Ne, není to lehký úkol. Ale jak dokazuje Octopath Traveler 2, s dostatečnou láskou a péčí můžete udělat z problematického aspektu svou nejsilnější zbraň.

Těžká volba na úvod

Octopath Traveler 2 stojí na pevných základech prvního dílu a na tom, co už předtím vystavěl žánr japonských RPG. Stejně jako předchůdce nabízí osm postav, rozvité a barvité příběhy a spolu s nimi neméně propracované tahové souboje, nějaký ten povinný grind levelů a nových schopností – a celé to dává dohromady desítky hodin hraní.

Už jen z takto krátkého popisku je asi jasné, že hra je nabitá obsahem. Byť tu a tam sklouzává k jisté repetici, díky ukecaným postavám, zajímavým příběhům a živému světu Solistia vám budou hodiny mizet pod rukama a vy se budete radovat z každé maličkosti.

Ještě než se ale k plnohodnotným radovánkám dostanete, musíte si zvolit úvodní postavu. Chtělo by se říct, že je jedno, po kterém hrdinovi sáhnete, protože dřív nebo později sesbíráte všech osm, sestavíte si z nich funkční tým a budete rozvíjet jednotlivé dějové linky. Opak je ale pravdou.

Postavy jsou rozeseté po celém herním světě a některé z nich poskytují lepší výchozí pozici než jiné. Když se podíváme na základní archetypy, máme tu talentovanou zlodějku Throné, kněze Temenose, akademika a mága Osvalda, lovkyni Ochette, čistokrevného válečníka Hikariho, léčitelku Castti, tanečnici Agneu a obchodníka Partitia.

Právě Partitio se po opravdu dlouhém rozhodování stal mou první volbou. Opakuju, že není radno ji podceňovat, protože první hrdina s vámi zůstane až do doby, než dokončíte jeho dějovou linku v celém jejím rozsahu. Tři další postavy doprovázející prvního reka můžete během hraní libovolně měnit, ale úvodní volba zůstává pevně uzamčena v partě. Měnil bych zpětně? Kvůli hernímu prožitku určitě. Kvůli příběhovému ale vůbec.

Partitio uděluje dva užitečné typy fyzického poškození (luk a kopí), ale jinak má k dispozici spíše podpůrné schopnosti a způsoby, jak získat víc peněz při soubojích. Může se to hodit, ne že ne, ale jednou z hlavních podmínek úspěšného hraní je pokrytí co největšího množství způsobů poškození napříč čtyřčlennou partou. A v tom Partitio opravdu nevyniká.

Ať už ale vyberete, jak chcete, litovat pravděpodobně nebudete. Váš první hrdina vám umožní sžít se s herním světem a mechanikami a díky tomu si k němu vytvoříte silný vztah. Mimochodem, právě Partitiova dějová linka je skutečně výborná!

Tady se píše historie, přátelé

Herní svět Solistia je plný kouzel, magie a nadpřirozených sil, ale zároveň je na prahu vědeckotechnické revoluce a nikdo nesymbolizuje změnu lépe než Partitio, jehož startovní městečko a úvodní příběh mají, možná překvapivě, velmi silný westernový nádech. I to byl jeden důvod, proč jsem se pro něj rozhodl, protože klasického fantasy s kouzly a příběhy o pomstě si ještě užijete dost a dost. Ale právě ona dějová linka zaměřená na výstavbu nového hornického města a na technologické výdobytky je skvělým osvěžením v rámci všech zbylých sedmi dějových linek. Partitio se vydává do světa za ziskem, je svědkem boje o parní stroje a podobně.

Začátek příběhu každé z postav si projdete ve chvíli, kdy ji získáte do party. Můžete se sice rozhodnout prolog přeskočit a vrátit se k němu až v průběhu hraní při návštěvě libovolné hospody, ale tento postup (aspoň při prvním hraní) nedoporučuji hned ze dvou důvodů.

První je zcela praktický: Během prologu si postavu vytrénujete, získáte víc základních schopností a často i nějaké lepší vybavení. Ten druhý se týká narativního prožitku. Jako hráči, zvlášť pokud jste poctiví čtenáři všech herních textů a dialogů, chcete vědět, co vaše svěřence pohání. Z čeho pramení jejich životní motivace, jak se dostali tam, kde jsou. A zvlášť pro další vývoj jejich příběhu je užitečné vědět, proč se věci dějí tak, jak se dějí.

