Návrat domů

Od prvního hvizdu prvního zápasu první sezóny bylo jasné, že se droga dostala zpátky do oběhu. Ale nedá se nic dělat. Football Manager dokáže neskutečně snadno vtáhnout do svého věčného trenérského koloběhu: příprava na zápas, zápas, oslava/zkoumání, proč všechno implodovalo, příprava na další zápas a zas a znova. O pět hodin později začínají zpívat ptáčci.

Chápeme, proč to vnějšímu pozorovateli může připadat jako divné hobby, a to dokonce i když ten pozorovatel má rád kopanou. „Co mají sakra znamenat všechna ta čísla a tabulky a grafy a seznamy?“, stěžuje si onen fiktivní fanda. „Proč má každý hráč třicet různých statistik a co znamená údaj Výstřednost? A vážně musím chodit na tiskové konference?“

Naprosto rozumíme všem, kdo by si chtěli ke hře prostě jenom nezávazně sednout, chopit se otěží svého oblíbeného týmu a nastavit, že chtějí hrát na dva útočníky místo jednoho. A právě pro ně máme dobré zprávy. To, co dřív působilo jako neproniknutelná pavučina čísel, skrz kterou byste se neprorubali ani Žihadlem… no, kdejaký sklípkan by se tu pořád cítil jako doma, ale díky citlivým zásahům vývojářů už aspoň jednotlivá vlákna nejsou tak lepkavá.

Trenérská škola

Každá důležitá součást manažerského řemesla, tedy taktika, skauting, přestupy, trénink, to všechno vás přivítá přívětivým tutoriálem, který leccos připomene dokonce i starému zjizvenému stratégovi (ostré centry dokážou nadělat pěknou paseku), co si myslel, že má všechny tipy a triky dávno zmáknuté.

Pokud čekáte na správnou chvíli, kdy do série naskočit, letošek je Okamžikem O. A to nejen kvůli tutoriálům – skoro všechno je jasnější a přehlednější. Poznáte to třeba při jednání s hráči, kdy vám hra přesně napíše, proč na vaše slova zareagovali, jak zareagovali. „Vyhrajte pro fanoušky, chlapi,“ řeknete jim před derby a vidíte, že srdcaře Škodu to namotivovalo, a protože Škoda je respektovaný vůdce týmu, je teď nabuzená celá kabina.

Ještě lepší je to u taktiky. Tam bylo v minulosti dost těžké seštelovat všechna možná posouvátka tak, aby vám vyšlo něco životaschopného. Až krutou sérií porážek jste se naučili, že hrát na držení míče a zároveň vašim hráčům přikazovat dlouhé přihrávky v rychlejším tempu je zkrátka nesmysl. Něco k sobě pasuje, něco ne.

Teď si místo tvorby své vlastní taktiky úplně od píky můžete pohodlně vybrat jednu z přednastavených variant. Je jich tu na výběr dost a dost, od těch obyčejných (protiútoky – držíte se zpátky, odhodlaně bráníte a čekáte na příležitost rychle vyrazit z bloků) až po ty specializované (gegenpress – vyřítíte se na soupeře jako banda nebezpečných šílenců a za každou cenu se mu snažíte sebrat míč ještě na jeho půlce).

Neznamená to, že vám základní taktiky budou stačit navždy. Během dlouhých manažerských let si postupně stvoříte své vlastní hybridy, které se vám budou hodit do konkrétních situací proti konkrétním soupeřům s konkrétními slabinami. Musíte brát ohled i na složení svého týmu – přece nebudete cpát do vápna vysoké centry, když váš hrotový útočník měří 175 centimetrů.

Ale na začátek je to naprosto skvělý pomocník, který se vlastně hodí i po desítkách odehraných hodin. Dejme tomu, že jsme si připravili všechny možné krásné ofenzivní taktiky, ale zrovna běží 90. minuta, vedeme 1:0 a hrajeme bez dvou vyloučených hráčů. V té chvíli se hodí přednastavená taktika poeticky pojmenovaná „Zaparkovaný autobus“. Tudy prostě nikdo neprojede, trubte si, jak chcete.

Tréninková noční můra

Autoři se zjevně ze všech sil snažili, aby byl letošní Football Manager srozumitelnější a lépe ovladatelný. Absolutně ale nechápeme, jak do téhle chvályhodné filozofie zapadá nový tréninkový systém. Jestli jsou taktická přednastavení a pěkné tutoriály návnadou, na kterou se nový hráč chytí, tak trénink je taková ta strašlivá palice, se kterou umlátíte chycenou rybu.

Výtka je jednoduchá jak facka: nový systém je neohrabaný, špatně pochopitelný a neuvěřitelně otravný. Možná je to tím, že zachází do až příliš velkých detailů. Na každý den můžete naplánovat až tři různá cvičení ze seznamu asi padesáti. Je tu dálkové běhání, taktické bránění, odpočinek, dokonce i seance s komunitou – cokoli, nač si vzpomenete.

