Hned na začátek musím přiznat, že mám pro tohle konkrétní pokračování hororové ságy velkou slabost. Duchovní otec Šindži Mikami udělal se čtvrtým dílem velký krok stranou, ale i vpřed a výsledkem je vynikající akční jízda, která svým konceptem schopně odolává tlaku dvou dekád a pořád je podle mě tím nejlepším, co pod značkou Resident Evil vyšlo.

Que viva España!

Už kdysi v éře druhého PlayStationu mi učarovalo poněkud exotické prostředí španělského venkova daleko spíš než betonová džungle Raccoon City nebo hi-tech podzemní laboratoře. Navíc jsou šourající se vesničané pod vlivem tajemného kultu daleko děsivějšími protivníky než běžné zombie a samozřejmě nemohu zapomenout na legendárního obchodníka s kabátem přetékajícím lákavým kontrabandem a plnou pusou ikonických hlášek. What are you buying, stranger?

Zápletka tohohle dobrodružství je poměrně jednoduchá. Leon S. Kennedy, přeživší událostí v Raccoon City a toho času elitní vládní agent, se vydává přes oceán do odlehlé španělské vísky, aby zachránil dceru amerického prezidenta. Tu unesla záhadná organizace a má s ní velmi nekalé plány. Leon si sice užije cestu automobilem s dvojicí poťouchlých místních policistů, záhy je ale skupina rozdělena a brzy vyjde najevo, že se tady děje něco velmi, velmi podivného.

Pokud patříte mezi hráče, kteří už mají s některou ze starších verzí Resident Evilu 4 své zkušenosti, budete tady jako doma. Remake je na rozdíl od nedávné předělávky Dead Space dost konzervativní a celkový zážitek se původní hře nápadně podobá, a to jak po stránce obsahové, tak i co do hratelnosti.

Na nějaké ty viditelné změny ale narazíte hned na samém počátku. Docela citelné je například rozhodnutí otevřít příběh za tmy, což průzkumu první lovecké chatrče a cestě na náves, kde hra skutečně začíná, dodává podstatně odlišnou atmosféru. Ukazuje se tu veskrze i to, že právě tma remaku sluší nejvíce, zvláště po stránce grafiky. Následný rozbřesk totiž ukáže, že ačkoli je RE Engine pořád vynikající technologií a hra rozhodně vypadá skvěle, některé modely, jako jsou třeba trsy vysoké trávy, působí podivně rozostřeným dojmem, a to i v režimu Quality.

Volím kvalitu

Jak je už u moderních her na současných konzolích zvykem, můžete si vybrat, jestli preferujete vyšší snímkovací frekvenci, nebo detailnější vykreslování. Remake Resident Evilu 4 pak ještě v obou režimech umožňuje zapnout nebo vypnout ray-tracing. Protože takhle hra z podstaty není nikterak svižnou akcí, nakonec jsem v tomto případě spolehnul na hezčí nastavení, ovšem bez ray-tracingu, ve kterém osobně nespatřuji dostatečnou výhodu na to, abych se kvůli němu připravil o kýžená FPS. V mém nastavení byla hra dostatečně plynulá, poklesy jsem registroval jen v některých scénách s větším množstvím částicových efektů, nikdy ale nešlo o potíže, které by zásadně narušovaly můj hráčský zážitek. Resident Evil 4 vypadá velmi dobře, zásadní pokrok od starších remaků druhého či třetího dílu nebo předloňské Village ovšem rozhodně nečekejte.

Leon už na policejní stanici v Raccoon City dokázal, že je mužem bez bázně a hany, tentokrát jej ale čeká o poznání drsnější dobrodružství. Ganados, jak se místní základní nepřátelé nazývají, jsou totiž výrazně mazanější než tupí nemrtví, navíc jsou schopni využívat i různé zbraně a nástroje. Takhle se vám může snadno stát, že z ploužícího se zástupu vaším směrem přiletí sekera (v horším případě zápalná láhev, nebo dokonce dynamit), případně se vám nějaký dobrák pokusí rozšířit úsměv srpem nebo penetrovat břišní oblast vidlemi. Hra je mimochodem docela explicitně brutální, Leonovi se mohou rukou i pařátky a chapadélky mutujících zlounů dít skutečně otřesné věci a pohled na sekeru zaraženou do trapézového svalu není nic pro třasořitky.

Postupem času opustíte špinavou vesnici a podíváte se do rozsáhlého hradu, jehož zdmi se nesou děsivé monotónní žalmy místních zvrácených kultistů (kteří místo vidlí a srpů preferují řemdihy a kosy), navštívíte také výzkumné laboratoře, doly se spletitou soustavou kolejí a ostrovní základnu plnou těch nejdrsnějších vojáků.

