Inspirováno velikány

Není těžké uhodnout, z jakých herních děl (o filmových ani nemluvě) si Halfway bere příklad. Doom posloužil motivem zoufalého boje proti bývalé vlastní posádce, Half Life „velkým třeskem“ inspiroval ke sledování události z notně depresivní roviny a samotná loď, kde nic nefunguje jak má, plně odpovídá té z Dead Space. A tahový způsob taktického boje? Hlavní součást hratelnosti obstarala samozřejmě UFO: Enemy Unknown.

Halfway opravdu není svým založením ani hratelností vrcholem originality. Škarohlíd by navíc dodal, že kvůli záměrné retro stylizaci hra vypadá ještě hůř než jmenovaná klasika od MicroProse. Na druhou stranu, čím víc vám bude Halfway připadat neoriginální, tím snadněji to hře prominete, neboť zjistíte, že v elegantní kombinaci dávno známých prvků se také může skrývat kus vývojářského umění. A eleganci, s jakou Halfway předkládá válku v útrobách kdysi mírumilovné lodi z 25. století, je nutné ocenit.

Hlavně odsud pryč

Díky špičkovému promíchání všech známých sci-fi předloh dokáže být Halfway nevěřitelně návyková a atraktivní. Už jen námět okamžitě chytne za dobrodružné srdce. Hlavní hrdina se probudí po stázovém spánku a nachází svůj létající domov kdovíproč v troskách. V takové situaci člověku hluboko ve vesmíru snadno vyschne v krku. Nemluvě o nutnosti zlikvidovat regimenty agresivních zřízenců, které dřív normálně potkával na chodbách, a některé snad i zdravil jménem.

Halfway servíruje atmosféru chladnou jako půlnoc. A minimálně jeden večer čistého hraní s ní kvůli tomu strávíte. Začnete v šest večer a najednou bude dvanáct - budete unavení, hladoví a vystrašení. A stejně jako hrdina ztratíte pojem o realitě.

Aby bylo úplně jasno, na zničeném Goliáši nejde o vítězství, ani o vojenské frčky. Jde o to najít cestu ven, potažmo napravit nejokatější důsledky neznámé zkázy a snad jednou v budoucnu začít nový život na nějakém vzdáleném měsíci. Hlavní cíle hrdiny jsou prosté a upřímné. Takové se v člověku, který ztratil téměř vše, snadno berou. Jaká nádherná pozvánka k hraní.

Ukecaná osma

K příjemnému ztotožnění se s dějem pomáhají i dobře napsané dialogy. Halfway sice není košatě výřečná jako Shadowrun. Nedokáže napsat barvitý odstavec o skleničce vody, ale skupina postav, která se dá na cestě poblázněnou lodí postupně dohromady, spolu živě konverzuje, navzájem se dělí o své bezprostřední dojmy i emoce, zkrátka pohotově reaguje na nové událostí, což zní a funguje přímo skvěle. Navíc nechybí ani občasný vtip.

Jednu polomrtvou oběť zkázy grupa oživí i s jejím milovaným psem! A další přeživší bude zase nalezen zamknut v chladírně. To je zároveň hezké svědectví o univerzálnosti herní atmosféry. I z vtipu může doslova mrazit - vždyť ten člověk se tak moc bál nepřátel, že byl ochoten ztuhnout na kost!

Nikdy ne úplně spolu

Koridory Goliáše, v nichž se boj proti agresivnímu zbytku posádky odehrává, bohužel netrhají velikostní rekordy. Variabilitě level designu to zrovna nenahrává, nicméně autoři se naštěstí snažili v rámci možností alespoň jednotlivé úrovně rozdělit na dvě i více cest.

Rozvětvenému postupu uvnitř levelů jsou mise elegantně přizpůsobeny. V některých se tým musí chtě nechtě rozdvojit a postupovat odděleně s vírou v budoucí setkání. Jde o efektní chvíle, kdy na sebe členové družiny pokřikují a ujišťují se o své bezpečnosti a bojeschopnosti. Bohužel, oddělování probíhá skriptovaně, tedy nucenou formou, kterou hráč nemá šanci ovlivnit, a do stanovených úseků si nevybírá jedince dle vlastních preferencí, nýbrž tak, jak mu je systém naservíroval.

Svobodný výběr členů mančaftu, který do misí málokdy vkročí zcela kompletní, je možný pouze v improvizovaných domovských štábech. I když také ne doslova. Pro některé mise jsou kvůli příběhu pevně předurčeni určití hrdinové, což naštve zejména ve chvílích, kdy mají momentálně slabší schopnosti.

Zase prázdný zásobník

Vedení taktické akce je obtížné spíše kvůli ustavičnému nedostatku veškerého proviantu a munice. Ve hře sice existuje obchod se střelivem a první pomocí a loot rozesetý po lodi také nepatří k nejchudším, nicméně spotřeba nábojů v Halfway překonává snad i limity Žhavých výstřelů.

Vysoký počet protivníků a neustálá sháňka po munici má kompenzovat fakt, že co do samotného vedení taktického boje nepatří Halfway ke zrovna komplikovaným hrám. Všechno, co musíte, je udržovat dobrou poziční hru, nenechat se přečíslit soupeřem a bez složitostí oplácet.

Halfway je maximálně přímočará. Nezatěžuje hráče mnoha proměnnými. Například vůbec nerozlišuje v jakém postoji se bojovníci nacházejí. Počítá se pouze, zda jsou před nepřátelskou střelbou chráněni dostatečně, nebo jen napůl - podle toho, zda stojí za velkou či malou překážkou.

Hrdinové navíc nemají ani příliš mnoho možností k útočení. Základem je souboj nablízko nebo střelba ve dvou módech a stejně prostinký je i RPG systém. Omezuje se prakticky jen na sbírání stimulantů pro posilování tří základních fyzických vlastností. I levelování jako takové je minimální, lépe řečeno chybí. Nahrazeno je pouhým hledáním lepších zbraní, kterých je, čestně řečeno, solidní množství, a také se od sebe efektivně liší.

Halfway přináší intenzivní, leč nekomplikovanou akci a z možností žánru tahových akcí si vybírá jen to nejnutnější. Proto je hru obtížné upřímně hodnotit. Jednoduchost herní mechaniky, kompenzovaná množstvím nepřátelských těl k odstřelu a neustálým přerozdělováním nedostatkového střeliva, je věc, se kterou se u her tohoto typu zase tak často nesetkáváme. Je to totiž ta horší volba.

Ani zkopírované sci-fi prvky z jiných děl nejsou pro Halfway nejlepší reklamou. Nicméně, nechte se pohltit mrazivou atmosférou i příběhovým podáním a budete s Halfway vycházet po dobrém. Když nic jiného, dá vám okusit pocity zničeného člověka hluboko ve vesmíru. A to už stojí za hřích.

Nejlepší (dle let) thriller pro Linux před 2024

Upravte si filtr třeba takhle: