Právě pocit povědomosti se opět line celou hrou, ať už jde o schéma příběhu, animace nepřátel, nebo prvky uživatelského rozhraní. Bylo by ale nefér hovořit o Far Cry 6 jako o pouhém reskinu tři roky staré pětky, protože spousta novinek tu přeci jen je. Záměrně nepíšu „spousta změn“, protože, jak už jsem naznačil, autoři se měnit bojí, a tak raději nabalují a nabalují.

Střílečka? Ani ne

Bylo to asi tak po třech hodinách hraní, kdy ve mně zahlodal červíček a vnukl mi myšlenku. Je nové Far Cry vlastně ještě vůbec střílečka? Nechápejte mě špatně, střílení je v něm dost, tedy někdy až moc, ale nemohu se zbavit dojmu, že je tahle výsostná aktivita vlastně v seznamu priorit Ubisoftu dost upozaděná.

Došlo mi, že kdybychom hru nesledovali z pohledu vlastních očí, nikdo by o ní jako o střílečce nemluvil. Far Cry totiž překročilo hranici akční adventury a stalo se jakýmsi Assassin’s Creedem se samopaly, hrou, která vás neustále bombarduje něčím, co můžete až do úmoru dělat, objevovat, sbírat či dobývat, ale střílení pořádnou péči nedostalo už hodně dlouho.

Maličko se u této své poznámky zastavím. Pokud děláte střílečku, měl by pocit ze střelby být středobodem vašeho snažení. Za moderní etalon v tomto ohledu považuju rebootovanou sérii Wolfenstein od Machinegames, která ukazuje, jak křupavé a šťavnaté může být každé stisknutí spouště, a to i díky tomu, jakou paseku umí její zbraně napáchat s těly a končetinami zlobivců před vašimi hlavněmi.

Far Cry oproti tomu dlouhodobě řeší všechno ostatní, ale střílení připomíná arkádový hon na kachny, zbraním chybí ta správná váha a zpětná vazba a celé to korunují směšné efekty umírajících panáků, kterým po smrti někdo neuměle nalepí placatou texturu krvavého cákance na obličej. Je to rozhodně škoda, protože bych místo dalších závodů nebo kohoutích zápasů mnohem víc ocenil, kdyby Ubisoft sáhl právě do samotného jádra hry.

Hispánský obr

Nemá smysl chodit kolem horké kaše, z mého předchozího popisu vám už asi došlo, že Far Cry 6 je obří, mamutí, brobdingnagskou hrou, přesahující veškeré hranice minulých dílů. Karibský ostrov Yara, inspirovaný kubánskými reáliemi v čase zamrzlé diktatury, nabízí tabákové plantáže, nádherná, sluncem zalitá pobřeží skrápěná azurovými vlnkami a vůbec poprvé také rozsáhlejší městskou zástavbu, kterou zajišťuje místní metropole Esperanza.

Jak už je u Ubisoftu zvykem, celá mapa je až po okraj narvaná množstvím aktivit, kterým se můžete věnovat, kdyby vás náhodou omrzel boj za svobodu ujařmovaného národa čelícího brutálnímu útlaku diktátora Antóna Castilla a jeho pohůnků. Budete dobývat tábory a základny vládních sil, budete likvidovat protivzdušnou obranu, abyste se mohli prohánět po nebesích ve vrtulnících či letadlech, budete hledat poklady, lovit zvěř, chytat ryby, pomáhat v nesnázích, hledat kohouty do zápasů, osvobozovat rukojmí, hledat poklady, dobývat tábory, chytat ryby, kohouty, nesnáze…

Faktem je, že pokud jste příležitostným hráčem, který nepotřebuje Far Cry zkonzumovat tak říkajíc na posezení, máte s jeho pořízením do konce roku co hrát, a je dokonce možné, že pokud jste posledních pár dílů nehráli, budete se dobře bavit.

Pro hráče, kteří sérii sledují dlouhodobě (třeba už od jejích kořenů v roce 2004), může být ale pohled na masivní mapu postupně se zaplňující novými body zájmu skoro až skličující. Vtip je totiž v tom, že úvodní hodiny si odbydete na menším ostrůvku jižně od Yary, a pokud jste bystří chlapci a děvčata, velmi rychle vám dojde, že to, co vám Ubisoft ukázal v této kondenzované verzi mapy, vás teď čeká ad nauseam ve velmi kosmetických obměnách. A to je takhle na úvod pocit dosti ubíjející.

Tropico naruby

Mám pocit, že reklamní a informační masírce Far Cry 6 se v posledních týdnech nedalo uniknout a že zachmuřený obličej Giancarla Esposita musejí mít všichni vypálený do sítnic, ale pro pořádek rychlé shrnutí. V hlavní roli Far Cry 6 figuruje sirotek Dani Rojas (libovolného pohlaví, hrál jsem za ženu, protože ve vládních jednotkách je spousta žen a hnusí se mi pomyšlení, že bych jim jako muž řezal krkavici mačetou, a tak o Dani budu napříště hovořit v ženském rodě).

Dani chce z Yary uprchnout do Miami a začít nový život mimo diktaturu, což se jí ale nepovede a velmi rychle spadne do kolotoče partyzánského boje a šíření chaosu, který má za cíl změnit ostrovní poměry. Příběh je bohužel opět psán extrémně naivním způsobem, Dani v něm působí téměř mesiášským dojmem, a nejenže řeší prakticky celý boj proti systému sama, ale navíc nemá problém téměř okamžitě získávat důvěru všech zúčastněných.

Hra se vám snaží přiblížit zákonitosti partyzánského života, odnesete si ale především to, že partyzání hodně mluví o tom, že jsou partyzáni (ze slova guerrilla už mám osypky). Samozřejmě můžete čekat klasické WTF zvraty a většina postav jsou dvourozměrné karikatury vytvořené jen proto, aby říkaly vtipy nebo tvrďácké hlášky.

Ačkoli jsem v tomto ohledu k Far Cry 6 velmi příkrý, musím jedním dechem dodat, že mi nedůstojné vyprávění v tomhle díle vadilo podstatně méně než v tom pátém. Možná je to tím, že jsem od náboženského fanatika Josepha Seeda a jeho ovládání okresu Hope County čekal mnohem víc (a byl jsem drsně zklamán), a tak mi šestka přijde vlastně jako přirozené další pokračování podle zaběhlého mustru.

Spíš je to ale v mých očích důkaz, že sérii velmi svědčí exotické a barevné zasazení, které nestojí v cestě ztřeštěnosti, jíž autoři podřizují úplně všechno. Ano, budete běhat s batohem, který se může stát přenosnou kaťuší či jiným nástrojem zkázy, ano, budete mít po boku aligátora v tričku, hendikepovaného jezevčíka nebo agresivního kohouta, ano, budete z odpadků splácávat bizarní zbraně. Kupodivu ale bláznivá stránka hry zvláštním způsobem drží pohromadě, estetika připomíná přelomový třetí díl a atmosféra mi opakovaně přivedla na mysl dobrodružství Rica Rodrigueze z Just Cause.

Samozřejmě v žádném případě nečekejte zásadní politický či sociální komentář nad rámec „Muž v bílém obleku je špatný“. Ubisoft jde bezpečnou a neurážlivou cestou a dává si velký pozor, aby partyzáni byli ti opravdu hodní hoši. Můžete tedy vyhazovat do vzduchu, pálit, řezat a střílet jako jednočlenná vyhlazovací jednotka, ale chraň vás ruka páně, kdybyste při tom všem náhodou trefili civilistu.

Vítejte v RPG strategii

Když jsem psal o tom, že Far Cry 6 mnohem víc připomíná akční adventuru, nemluvil jsem jen tak do větru. V novém díle totiž budete mimo jiné získávat jednotlivé kusy garderoby, které Dani přidávají různé bonusy. Můžete tak mít na hlavě třeba pytel s přilepenými plastovými lahvemi, kterážto provizorní plynová maska vás trochu ochrání před negativními účinky jedovaté látky, jíž Castillův režim sprejuje tabákové listy. Můžete nosit tričko, které vás líp ochrání před průraznými náboji, kalhoty, které unesou víc munice a hodinky nebo náramek, který vám pomůže zase jinak.

Kromě toho vás čeká budování základen, můžete si vybrat, jaké budovy postavíte, a jaké bonusy či aktivity vám tím pádem budou na daném místě dostupné. Můžete lovit a rybařit a úlovky směňovat za exkluzivní odměny, ale určitě se taky budete věnovat správě svého oddílu bandidos.