Remake se tedy ve svém rozsahu původní hře velmi podobá, drtivou většinu zásadních momentů zobrazuje zcela věrně, mnohé ale modernizuje a výrazně vylepšuje. Jedním z dobrých příkladů je situace, kdy je Leon v pasti a hráč se musí zhostit role Ashley. Ta je z podstaty bezbranná, má k dispozici jen speciální lucernu, která dokáže nepřátele na okamžik omráčit. Hra se tak v podstatě inspiruje momenty z rozšíření Shadows of Rose pro Resident Evil Village, které patřily k nejděsivějším zážitkům celé hry.

Akce důležitější strachu

Obecně se dá říct, že Resident Evil 4 není přehnaně hororovou hrou, ostatně už ve své době zvěstovala podstatně větší příklon k akci, Leon netrpí nedostatkem munice ani jiného proviantu a pocit ohrožení tu spočívá především v kvantitě nepřátel, jejich schopnosti útočit na hráče ze všech možných stran a efektivně jej zahánět do kouta. Vývojáři dokáží skvěle vyburcovat pocit absolutního zoufalství tváří v tvář přesile, která se třeba všemi otvory dobývá do bráněného domu a vám nezbývá než horečně bednit okna prkny a blokovat dveře nábytkem.

Leon sice nemusí počítat každý vystřelený náboj (pokud tedy nejde například o vzácnou a na materiály nákladnou munici Magnum působící devastující poškození), jeho hlavním nepřítelem ale může být prosté pomalé přebíjení, které v kritický okamžik dá protivníkům příležitost obklíčit jej ze všech stran, což mnohdy znamená smrt.

Remake sice dává hlavnímu hrdinovi větší mobilitu i při střílení, kupodivu se ale i přesto hraje pořád velmi podobně jako původní předloha a rozhodně jsem neměl pocit, že můžu kdovíjak běhat a kropit. Pokud jsem chtěl na gamepadu s třesoucím se laserovým zaměřovačem efektivně trefovat protivníky do slabých míst, stejně jsem musel stát na místě.

Trochu mě v tu chvíli mrzelo, že Leon nedostal do vínku žádné úhybné manévry, spolehnout se může jen na novinku v podobě parírování bojovým nožem, který může zároveň používat jak v běžném boji, tak při stealthovém odpravování nepozorných nepřátel. Když se vám díky masivní kudle podaří odrazit útok jinak smrtící motorové pily, je to skvělý pocit, stejně jako dobře mířená trefa, která rozstřelí nebohému vesničanovi v rukou molotovův koktejl nebo tyčinku dynamitu.

Indiana Leon

Pamětníci si jistě vybaví, že důležitým prvkem čtvrtého Resident Evilu bylo vždy hledání pokladů, které můžete následně směňovat u obchodníka za nové zbraně. Některé vzácné předměty můžete prodat jen tak, do jiných je zas vhodné umístit nalezené drahokamy a tím ještě zvýšit jejich cenu, vhodným kombinováním barev kamenů navíc lze dosáhnout bonusového násobitele. V každé lokaci si můžete pořídit mapu, která vám umístění pokladů ukáže, někdy je ovšem v jejich získání háček. Pobavil mě například nápad, kdy nad skruží s nechutnou hnojůvkou visí perlový náhrdelník. Pokud ho sestřelíte, budete mít k dispozici prodejní artikl za pár drobných. Když ale budete chytří a napřed ustřelíte poleno, které drží poklop od nádrže s hnědým svinstvem, spadne náhrdelník na čisté dřevo a dostanete za něj pak samozřejmě mnohem víc. Nevybavuju si, zda zrovna tohle figurovalo už ve staré verzi.

Co naopak z dřívějška známe, jsou různé „objednávky“, které po lokacích zanechává onen sympatický obchodník. Může jít o rozstřelování modrých medailonů, lov krys či hadů a občas i porážku silného nepřítele, za kterým si musíte kus cesty zajít. Za plnění těchto výzev dostáváte zvláštní druh drahých kamenů, které lze ve speciálním menu směňovat za exkluzivní odměny.

Zbraní je ve hře docela hodně, od několika druhů pistolí přes několik brokovnicí, samopalů a pušek až k samostřílu a RPG. Zbraně se dají vylepšovat v kategoriích jako účinnost, velikost zásobníku nebo rychlost přebíjení, jedná se ale o finančně dost nákladnou záležitost a je spíše nepravděpodobné, že by se vám povedlo vymaxovat všechny, je tedy vhodné vybrat si několik favoritů. Ke zbraním také můžete nacházet různé typy zaměřovačů nebo třeba přídavnou pažbu.

Tou největší předností je nicméně naprosto skvělý pocit ze střelby, za který hra zčásti vděčí možnostem ovladače DualSense. Akce tak i dnes působí výborně. Není nad to, když se vám na poslední chvíli, když jste už už obklíčení vražednou přesilou, povede jednoho z nepřátel dobře umístěnou střelou omráčit, abyste jej mohli efektně nakopnout a odrazit tak i všechny okolo. Ke konci hry už je z Leona po zuby ozbrojená mašina na zabíjení, a i když se hra jeho sílu snaží vyvažovat větším počtem náročných protivníků, je zcela jasné, že tu akce vítězí nad survivalem a vývojáři vás chtějí odměnit pocitem, že jste od skromných začátků ušli dalekou cestu.

Všechen ten důležitý proviant ovšem musíte vměstnat do inventáře se značně omezenými rozměry. Dá se sice postupným vylepšením dostatečně zvětšit, pořád ale musíte přemýšlet o tom, co si zrovna teď necháte u sebe a co prozatím odložíte do skladiště na odpočinkových místech s ukládacím psacím strojem.

Zajímavou možností je pořizování „skinů“ na kufr, které dodávají výhodné bonusy, třeba zvyšují šanci na nalezení léčivých bylinek. Občas také u obchodníka narazíte na střelnici, kde si můžete kvalitním výkonem vysloužit tokeny do výherního automatu, ze kterého padají přívěsky na kufr. Ty vám třeba čas od času při výrobě munice dají pár nábojů navíc.

Crafting nábojů a léčebných směsí je pořád důležitý, díky bylinkám si navíc můžete postupně navyšovat maximální objem zdraví, takže Leon v průběhu hry čím dál víc vydrží. Když si navíc pořídíte neprůstřelnou vestu a budete ji pečlivě udržovat, neměli byste na střední obtížnost narazit na zásadně neřešitelný problém. Nedílnou součástí herního zážitku jsou také hádanky, nikterak obtížné a nastavené tak akorát, abyste měli z jejich vyřešení dobrý pocit, ale zároveň aby přes míru nevytrhávaly z herního tempa.

Hezky ručně

Mezi velmi vítané změny, které novinka přináší, patří daleko menší míra spoléhání na QTE, které sice v roce 2005 byly stále žhavou inovací, dnes už by ovšem působily velmi utahaně. Drcení tlačítek se tedy omezuje jen na momenty, kdy vás nějaký zlobivec chytne do klinče, ale třeba takový souboj s Jackem Krauserem už si musíte projít hezky po svém.

Když už mluvím o soubojích s bossy, samozřejmě jsou tu přítomny všechny zásadní střety, užijete si harpunování i hořící stodolu a spoustu dalších adrenalinových skopičin. Jako obvykle platí, že když vás hra zničehonic zahrne nadměrným množstvím munice a léčiv, můžete si být jisti, že vás brzy čeká tužší bitka. Obecně jsem byl s moderní verzí bossů spokojený, snad jen s tím finálním si mohli autoři trochu víc vyhrát, přeci jen už způsob jeho porážení působí v dnešní době trochu archaicky.

Resident Evil 4 měl ovšem kromě všech výše zmíněných atributů ještě jeden veledůležitý aspekt, a sice fakt, že jde o jednu dlouhou (byť často přerušovanou) eskortní misi. A pokud jste původní hru hráli, jistě mi dáte zapravdu, že uvřeštěná Ashley patří k nejotravnějším herním postavám historie. V nové hře naštěstí prošla významnou proměnou, jednak působí o něco starším dojmem, jednak je citelně samostatnější a při každé příležitosti vám nedrásá uši pištivým „LEOOOON!!!“

To ovšem neznamená, že se o ni nemusíte starat. Pokud si v zápalu boje nevšimnete, že ji nějaký zlotřilý kultista popadl a odvlekl pryč, hra končí, jako kdybyste zemřeli. Ashley také může být zraněna, i když se mi nikdy nestalo, že bych jí nedokázal rychle pomoct na nohy, takže výsledek potenciálního zanedbání neznám. Úhrnem ale musím borcům a borkám z Capcomu přiznat, že se jim tuhle rozmazlenou prezidentskou dcerušku povedlo slušně rehabilitovat a udělat z ní docela sympatické samostatné děvče.