Příběh o pomstě a opětovném ovládnutí dědičného trůnu by v Hikariho případě nebyl tak silný, kdybyste nevěděli, co mu předcházelo. Přišli byste o zajímavé nadpřirozené aspekty a vhled do náboženské filozofie, která provází kněze Temenose, nebo by vám unikl milý příběh tanečnice Agney, která chce protančit celý svět a roznášet takto radost mezi lidi, což se ale nelíbí některým primadonám.

Dřív nebo později si určitě najdete preferované postavy a dějové linky, ale je potřeba uznat, že každá má svoje nezpochybnitelné kouzlo. A byť třeba Castti nebo Ochette nepatří k mým nejoblíbenějším a netahám je v partě s sebou, na jejich dějové linky jsem se stejně těšil a zajímalo mě, jak se budou rozvíjet.

Oproti prvnímu Octopath Traveler se zde objevuje jedna novinka, a to prolínání narativu některých postav. Jde o minipříběhy, ve kterých se dvě postavy setkávají a na něčem spolupracují. Partitio jakožto zkušený obchodník třeba jedné z dalších postav pomáhá dát dohromady dalekohled pro akademické účely a právě díky svým schopnostem a stříbrnému jazyku je pro tuto část příběhu nezbytný.

Ve dne v noci

S jednotlivými schopnostmi celé osmičky hrdinů souvisí i další novinka druhého dílu, kterou je libovolné přepínání mezi dnem a nocí. Stiskem jednoho tlačítka můžete změnit celkový obraz hry (doslova), a zpřístupnit si tak nejrůznější herní mechaniky napojené na konkrétní denní dobu.

Každá z postav má svoje denní a noční schopnosti – Partitio například může od neobchodních NPC nakupovat předměty, Hikari umí některé postavy vyzvat na duel a naučit se pak jejich dedikované schopnosti, Agnea využívá svého šarmu a přemluví postavu, aby následovala zbytek party a účastnila se soubojů. Procesí čtveřice postav, dvou podpůrných kolemjdoucích a ještě sovičky, kterou má k dispozici Ochette, pak působí na mapě vpravdě komicky.

Schopnosti využívat můžete a nemusíte, tedy vyjma příběhových momentů, ale rozhodně stojí za to s nimi zkoušet experimentovat a přiřadit například Hikarimu prostřednictvím duelů bojové schopnosti s typem poškození, ke kterému jinak nemá vůbec přístup. Stejně tak se vyplatí navštěvovat lokace v různé denní časy, protože můžete objevit něco, co vám zásadním způsobem pomůže v dalším hraní.

Kupříkladu v jednom městě jsem se při náhodném courání dostal do uliček vedoucích k podzemní chodbě. Ta ústila do prázdné místnosti, kam se jinak nedalo vstoupit. „Tohle se mi nezdá,“ řekl jsem si a vrátil se na místo po přepnutí na noc. A hle, v místnosti se po nocích schází jinak nedostupná gilda zlodějů, a protože jste je objevili, dostanete možnost naučit některou ze svých postav sekundární třídu v podobě lupiče. A to už za trochu průzkumu herního světa stojí!

Stejně tak dokážou některé postavy díky svým schopnostem ovlivnit průběh soubojů. Lupička Throné například partě nabízí zvýhodnění během nočních šarvátek. Pokud se ji rozhodnete brát do bitev s sebou, stačí přepínat na noc před každým soubojem s bossy a jen se radovat s dostupných výhod.

Devatero řemesel

Tím se dostáváme k soubojovému systému postavenému na systému brzd a protivah. Nepřátelé mají zpravidla několik různých slabých míst, která jednou objevíte a pak už nezmizí. Nemusíte tedy složitě přemýšlet nad tím, co platí na toho či onoho soka v případě, že se s ním potkáte znovu. A věřte, že mimo příběhové části se budete s nepřáteli potkávat často.

