Stačí navíc připočítat fakt, že konkrétně série NHL v podstatě nemá konkurenci, která by ji tlačila k překonávání vyšších met, a je jasné, že autoři se příliš nepřetrhnou s úpravami a novinkami. A přesto. Přesto jsem měl od počátku dojem, že NHL 23 by na tom mohlo být dobře. A nemůžu říct, že bych se mýlil.

Nejde o fakta, jde o pocity

No vážně. Mám prostě pocit, že třiadvacítka se hraje líp. Už od prvního vyjetí na led se nedokážu zbavit dojmu, že hráči líp reagují, po ledu se líp bruslí a celkově se zdá, že hra je živější než v předchozím ročníku. Tento pocit možná působí jako čistě subjektivní výmysl, ale mám ho podložený asi nejzásadnější letošní novinkou.

Označení „Last Chance Puck Movement“ je možná zvláštní, ale ve finále jde o to, že na ledě je větší chaos. Hokejisté se i v zoufalé situaci ještě můžou pokusit udělat něco užitečného, skočit po puku, ale taky oplatit sekeru přes ruce sekerou přes hlavu. Hráčům utíká kotouč, dohrávají osobní souboje i gólové situace. Hraju pravidelně každý ročník a dopad téhle mechaniky na hraní je zásadní.

Především v předbrankovém prostoru jsou teď hráči mnohem aktivnější a zvýšil se počet „nehezkých“ gólů, které souvisejí s různými odrazy, dorážkami a přetahováním se někde na hraně brankoviště. Samozřejmě pořád můžete udělat krásnou individuální akci, nechat pálit obránce na první dobrou nebo si vybruslit do mezikruží a trefit se do vinglu. Jenže teď je to mnohem záživnější právě proto, že hráči ovládaní umělou inteligencí (a často i ti vaši) udělají jeden extra krok, jeden extra pohyb hokejkou, kdy plácnou do puku a něco se stane.

Pokud si chcete o něco lépe představit, co se může na ledě dít, pusťte si na YouTube video ze série Weird NHL a uděláte si obrázek. Ne snad, že by hráči dávali gól díky odrazům při střele přes všechny čáry, ale díky novému enginu představenému v loňském roce a průběžnému zlepšování umělé inteligence se podobným zkratům na ledě blížíme. A je to rozhodně žádoucí prvek i skvělá (a zároveň občas poněkud frustrující) zkušenost.

Liga nezná hranic

Další velkou změnou v novém ročníku NHL je možnost upravit si ligu v podstatě tak, jak se vám zachce. V předchozích ročnících bylo možné hrát za některý z nových týmů (Vegas, respektive Seattle) a zopakovat si rozšiřovací draft, případně vložit do hry vlastní tým i s vlastní soupiskou.

Třiadvacítka jde o krok dál a konečně umožňuje ve velkém změnit pravidla hry – doslova. Současných dvaatřicet týmů totiž můžete rozšířit až na osmačtyřicet a poskládat si zcela novou ligu, namíchat si divize a konference, hráče, týmy, v podstatě cokoliv, včetně platového stropu nebo způsobu, jakým se budou bodovat zápasy, jak se bude dohrávat v případě remíz, jak to bude s Divokou kartou nebo jak se bude řešit celý systém play-off. A to neplatí jen pro NHL, ale i pro nižší AHL, takže liga opravdu bude odrážet vaše choutky.

S těmi souvisí konečně i nová loga v tvůrčím režimu, kde si svůj tým designujete. Osobně bych velice ocenil, kdyby to bylo doprovázeno i novými hláškami, kterými komentátoři týmy častují, a bylo tak možné si tým navrhnout a pojmenovat takovým způsobem, aby to zároveň reflektovala omezená slovní zásoba. Třeba za pár let pomůže umělá inteligence, která se jméno „Cthulthus“ naučí vyslovit hlasem komentátorů a nebude třeba čerpat z předpřipravené databanky.

I tak je ale rozšíření příjemné a člověku dá do ruky téměř neomezené možnosti stran toho, co dokáže se svou ligou dělat. Včetně úprav nižší AHL, kde ovšem z nějakého důvodů postrádám možnost vložit zcela původní tým, což v předchozích ročnících nebyl problém.

Nová ligová scéna nabírá ve větším počtu týmů nečekané obrátky, protože o volné hráče na trhu se neuchází dvaatřicet přeplněných týmů, ale až oněch závratných osmačtyřicet, což v praxi způsobí, že se trh s volnými hráči povážlivě vylidňuje, kdykoliv je to možné, a dokonce i papírově slabší hráči najdou svoje místo na soupiskách týmů všeho druhu. Obzvlášť po započítání platového stropu.

Na papíře to zní sice jako nepatrná změna, ale při praktickém hraní jde o nesmírně zábavný aspekt budování ligy, protože ostřílení producenti vysokých čísel jako McDavid, Crosby nebo Panarin mají najednou důvod rvát se o každičký bod, stejně jako se najednou rve o své místo na slunci úplně každý tým, nejen těch několik nejsilnějších. Stačí, aby se virtuálním Coyotes z Arizony zadařilo na trhu volných hráčů, a dějí se divy. Což se bohužel o skutečných Kojotech říct nedá.

Stručně řečeno, víc týmů nabízí větší variabilitu, více proměnných a větší vyžití pro všechny manažery i hráče. Ale takhle to nefunguje všude.

Profíkem snadno, rychle a hlavně pořád stejně

Herní mód Be a Pro získal novou podobu dva roky zpátky a loni se dočkal nějakých drobných vylepšení, ale už tehdy jsem si stěžoval. Tvrdil jsem, že byť jde o nejlepší herní aspekt NHL 22, je to zatraceně málo ve srovnání s tím, co dokážou jiné sportovní hry s hráčskou kariérou.

Letos je Be a Pro bohužel už téměř reliktem minulosti, na který sedá prach a který nenabízí v podstatě vůbec nic nového ani zajímavého. A to hodně bolí. Když se podíváme na jiné sportovní nebo jízdní simulátory, zjistíme, že máme často k ruce nějaký ten scénář, podle kterého se hra odvíjí a vy musíte dělat opravdu zásadní rozhodnutí.

NHL 23 bohužel onen potřebný krok neudělalo, a tak jste stále odkázáni na téměř totožné situace, v nichž chodíte se spoluhráči na kafe a koláč nebo do muzea, snažíte se slíbit vedení týmu i novinářům jen ty nejlepší výsledky a doufat, že to tam padne, i když se po ledě sotva couráte, propadáte se soupiskou a dostáváte menší a menší prostor hrát.

Manažerská část hry tentokrát dostala zasloužené vylepšení pouze v nastavování ligy v rámci Franchise módu. Přitom by bylo skvělé mít možnost si nastavit například evropskou ligu ve scénáři, kdy se jako veterán vracíte ze zámoří do druholigového švédského týmu a pokusíte se svůj rodný klub dotáhnout zpátky do SHL. Bohužel, o podobných příbězích a scénářích musíme snít dál.

Na druhé straně se do hry dostává zastoupení lidí s jinou než bílou barvou pleti, což je krásně pozorovatelné na rozhodčích nebo manažerech, mezi kterými teď najdeme i ženské postavy. Opět, skvělý prostor pro řízené scénáře – takové San Jose Sharks na vlastní kůži (letos se stal jejich generálním manažerem Afroameričan Mike Grier).

Ženy v současném ročníku dostávají obecně mnohem víc prostoru a právoplatného zastoupení, protože ženský lední hokej je celosvětově na vzestupu, a tak se objevila možnost zahrát si i za ženská družstva v rámci Ultimate Teamu a nároďáků. A jak to dívkám na ledu jde? Virtuální hokej změnu nepozná, a pokud sledujete ten skutečný, zjistíte, že ani tam nejsou rozdíly téměř patrné.

Drobných změn doznal i život v samotné aréně, takže se fanoušci chovají o něco opravdověji a od doby škatulovitých panáků ze starých ročníků NHL došla atmosféra ze stadionu opravdu daleko. Stejně tomu je v případě využívání prvků rozšířené reality k promítání informací na led, což také v NHL patří už ke standardu, například v rámci předzápasového dění nebo komerčních přestávek.

Asi poslední zajímavou novinkou je možnost využívat našeptávání trenérů, zatímco vy se věnujete hře – váš tým vede a najednou se vám objeví elegantní boxík navrhující, abyste přešli do obranného módu a nehnali se zbytečně za vysokým skóre. Stačí přidržet tlačítko na ovladači. Stejně tak můžete na doporučení trenéra například odvolat gólmana a podobně. Příjemný doplněk!

Kde je ten X-faktor?

Loňské NHL představilo nový systém X-Factorů, které letos dostaly drobné úpravy, ale to už se bavíme o technikáliích, které se špatně odhadují a oceňují v praxi, protože onen zásadní faktor má k dispozici jen docela malá hrstka hráčů.

Ve výsledku je nové NHL pořád tím starým NHL. Za normálních okolností bych mu prostě jen vlepil něco mezi šestkou a sedmičkou a šel tiše vyčkávat, co přinese příští ročník. Udělal na mě ale obrovský dojem Last Chance Puck Movement, který neuvěřitelným způsobem oživil hru. Jsem nadšený i z toho, že do už tak velké ligy můžu zařadit vlastní vymyšlené týmy ve velkém počtu, i když za ně třeba ani sám nehraju.

Zkrátka a dobře si nový ročník opravdu užívám. Nečekal jsem to, ale je to tak.

Nejlepší (dle let) sport před 2025

Upravte si filtr třeba takhle: