promítnutých zde do slunečního svitu. Sluníčko je základem všeho, každá květina má jisté nároky a přísun „kreditů“ zajistí jen slunečnice. Během hraní tak neustále sbíráte pomyslné sluneční paprsky, jakož i budujete a obnovujete obranné linie z květin, které útočící zombíci pomalu ale jistě požírají. V nočních úrovních pak úřadují především houbičky, slunečnice jedou sotva na půl plynu. Inu další aspekt hodný zohlednění, za úplňku je světla poskrovnu a ekonomicky náročnější květena končí na druhé koleji.

Nehorázná sranda

Jednou z hlavních deviz Plants vs. Zombies je bezesporu humorné pojetí a hodně ulítlé vtípky. Konečně stačí se podívat už jen na obrázky a roztomilou, ručně kreslenou grafiku. Jakkoliv hra boduje svým promyšleným systémem a skvěle navrženými květinami, nepřáteli i bitevními poli, je to také neutuchající legrace a hromada fórů, co vás udrží u monitoru. Návrháři se při vývoji doopravdy vyřádili, když vyprodukovali pětadvacet nemrtvých dobrovolníků, ochotně se vrhajících do náruče rozzuřené zahrady. Každý přitom vychází ze základního modelu zombíka, který není ani příliš odolný, natož pak rychlý.

Ovšem již v prvních kolech se objeví kujóni, chránící si hlavu všemi možnými prostředky. Někdo si na ni nasadí dopravní kužel, další plechový kbelík… ale i na takové ptáčky máme háčky. Se všemi ocelovými předměty si totiž poradí magnetická květina, kromě kýblů tak zombíky neochrání ani branka od plotu, krumpáč nebo malý žebřík. Utrum tak má zombie horník snažící se zahradou podkopat i kolega co si myslel, že vyleze na obranný val z kamenů. Hodně nebezpeční však dokáží být též bývalí sportovci - takový skokan o tyči, potažmo rychlý americký fotbalista v helmě umí docela pozlobit.

Sportovci, rolbaři i hvězdy pop music

Dorazí také Michael Jackson, v červené bundě z klipu Thriller, v doprovodu svých tanečníků nebo jeho zdánlivý parťák, s magickou hrací skříňkou a potrhanou svěrací kazajkou. Tím ale výčet bizarností zdaleka nekončí, je třeba se bránit též hopsalům na pogo tyčích, řidičům motorových sekaček vybavených katapulty či zombíkům řídícím rolbu, vtipně pojmenovanou Zomboni. Ti ostatně připravují pruh ledu pro své kolegy ze čtyřbobu (ne jamajského) a ponecháte-li je delší dobu bez dozoru, rolba nejen převálcuje co ji přijde do cesty, ale zapříčiní i rychlý příjezd bobu s ne zrovna mírumilovnou posádkou.

O útocích z podzemí (horník) již řeč byla, avšak nemrtví vás mohou překvapit i ze vzduchu - to když nastoupí vznášející se borci s héliovými balónky, potažmo adrenalinoví bungee skokani. Proti těm naštěstí fungují kytky ve stylu stolního větráku, kaktusy s ostny, respektive speciální ochranné deštníkové květiny. Za pozornost stojí i vodomilové, cáchající se bez rozpaků v bazénu. Jak na ně už jsem nakousnul, ovšem kromě zoufalců s nafukovací kačenkou u pasu, dorazí i profi potápěči vybavení šnorchlem a ještě větší frajeři s delfíny. Je toho zkrátka hodně, čemu je potřeba se bránit a hráč si na každý pád ani chvíli neoddychne.

Spousta bonusového obsahu

Plants vs. Zombies je hra nejen výtečně navržená, vtipná a návyková, disponuje ale také množstvím miniher a bonusů. Co chvíli se tak i během hlavní kampaně odpoutáte od zažitého standardu a střihnete si tu bowling se zombíky, tu variaci na Bejeweled, nebo nějaký logický rychlík či karetní puzzle hříčku. Konečně po dohrání jakési kariéry a úspěšné záchraně domu, vlastně veškerá zábava teprve začíná, když lze absolvovat většinu úrovní znovu, teď již s plným arzenálem květin. V nabídce je rovněž hromada survivalů a speciálních úrovní, které mnohdy značně modifikují pravidla, dokonce si vyzkoušíte i pohled z druhé strany a hru za zombíky.

Pro chvíle oddychu je pak ideální zenová zahrádka, smíšci se slušnou znalostí angličtiny zase ocení obsáhlý almanach všech zombíků a květin, včetně vtipných popisků. Zapomenout nesmím ani na šíleného souseda Davea, částečně průvodce hrou a částečně obchodníka. Občas dobře poradí, jindy zase výhodně odprodá další sazeničky a vynálezy k likvidaci nemrtvých. Za zmínku stojí i všelijaké dopisy a vzkazy, jimiž se vás zombíci snaží převézt a rozhodit. Rada jak vyhrát hru „až se zombíci objeví, sedněte si a nic nedělejte“ je ovšem stejně účinná, jako průhledný vzkaz od maminky v duchu „přijeďte k nám na oběd, dům nechte klidně otevřený a zahradu nechráněnou. s pozdravem máma, ne zombíci“.

Výborná hra za babku

Příliš vytknout se nic nedá ani technické stránce hry. Kreslená grafika a bezchybné animace vypadají skvěle, tolik roztomilých vraždících kytiček a úchvatně se rozpadajících zombíků hned tak někde neuvidíte. Pobaví zvlášť různorodé konce všech zombies, které se neokoukají a neomrzí ani po několika hodinách, stejně jako hudební kulisa, jež je velmi sympatická. Zdejší melodie vytvářejí vskutku pohodovou atmosféru, pomalu se ani nechce věřit k jakému masakru to vyhrávají.

K menším záporům patří snad jen neohebné nastavení rozlišení na počítačích, ale co, hru lze spustit i v okně, což se - vzhledem k tomu, že ignoruje širokoúhlé monitory - každopádně doporučuje. Na konzolích či mobilních platformách podobné nebezpečí nehrozí. S gamepadem v ruce je možná kontrola nad děním trochu podivná, nejedná se ale o nic, na co by si nešlo zvyknout. Nu, a verze určená pro dotykové displeje je vyloženě povedená, tam nelze vytknout téměř nic. Vše tu je odladěné a intuitivní.

Kladem budiž rovněž lidové hardwarové nároky, které s přehledem splní i kdejaký kancelářský počítač (CPU 1.2GHz, 512MB RAM a grafika s 128MB paměti) a v neposlední řadě také cena hry. Pakliže bychom vzali v potaz rčení, že čas jsou peníze, nemůžeme tuhle investici doporučit, jelikož Plants vs. Zombies vám seberou poslední volné chvilky.

Nejlepší (dle let) tower defense pro Windows před 2025