Octopath Traveler 2 rozhodně není hrou, kterou byste dokázali projít s prstem v nose a podlevelovanými postavami. Spíš naopak, pro ideální výsledky budete vždy chtít mít partu o pár levelů nad doporučenou minimální úrovní, a to především v příběhových částech, kde na vás na konci čeká lítý boss.

Grindování se dá nicméně také mírně zneužít, a to především díky Throné, nočním buffům a faktu, že přes noc se v herním světě objevuje víc nepřátel. I když tedy budete tu a tam nuceni grindovat (hlavně při dorovnávání levelů postav, které nemáte běžně v partě), není to tak děsivá řehole, jak by se mohlo zdát. Zvlášť když zapojíte sehranou trojici, kterou doplní čtvrtá, nezkušená postava.

Využívání slabostí nepřátel je základ, na kterém si chcete svoji partu vystavět a pokrýt s ní co možná největší množství typů poškození. Tomu pomáhá možnost naučit své hrdiny druhé hratelné třídě, a udělat si tak například z Partitia obchodníka/klerika, z Hikariho válečníka/zloděje a podobně.

Nicméně pokud byste chtěli hrát Octopath Traveler jako klasické Pokémony a zásobovat svoje postavy pouze útočnými schopnostmi, s velkou pravděpodobností spláčete nad výdělkem. Buffování a debuffování hraje zásadní roli a správné využívání podpůrných schopností dokáže zvrátit průběh každé bitvy.

Například Agnea může zvýšit elementální poškození, z čeho bude čerpat mág Osvald při svých plošných magických útocích. Není to ale jediná taktická myšlenka, se kterou je potřeba v Octopath Traveler 2 počítat. Jednou z novinek je speciální schopnost, kterou každá z postav má. Tyto schopnosti se nabíjejí útoky, obranou i tím, že dostáváte poškození, a budete je tak mít k ruce relativně často.

Jednotlivé schopnosti jsou ale bohužel dost nevyvážené. Zatímco Partitio má k dispozici možnost zmnohonásobit útok mimo pořadí, Ochette nabízí jen tři speciální schopnosti s krátkodobým efektem, které v soubojích s bossy nejsou příliš efektivní. Naopak Osvald, jehož magické útoky jsou výhradně plošné, může díky své speciální schopnosti změnit hromadné poškození na cílený útok – v kombinaci s vhodným buffem budou čísla zranění raketově růst, a Osvald se tak promění ve smrtící mašinu, kterou bude omezovat jen množství many.

Solistia krásná, Solistia má

Octopath Traveler 2 vypadá k světu, někdy dokonce vyloženě nádherně. Řadu scenérií je radost sledovat, především těch, ve kterých hraje roli voda. Zrcadlení blankytných vlnek je famózní a napomáhá tomu i fakt, že se v tomto díle můžete po vodě sami plavit na malých lodičkách. Nepřekonáte sice vzdálenost mezi kontinenty, ale kdykoliv uvidíte možnost vyjet na vlny, buďte si jistí, že se někde něco skrývá.

To je vůbec další zásadní aspekt hratelnosti. Po světě jsou rozesety nejrůznější truhličky se zajímavým obsahem a především vybavením. Neprohloupíte, pokud budete pátrat v každé možné odbočce a uličce a zajdete si kousek z hlavní cesty – nikdy nevíte, na co narazíte.

Herní svět nabízí samozřejmě i nejrůznější vedlejší úkoly, většinou s úsměvnou zápletkou a pointou, aby si hráči mohli odpočinout od jinak vážněji pojatých hlavních dějových linek.

Ve výsledku tvoří Octopath Traveler 2 sen fanoušků žánru JRPG, ale dokáže potěšit a zaujmout i méně zdatné harcovníky. Ano, je potřeba občas grindovat, chce to věnovat čas čtení anebo poslechu dialogů a stejně tak budete muset upínat pozornost k taktizování a soubojům, kterými nemůžete vždycky projet jako nůž máslem. Připravte se, že někdy dokonce potupně selžete. Odměnou za snahu a péči je vám ale svět plný krásných příběhů, zážitků a vzpomínek.

Nejlepší (dle let) tahová pro Nintendo Switch za 2023

Nejlepší (dle let) tahová pro Nintendo Switch před 2023