Svět jako žádný jiný

Bethesda tenkrát stavěla na úspěchu Areny a rozhodla se jít v Daggerfallu ještě mnohem dál. Pomocí procedurálního generátoru vytvořila svět, který v rámci fantasy RPG svou megalomanskou rozlehlostí předčil vše, co bylo do té, ale i od té doby vytvořeno.

Daggerfall představil mamutí svět o rozloze 161,6 tisíc kilometrů čtverečních, který obsahoval na 15 tisíc měst, dungeonů, chrámů a usedlostí rozdělených do 47 regionů. K tomu 750 tisíc NPCéček! Pro srovnání, takový Morrowind, který se objevil o pár let později, nabízel herní svět o rozloze pouhých 24 kilometrů čtverečních, což je cca 0,01 % Daggerfallu.

Hra samozřejmě používala jen několik sad textur, omezený bestiář příšer a vygenerované dungeony, questy i NPC. Pochopitelně také obsahovala spoustu bugů. Ale i tak šlo tenkrát o kromobyčejný zážitek, který svým měřítkem ohromí i dnes. Hra měla navíc pět různých konců a představila dnes stále populární mechaniky včetně možnosti transformace do vlkodlaka či upíra nebo tvorby vlastních kouzel.

Objevila se také jízda na hřbetě koně či rychlé cestování mezi libovolnými body na mapě, což bylo navíc podmíněno volbou dopravního prostředku, tím, zda bude hráč přespávat po krčmách či venku, a tím, zda zvolí cestu opatrnou či zbrklou. Hra k tomu ještě vypočítala celkové náklady na cestu a dobu nutnou k jejímu uskutečnění.

Vzkříšení obra

Daggerfall na rozdíl od svých následovníků nedisponoval oficiální podporou modů, ale komunita se přeci jen pustila do díla a vytvořila si vlastní nástroje. Jedním z nejznámějších pokusů, jak Daggerfall oživit, bylo jeho převedení do nového enginu. O to se poprvé pokusil XLengine (ten mimochodem pohání i další klasiky jako Dark Forces či Outlaws) a vloni započatý Daggerfall Unity. A tvůrci druhého jmenovaného se právě podařilo dosáhnout významného milníku. Hru lze totiž dohrát od začátku až do konce.

Projekt tím sice není ani zdaleka hotov (je zhruba v polovině), chybí moře vedlejších questů, rozhovory s nedůležitými NPC mají jen kostru, chybí systém reputace anebo zatím není možné kouzlit a vstupovat do jiných organizací než do gild bojovníků. Nicméně port už nyní podporuje textury s vysokým rozlišením a další grafické modifikace obsahující třeba i nové sady textur, modely, světelné efekty, post-processing a k tomu ještě navíc pohodlné ovládání a vylepšený interface.

Pohodlným ovládáním je myšlen především mouse look, jenž hru přetavuje na mimořádně příjemný uživatelský zážitek (schválně si předtím zkuste originál). Kompatibilních modů je teprve hrstka, ale mnohé další jistě přibydou. Automapping také doznal vylepšení, a i když stále není dokonalý, už to zdaleka není takový guláš jak v originále, kde i kvůli němu je až příliš snadné se v těch obřích dungeonech Daggerfallu nakonec úplně ztratit.

Dejte tomu šanci!

Protože je hra stále ve fázi testování, má nastavený aktivní debugger, jehož se však lze lehce zbavit stiskem kláves Shift + TAB. Pakliže se zaseknete v dungeonech, konzole vám umožňuje si trochu zacheatovat a život si usnadnit třeba teleportem.

Vzhledem k tomu, že je Daggerfall zdarma a legálně ke stažení, doporučujeme jej rozhodně všem milovníkům svobodomyslných RPG vyzkoušet. A možná se budete divit, jak svěže se to v novém hábitu i přes svoje letité mouchy hraje. Takže nejen pamětníci, ale i všichni ostatní RPG gurmáni, jen tomu dejte šanci. Neprohloupíte.

Nejlepší (dle let) hry z výběru „staré pecky“ pro Linux před 2022