Leon je na druhou stranu klasickým stereotypním akčním hrdinou, který trousí strohé hlášky s přednesem Michaela Scarna z trháku Threat Level: Midnight a Ashleyiny toužebné pohledy se od jeho okoralého, bitvou zoceleného srdce odrážejí jako snaha Radka Bartoníčka porozumět průměrnému účastníkovi demonstrací proti bídě. Rozhodně tím ale nechci Leona nějak kritizovat, do tohohle stylu vyprávění totiž podobný charakter dokonale sedí a celý zážitek připomíná silně béčkový akční snímek, okolo kterého se párkrát ochomýtnul David Cronenberg.

Nedokážu přesně určit, kolik času jsem ve hře reálně strávil (protože jsem ji nevypínal a občas místo pauzy prostě vlezl do inventáře), ale na konci mi ukazatel celkového času hlásil výrazně přes 30 hodin. Fakt je, že jsem se skutečně snažil prozkoumávat prostředí, hledat poklady, plnit úkoly od obchodníka a získávat dost prostředků na vylepšování arzenálu. Průchod se určitě dá zvládnout i rychleji, ale i v takovém případě dle mého názoru nabízí Resident Evil 4 výrazně větší míru obsahu než předchozí remaky (ale i než poslední dva regulérní díly). To skutečně podstatné je, že jsem se po celou dobu opravdu bavil, protože hra dobře dávkuje nové nepřátele i nové zbraně, které můžete používat k jejich likvidaci.

Obsahu na rozdávání

Jak už je v sérii zvykem, prvním dohráním nic nekončí, můžete si hru dát znovu na odemčenou extrémní obtížnost, zkoušet plnit různé náročné výzvy, jako je průchod bez léčení, bez nákupů či pouze s pistolí a tak podobně. Lovci trofejí se musejí připravit na to, že jeden průchod jim na platinu rozhodně stačit nebude. V průběhu hry dostáváte body, které pak můžete směňovat třeba za modely postav, konceptuální návrhy lokací a v neposlední řadě i za speciální zbraně nebo kostýmy pro Leona a Ashley.

Rád bych ještě vypíchl využití DualSense, který umí hezky hapticky klapat na některých površích, z reproduktoru se line zvuk přebíjení i vysílačky a adaptivní triggery samozřejmě fungují, jak mají. Přesto třeba takového zážitku, jaký nabídl Dead Space, bohužel Resident Evil nedosahuje.

A tím se obratem vracím k tomu, co jsem nakousl už na začátku. Resident Evil 4 dostal skvělý remake, jen se nemůžu zbavit dojmu, že to Capcom hrál až moc na jistotu a na rozdíl od Motive se spokojil s velmi konzervativním přístupem. Je trochu škoda, že se autoři nepustili trochu víc do hloubky a nevymysleli nějaké skutečně překvapivé koření. Budu se s tímhle požadavkem už poněkolikáté opakovat, ale oba předchozí remaky ukázaly, jak obrovský vliv na napínavost atmosféry má přítomnost nesmrtelného „stalkerského“ nepřítele, který se chová autonomně a neustále vás v některých pasážích pronásleduje. Resident Evil 4 má navíc na tuto roli dokonalého adepta, kterým je vesnický starosta Bitorez Mendez.

Hra na jistotu

Zatímco Dead Space svým novým přístupem zásadně překopal celou stavbu hry a dokázal poskytnout osvěžující zážitek i někomu, kdo původní verzi skoro dvakrát dohrál bezprostředně před recenzováním té nové, Resident Evil 4 se o to moc nesnaží. Nevnímal bych to jako takový problém, kdyby šlo o první návrat od roku 2005. S ohledem na množství remasterů a portů jsem si ale trochu přál, aby ten velký poctivý remake skutečně šlápl na plyn.

Přes výtky v posledních odstavcích ale jedním dechem dodávám, že se pořád jedná o tu “definitivní” verzi skvělé hry, která svou předlohu zcela bez problémů zastupuje a nahrazuje. Prozatím v ní sice chybí kratičký bonusový scénář Separate Ways s Adou Wong v hlavní roli, ten má ale podle spekulací ještě dorazit spolu s módem Mercenaries. Ve skutečnosti mi ale v tom objemu nabízeného obsahu vůbec nechyběl.

Pokud jste dosud s tímhle důležitým milníkem historie herních hororů neměli tu čest, případně jste se s Leonem, Ashley, Luisem a dalšími potkali už kdysi dávno, určitě vám můžu opětovný návrat do Španělska doporučit. A jsem velmi zvědavý, jestli Capcom v tomto bodě končí, nebo se ještě pokusí resuscitovat o poznání méně oblíbený pátý, či snad dokonce kontroverzní šestý díl. Pokud by to mělo vypadat takhle, máme se na co těšit.

Nejlepší (dle let) survival pro PlayStation 5 před 2025