Do hry přišel element, který si patrně vybavíte z Assassin’s Creed Brotherhood nebo Black Flag. Dostanete do vínku svou vlastní rostoucí partyzánskou skupinu, kterou můžete posílat na samostatné mise, jejichž úspěšné splnění vám přinese odměnu v podobě potřebných materiálů.

Kromě standardního kanónenfutru budou členy vaší skupiny také vůdčí osobnosti s různými perky, které se mohou v konkrétních misích hodit. Navíc vás každá naplánovaná akce ještě donutí k několika rozhodnutím (budou vaši svěřenci útočit ze zálohy, nebo se vrhnou vstříc nepříteli?) a ta mohou výrazně ovlivnit výsledek mise, počet padlých a získané odměny.

Far Cry 6 obsahuje také kooperativní aktivitu pro dva hráče s docela vtipným nápadem. Na dedikovaných mapách máte za úkol najít schránku s chemickou zbraní a následně s ní uprchnout. Zdánlivě jednoduchý úkol má jeden háček – jakmile kontejner vytáhnete z chlaďáku, začne se okamžitě přehřívat, vaším úkolem je tak nejen projít nepřátelským územím, ale ideálně se vyhýbat výbuchům, ohni, a dokonce i slunečnímu svitu. Budete tedy hledat ideální cestu ve stínu stromů a hor a v případě potřeby hledat zdroje vody, které umí nebezpečný balíček zase ochladit.

Patrně nejbizarnější, ale zároveň nejvtipnější součástí hry jsou kohoutí zápasy, které oproti očekávání neprobíhají automaticky s náhodným výsledkem. Ubisoft místo toho do hry implementoval vlastní verzi kohoutího Tekkena s jednoduchým, ale funkčním ovládáním a bojovkovou estetikou, za kterou by se nemuseli stydět ani v Namcu. Netvrdím, že v této aktivitě strávíte kdovíkolik hodin, ale minimálně v začátku jde o užitečný a zábavný zdroj peněz.

Nefunkční svět a jeho panáci

Ano, Far Cry 6 skutečně zase velmi nabobtnalo, rozsáhlé pláně a kopce Yary můžete překonávat koňmo, na čtyřkolce, v autech, vrtulnících či letadlech, budete plachtit na wingsuitu, létat padákem i jezdit na motorových člunech. Pořád se ale musím vracet k tomu, že pod horou šlehačky se skrývá suchý a drolivý piškot, který se vám velmi snadno vzpříčí v hrdle.

Můj hlavní problém s Far Cry 6 (a posledními díly série obecně) tkví v neobyčejně snadném rozbití dojmu, že hra funguje, jak má. Prakticky neustále balancujete na hraně okamžiku, kdy se umělá inteligence zblázní a totálně zničí iluzi fungujícího světa. Děje se to při přestřelkách, kdy se nepřátelští i spřátelení panáci chovají naprosto nelogicky, stupidně a sebevražedně. Děje se to ale i při běžném cestování, kdy si umělá inteligence zkrátka neumí poradit se svobodou otevřeného světa a někdy jen tak stočí volant do pangejtu.

Neskutečně otravné jsou prakticky neustálé půtky mezi partyzány a vládními jednotkami, kdy během jediné cesty z bodu A do bodu B čtyřikrát narazíte na výjev jak z Apokalypsy. Trojice umouněnců vyleze z auta, začne střílet na náklaďák, zničehonic se objeví tank a přiletí vrtulník, zatímco vy se snažíte tím vším nějak prokličkovat a dál pokračovat za svým cílem. Chápu, že Ubisoftu záleží na takzvané emergentní hratelnosti a taky chce asi prezentovat drsný konflikt znesvářených stran, hratelnost ale v tu chvíli dostává na zadek.

Když jsem poprvé vkročil do velkoměsta Esperanza a doufal, že si Ubisoft dal záležet na tom, aby debut urbanistické zástavby v rámci série stál zato, překvapily mě dokonale prázdné ulice připomínající mrtvá předměstí turistických destinací, kde se veškerý cvrkot přesunul do resortů na plážích, jen aby mě záhy na asfaltové silnici uprostřed domů napadli dva kojoti. Výmluvnější situaci si hra připravit nemohla.

K problémům můžete přistupovat i stealthově, ostatně mou nejoblíbenější společnicí se stala tlumená puška s průraznými náboji (ano, zbraně také můžete upravovat a kromě různých hledí lze také vybírat, jakou budou užívat munici, případně jim dát do vínku zvláštní vlastnosti). Opakovaně se mi ale stalo, že i přes tichý postup a opatrné našlapování, abych nespustil alarm, se v lokaci spawnovali další a další nepřátelé. Když k tomu připočtete situace, kdy eskortované NPC odmítá nastoupit do vozidla, abyste rychle prchli, takže vás během okamžiku rozstřílí vrtulník na hadry, je zkrátka vidět, že pod kapotou není šesté Far Cry v úplně dokonalé kondici.

Skok kupředu se nekoná

Je nesmírná škoda, že nový díl nefunguje ani jako technologický showcase nové generace konzolí. Samozřejmě chápu, že se jedná o mezigenerační titul, ale to byla i čtyřka, a zatímco mezi Far Cry 3 na PS3 a a Far Cry 4 na PS4 byl propastný rozdíl, Far Cry 5 na PS4 a Far Cry 6 na PS5 dělí v podstatě jen nuance. Celkově novinka působí přeci jen o něco líp, z mého pohledu to však není zásluha nového hardware, ale zasazení hry, protože Montana z pětky byla o poznání více strohá než exotické výjevy Yary s bohatou flórou a mnohem pestřejší barevnou paletou.

Dokud se zaměřujete na celek, umí hra nabídnout zajímavé výjevy, v detailech je ale slabá a plná směšných chyb, jako je třeba zmíněný krvavý cákanec přilepený na obličej jako lízátko. Pozitivní je aspoň to, že na PlayStationu 5 běží absolutně čistě bez znatelných framedropů i v situaci, kdy vše okolo vás hoří a exploduje.

Moc bych si přál, aby autoři, když už tedy chtějí sérii stylizovat do chaotického šílenství, našli dost odvahy i pro technické změny. O kolik zábavnější by hra byla s aspoň částečnou možností ničit stavby, jako je tomu ve zmiňovaném Just Cause! To, že můžu tryskem na koni pokácet strom, se opravdu nepočítá.

Majitele nového hardware od Sony potěší podpora ovladače DualSense a jeho adaptivních triggerů. Při střelbě z rychlopalných zbraní je navíc haptická odezva docela povedená a samopaly hezky poskakují a vrčí v rukou.

Hře se bohužel naopak nevyhnuly problémy se zvukem, který je prapodivně smíchaný a na mém soundbaru, který za normálních okolností umí rozdrnčet skleničky v almaře, zní střelba nerealisticky, ploše a plechově. Pochválím nicméně ústřední melodii a latinskoamerické rytmy, které dokázaly roztančit i mou snoubenku, která se během hraní vyskytovala v okolí obrazovky.

Víc, víc, víc

Far Cry 6 je megalomanským projektem po všech směrech. Obrovská mapa, obrovský arzenál, obrovské množství aktivit, misí, postav, událostí. Nepochybuji o tom, že Ubisoft v mainstreamu zase bude slavit úspěch, že šestka bude nejprodávanějším dílem série a že si najde ohromné množství příznivců, kteří právě na tohle čekali.

Musím navíc připustit, že jsem z šestého dílu vlastně nebyl zklamaný (možná proto, že jsem čekal velmi málo) a můj celkový dojem je o poznání lepší než z pětky. A to navzdory faktu, že se Ubisoft možná chce vymanit z definice šílenství a nedělat pořád to samé s očekáváním odlišného výsledku, ale nedělá to promyšlenými řezy, nýbrž jen vršením dalšího obsahu.

Far Cry 6 je vhodnou krmí především pro ty, kteří mají rádi all-you-can eat bistra, kde se za pár korun můžete doslova přežrat průměrností. Pokud raději volíte haute cuisine s menšími, ale nezapomenutelnými sousty, nemá vám Ubisoft ani tentokrát co nabídnout.

Nejlepší (dle let) střílečka pro Xbox One mezi 2024 a 2021

Nejlepší (dle let) střílečka pro Xbox One před 2021