Základní šablonu tréninků vám připraví asistent, a kdyby tahle šablona za něco stála, všechno by bylo naprosto v pořádku. Perfekcionisté by mohli sem tam vyměnit trénink brankářů za procvičování střel z dálky a všichni (kromě brankářů) by byli šťastní. Jenže to by hráči nesměli být rozmazlenější než miliardářův jedináček.

Nikdy se jim nic nelíbí. Půlka týmu za vámi přijde s tím, že by chtěla víc procvičovat rychlost. „Fajn,“ řeknete si a naplánujete bonusový trénink rychlosti. Pár dní nato přijde druhá polovina a někteří hoši z té první, že tolik běhání je vlastně k ničemu a že by chtěli radši trénovat sílu. „Dobře,“ povzdechnete si a necháte je zvedat činky v posilovně. A pak zjistíte, že je celý tým naštvaný, protože má málo obecného tréninku, který jste jim na jejich vlastní žádost vyměnili za ten specializovaný.

Je to spolehlivý recept na frustraci, bezmocnost a absurdní vztek na lidi, kteří vlastně vůbec neexistují, a ještě nekončíme, přátelé. Naprosto geniálně příšerná je nutnost stanovit každému hráči intenzitu tréninku – dvojnásobná, poloviční, normální, odpočinek atd. Váš fyzioterapeut vám vždycky doporučí, komu se to jak hodí. Tady Souček hrál v poslední době hodně zápasů, takže si může dáchnout. Naopak Zmrhal dřepí na lavičce, tak ať se na tréninku pěkně zničí. A vy to z nějakého důvodu musíte všechno naklikat ručně.

Po každém zápase musíte dělat klik, klik, klik, pětadvacet kliků pro všechny svoje hráče, abyste jim nastavili tu správnou intenzitu. „Nastav podle rad fyzioterapeuta“ – za DLC s takovým jednoduchým tlačítkem bychom klidně vysolili pět eur.

Chápeme, že trenérská práce je asi do velké míry rutinní a že přesně takové opakující se povinnosti musí řešit i Mourinho s Kloppem. Nepopíráme, že nový systém je asi dost realistický. Ale panebože, není zábavný.

Nakonec vážně nezbylo nic jiného než celý trénink včetně reakcí na hráčské stížnosti svěřit do rukou asistenta, který svým křemíkovým mozkem dokázal vymyslet aspoň takový program, že se tým pořád nebouřil. Docela hodně hráčů bylo pořád mírně nespokojených a několik se jich začalo záhadně zhoršovat, i když jim bylo třeba 24 let a měli by růst jako uranem pohnojené bambusy. Ale radši jsme celý systém ignorovali, než abychom se snažili trénink optimalizovat a zestárli přitom o třicet let.

Nepamatujeme si, kdy naposledy udělal Football Manager mezi díly opravdový krok zpátky, ale tohle je jeden z nich. Naštěstí se posunul i o krok nebo dva kupředu, jak jsme si ukázali před pár odstavci. A zbytek času? Zbytek času nervózně přešlapuje na místě.

Neviditelný stoper

Jsou tu nějaké změny v zápasovém enginu, z nichž ta nejočividnější je zavedení videorozhodčího tam, kde je v reálném světě skutečně používán. Zní to jako zanedbatelná drobnost, ale my jsme za VAR rádi – umí přinést momenty napínavé jako skřipec. Běží 85. minuta, stav je 1:1, Liberečák podkopne Teclovi nohy, rozhodčí se utíká podívat, jestli to bylo mimo vápno, nebo uvnitř, nám buší srdce jako o závod, zatímco ten malý černý panáček někde dole kouká na telku – pak písk, penalta, gól, tři body, radost, štěstí.

Ale video, které se beztak zjeví na scéně jednou za deset zápasů, není úplně ten převrat, který už bychom od zápasového enginu pomalu očekávali. 3D simulace není špatná, to ne, ale přece jen si musíte až moc věcí domýšlet, například obranné zákroky, které tu jsou reprezentované zvláštně vypadajícími skluzy a divnými výpady.

Brankáři se chovají tragicky, jak už je jejich zvykem, a když nepouštějí podivné žblabuňky, aspoň při zákroku skáčou na správnou stranu ještě předtím, než míč vůbec opustil střelcovu kopačku. Takových much a mušek je při zápase spousta a už je vlastně ani nevnímáme, ale faktem je, že Football Manager za běhu připomíná skutečný fotbal míň, než by bylo zdrávo.

Letos se na hřišti navíc občas dějí opravdu hodně záhadné věci. Když soupeř potřetí během tří zápasů nechal při rohovém kopu na zadní tyči úplně volného hlavičkáře a my tímhle laciným způsobem vždycky vstřelili gól, skoro jsme na pozadí slyšeli hudbu z Akt X. Deli asi musí být neviditelný, když mu oponent nepřiřadil žádného osobního ani zónového strážce!

Ale spíš to byl asi bug. Na podobně otřesné bránění jsme už nějakou dobu nenarazili, takže se možná projevil některý z updatů. Naopak nás dodnes trápí naprosto fascinující chyba, při níž je odebrána vláda nad hrou. Stane se to jen někdy, ne častěji než jednou za deset zápasů, ale když provedete nějaký menší taktický pokyn týkající se konkrétního soupeřova hráče, najednou nemůžete nic dělat. Střídat, zrušit svůj rozkaz, cokoli. A zápas běží vesele dál. Hra se pak většinou sama odsekne, ale když se vám to stane v 70. minutě a vy nutně chcete na plac poslat dalšího obránce, je to nemilé. A tím „nemilé“ myslíme „absolutně ksakru neakceptovatelné“.

Kronika fotbalových emocí

Kdyby tahle recenze byla tisková konference, nejspíš by se hodilo vybral možnost: „(Agresivně) Očekával jsem od vás lepší výkon“. Jak vidíte, výhrad máme k novému ročníku plnou náruč, jenže my se na něj vlastně nemůžeme zlobit. Bez něj by z nás nikdy nemohli být vypravěči.

Nikdy bychom vám nemohli vyprávět o mladém chlapci až ze země hraběte Drákuly, Băluță se jmenoval – pojďme mu radši říkat Alex. Přátelé, Alex byl hvězda. V předsezóně lítal po hřišti, střílel branku za brankou, diváci šíleli. „Lepší posilu jsme nikdy nenakoupili,“ šeptali si užaslí fanoušci. Budoucnost vypadala růžověji než paviánova prdelka.

A pak se to stalo. V úplně poslední minutě úplně posledního přátelského zápasu, kdy vůbec o nic nešlo a všichni jen vyklusávali a šetřili síly na úvod sezóny, se Alex rozběhl za míčem. Byl to sprint, který si měl odpustit. Něco luplo, něco křuplo. Byla to Alexova noha. A my? Úpěli ještě hlasitěji než on, když jsme se dozvěděli, že pro naší novou hvězdu, pro miláčka, kolem kterého jsme hodlali postavit tým, sezóna skončila dřív, než začala.

Kromě krušných příběhů byste ode bez Football Manageru neslyšeli ani ty radostné, jako když jsme měli poprvé ve své manažerské kariéře se Slavií na dosah postup ze základní skupiny Ligy mistrů, a to rovnou v první sezóně. Zatímco jsme dostávali na budku od Realu Madrid, stačilo nám jediné – aby FC Porto v paralelním zápase neporazilo CSKA Moskva.

Kdo ten zápas viděl, nikdy na něj nezapomene. A my ho (ze záznamu) viděli. Porto vedlo od 20. minuty 1:0, ale pak schytalo červenou kartu. A pak další. A pak ještě jednu. A ti neschopní Rusové pořád ne a ne dát aspoň ten jeden gól, který by nás posunul do osmifinále. V 93. minutě to pořád bylo 1:0. Ale fotbal se, přátelé, hraje na 94 minut, když tedy rozhodčí nastaví čtyři minuty, což se právě tady stalo, no a… zkrátka tam posledním útokem ten vyrovnávací gól šoupli. Ať žije panslavistická vzájemná pomoc!

Je to něco jako druhý život, tenhle Football Manager. Umí vás (nebo aspoň nás) nakrknout, umí vám (nebo aspoň nás) rozjasnit celý den, umí vás (n. a. n.) přikovat k monitoru a nepustit ani na záchod. Zároveň si u něj zapřemýšlíte jako u obří hádankové hry, která nikdy nemá jediné správné řešení. A letošní ročník je, když se to vezme kolem a kolem a započítají se všechny pozitivní změny, přece jen tím zatím nejlepším.

Tím ale neříkáme, že si ho hned musíte běžet koupit, pokud vlastníte minulý díl. V tom případě bychom dokonce spíš pokrčili rameny a váhavě řekli, že pokud zůstanete u osmnáctky, přicházíte o docela málo (a naopak nepřicházíte o docela hodně peněz). Ale pro nováčky, kteří se doteď série trochu báli, jde o výbornou vstupní bránu. A i veteráni tu najdou změny, které se jim budou líbit. Když tedy videorozhodčí nenařídí v poslední minutě penaltu proti nim.

Nejlepší (dle let) sportovní hry pro Mac OS X mezi 2020 a 2017

Nejlepší (dle let) sportovní hry pro Mac OS X před 2017

Upravte si filtr třeba takhle: