Vtipné ovšem je, že Shadow Warrior v roce 1997 žádnou revoluční hrou nebyl. Byl jen dobrou a zábavnou střílečkou. Ale už tehdy to nebylo zase tak málo a nic se na tom nezměnilo.

Shadow Warrior i po tolika letech naplňuje zvláštním radostným pocitem. S přáteli jsme kdysi hru vnímali jako dobrou krvavou akci s hláškami, která se ale nedokáže vymanit ze stínu Duke Nukem 3D nebo Blood. Shadow Warrior za sebou netáhne žádný kult nostalgických obdivovatelů a následovníků, ale přesto má aktuální vydání původní verze zdarma, potažmo vydání této vyhlazené verze, smysl.

Shadow Warrior Classic Redux dostala do vínku „jenom“ vylepšené textury, ale jinak zachovává původní grafiku a její nezaměnitelný styl. Nepleťte si ji proto s předělávkou v kompletně nové grafice. Redux verze je úlitba všem, co mají chuť na starou dobrou klasiku, která už na nových platformách vlastně dlouhé roky nevychází.

Ninja, který zaujme i letos

Nemá smysl nahlížet na hru optikou té doby - jak působila a fungovala na hráče, co bylo tenkrát na střílečkách dobré, a co bylo špatné. Zkusme se na Shadow Warrior CR dívat očima roku 2013, kdy vyšel, a po počátečním odmítání budeme velmi překvapení, co všechno dosud chybělo. Shadow Warrior se vrací z dob, kdy byly ještě střílečky přesně ohraničeny žánrem. Na to konto je tedy Shadow Warrior opravdu čistokrevná střílečka.

Na druhou stranu tvůrci z 3D Realms už tehdy přicházeli na scénu s parádním vzorcem, který kupodivu funguje stále. Jejich střílečky byly zábavné, vtipné a nechyběla jim koňská dávka sebeironie. Dalo by se říci, že jejich konceptem byla krvavá střílečka, která si dokázala utahovat z žánru, z hráčů, ale i sama ze sebe. I dnes, v době rozmachu nezávislé tvorby, je něco takového vzácné.

Shadow Warrior mi připomněla, jak moc na trhu chybí žánrově čisté hry, které lze bez větších obtíží milovat pro přisprostlý humor bez nějaké přidané hodnoty, aniž bychom se za to musel stydět. Lo Wang je hodně krvavé pojetí komisaře Clouseaua, který vzal řešení problému plně do svých rukou. Lo Wang je herním ztělesněním Dona Quijota, snad jen s tím rozdílem, že jeho řešení mají nějaký efekt - nepřítel chcípne.

Když funguje nostalgie i kvalita

Nikdo už tehdy nepochyboval, že Shadow Warrior má být jen legrace. Pak jsme si rychle zvykli na vyhlazenou grafiku a vlastně jsme takové projekty odsoudili k záhubě. A dnes? Dnes se k tomu všemu vracíme jako k ohromujícímu retru v Minecraftu.

Shadow Warrior Classic Redux funguje a vůbec nemá smysl uvažovat nad tím, jak je to stará hra. Navíc k ní dostáváte add-ony Wanton Destruction a Twin Dragon, což je příjemné, protože jejich obsah celkové vyznění hry dotahuje ad absurdum. Jde tedy o příjemný balíček pro jednu delší víkendovou retro seanci. A hodnocení? Těžko říct.

Už v roce 1997 šlo o povedenou, ale nijak zázračnou věc, která pobaví. A stejně je na tom hra, díky časovému a žánrovému paradoxu, stejně i dnes. Je celkem jedno, co kdo a jak dlouho na hře dělal. Podstatný je spokojený pocit, co si vybavil fakt, že jsou opravdu hry, které s ubíhajícím časem a vývojem herního průmyslu nestárnou, nýbrž se stávají znovu aktuálními.

Nejlepší (dle let) hry z výběru „staré pecky“ pro Linux před 2023

Upravte si filtr třeba takhle: