Samostatně spustitelný datadisk se odehrává během války Bóšin, kdy se do sebe pustily dvě frakce, z nichž jedna se stavěla za císaře a druhá za šóguna, přičemž v tom všem hrály nemalou úlohu západní mocnosti jako je Velká Británie, Francie, USA atd. Nečekejte ale, že si vybere buď cestu zaostalých, leč hrdých samurajů, nebo padoušských pokrokářů s puškami a beze cti. Kdepak. Tenhle datadisk ke skvělé strategii Shogun 2 nedělá jednoduché a černobílé závěry.

Losna, Mažňák, šógun, císař

Ano, modernizace je to hlavní, oč tu jde. Cestu k ní si úmyslně nezavírá žádný klan, takže vůni střelného prachu teoreticky okusí každý. Ano, můžete se vydat cestou tvrdého konzervatismu, zvláště pokud tomu napomáhají speciální vlastnosti vašeho klanu. Tady ale nejde o rozdělení samurajové/střelci, nýbrž o soupeření šógunátu s císařem a na obou stranách stáli ti, kteří se s gaidžiny přátelili i ti, kteří za sebe sypali sůl jen, co slyšeli angličtinu.

A jsme tedy u první a snad jediné závažné výtky k téhle hře. K dispozici jsou totiž jen tři klany za každou stranu. Má to svým způsobem smysl. Tvůrci vybrali signifikantní klany, na nichž chtěli ukázat politický, průmyslový i názorový vývoj té doby. Pokud jste ale čekali, že si kliknete kamkoliv na mapě a zvolíte si třeba ten poslední z posledních klanů, tak na to zapomeňte.

Je tu šest hlavních hráčů, několik dalších velkých mocenských základen a spousta malých klanů, které budou v rámci války pozřeny. Ona to ani tak není válka půlky ostrovů proti té druhé. Klany mohou podporovat druhou stranu, ale neznamená to automaticky válku. Pořád tu jde o pěkné podvody, podrazy a falešná spojenectví. Rozdělení na podporu toho či toho je samozřejmě silně ovlivňující, ale nikdo vám nebrání přeběhnout třeba k druhé straně. Jen nečekejte, že to vaši poddaní vezmou s klidem.

Rozvoj, ale v rámci rozumných mezí

Oni totiž poddaní neberou s klidem ani tu modernizaci. To je jeden z klíčových prvků Pádu samurajů. Pokud totiž zvolíte cestu modernizace, buďte připraveni na to, že když to přeženete a uděláte skokové změny, lidé se začnou bouřit. A když proti vám povstane armáda rebelů, není to žádná legrace.

Většinou to nejsou žádní chcípáčci, jak jsme si v sérii Total War navykli. V čele totiž často stojí zhrzený malý lord, který se nebojí si trochu té moderní techniky vzít za své, zvlášť když vás s ní může rozstřílet. Je prostě třeba balancovat to, jak moc novot svým lidem dávkujete. Pokud chcete jít cestou úplného tradicionalismu, tak jakákoli modernizace není moc na pořadu dne. Pak se ale samozřejmě připravte na mnohem vyšší nároky, které na vás budou kladeny na bojišti.

Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid...

Právě do bitev se totiž promítá druhé specifikum Pádu samurajů. Hře se skvěle daří ztvárnit hektické změny v technologiích tehdejšího Japonska. Herní období má jen pár let, což znamená, že bylo třeba přidat tahy. Jeden rok se tak skládá z 24 tahů, takže počítejte i s tím, že ta nenáviděná zima zabere šest tahů. A během toho všeho je třeba být dynamický, rychlý a agresivní.

Na počátku konfliktu se parceluje území. Malí padají před velkými (nebo alespoň většími) a kdo chvíli stál, už stojí opodál. Ne, že by se ani velké mocenské celky nemohly po prvních dvou letech zhroutit, ale už je to těžší. Na začátku je třeba vyrazit, zabrat co jde, podpořit obchod a rozvoj. A je třeba se adaptovat na bojišti.

Jak už bylo řečeno, rozvoj je rapidní. Na začátku střílíte z křesadlovek nebo alespoň ládujete předovky a jezdectvo či pěchota představují obrovskou hrozbu. Nemůžete se vzdát vlastní pěchoty bez pušek, protivník by vás roznesl na kopytech a kopích. A hlavně musíte pořád uvažovat a analyzovat. Ona dualita je celkem zrádná.

Když totiž dobře rozestavíte i ty nejpodřadnější pitomce s puškami, může jejich účinná palba salvami rozložit jezdecký útok, který měl vše rozhodnout. Navíc musíte uvažovat v intencích jednotlivých technologických sfér. Předovky brzy vystřídají jednotky schopné pálit rychleji, ve dvou řadách, s lepší morálkou, a pak přijdou ostrostřelci, lepší pušky, děla, Gatlingův kulomet. A opět platí, že kdo chvíli stál, už leží opodál na kusy.

Puška není vše, morálka umí hory přenášet

Jednoduše řečeno, nejde tady moc použít jedna universální armáda, která rozdrtí každého. Klany se různí a to, co fungovalo proti samurajům s příchutí střelců, to může žalostně selhat proti přesile jízdy. Moc se spolehnete na střelce a ti zatraceně odvážní a tvrdohlaví samurajové nakonec skrz palebnou přehradu proběhnou a vám se začne vše sypat. Je tu ovšem spousta prostoru pro radost, kdy se vám jedním krokem podaří zvrátit běh bitvy a z prohrané je vyhraná. Pád samurajů skutečně vyžaduje pozornost a adaptabilitu. Tím spíše, že jsou tu další novinky.

Loďstvo, to je kapitola sama pro sebe. Na moři se odehrávají bitvy moderních (relativně) lodí, žádné bachraté potvory už tu nenajdete. Tyhle bitvy nejsou zas až tak nové, ale přidejte do mixu možnost z lodí bombardovat cíle na zemi a hned je tu nový prvek. Můžete provětrat cizí města i armády a co víc, pokud se bitva odehrává v dosahu lodí, může ona strana během bitvy několikrát využít bombardování z lodních děl. Když si to dobře načasujete, výsledek může být smrtící.

Další novinkou jsou pak noví agenti, cizí veteráni, kteří spolu mohou bojovat a hlavně, zlepšují zkušenost již trénovaných jednotek a o tu tady jde především. Zkušená jednotka totiž jen tak nepodlehne panice pod útokem jízdy nebo se nenechá zlomit palbou. A to jsou okamžiky, které mohou rozhodovat. Dalšími novými agenty jsou aktivisté za každou stranu a staří známí šinobi s gejšou, kteří fungují také trochu jinak.

Do stanice přijíždí vláček smrti

Jednou z největších strategických změn je ovšem železnice. Nejde stavět všude, jen na centrálních provinciích, ale radikálně mění strategické uvažování - na jednom konci území naložíte armádu a na druhém vyložíte. V jednom tahu. To, co by normálně šlapala armáda půl roku, tak je nyní skoro hned.

Ne nadarmo tu je k dispozici sabotování železnic, protože když vám může soupeř pořád posílat armády z domovského města jak na běžícím pásu přímo pod nos, není to nic příjemného. Sympatické je, že nyní můžete mít v armádě najednou dvacet jednotek vlastních a dalších dvacet spojeneckých, takže v jednu chvíli se může na mapě setkat osmdesát jednotek. To už se počítač celkem zapotí.

Pád samurajů je zkrátka velmi životaschopný datadisk, který sice staví na základech původního Shogun 2, ale přináší zcela novou hratelnost. Nejde jen o samotné nové jednotky. Díky specifikům období a rozložení sil totiž musíte přemýšlet dopředu a hodně strategicky i takticky. Střelný prach není všemocný a dobře postavená armáda bez pušek může té s puškami hodně zatopit. Samozřejmě to ale vyžaduje tím více šikovností, čím dále jste.

Pokud se na sebe vrhnou dvě stejně silné armády a jedna bude jen z elitních střeleckých jednotek (kromě vlastních jednotek můžete mít i zahraniční mariňáky), zatímco ta druhá bude složena z elitních jednotek bez použití střelného prachu, tak pokud ti bez pušek nebudou hodně takticky využívat terénu a manévrování v něm, skončí v mlýnku na maso. Ale v tom právě tkví krása a výzva.

Nejlepší (dle let) standalone datadisk pro Windows před 2025