Pokud se z bohatých možností Age of Wonders člověk hned nesesypal, mohl svoji dominanci projevit opravdu v mnoha směrech. Ve zkoušce času mohl uspět coby osamělý mág od divotvorného hrnce, jako rek s drátěnou košilí a podporou obřích armád, v kůži elfí šlechtičny a koneckonců i jako diplomat, sedící za stolem plným dobrot a bilaterálních smluv.

Bylo to právě příjemné množství voleb, co z Age of Wonders vytvořilo kult a zároveň značku, která nikdy nevypadá stejně. Je taková, jakou si ji stratég sám upraví. Přitom k tomu, aby servírovala pokaždé jiný zážitek, nepotřebuje žádné složité elementy. Nepoužívá generované prostředí, ani výpravné scénáře či velkolepou produkci. Své budovatelské jádro prostě jen ozvláštňuje magií a prvky fantasy, které si navíc potřásly rukou s levelováním jako v RPG. Kdo chce, může mít z Age of Wonders III tahovku s kouzly a gobliny, ale taky hru na hrdiny s prvky strategie.

Návrat zázraků

Svým rozsahem i kvalitou konkuruje AoW podobným herním mixům jako je třeba Divinity: Dragon Commander. Zároveň se však může směle poprat o fanoušky třeba s Civilization. S velkými vzory ostatně hru poutá podobné množství prvků jako s vlastními předchůdci. Klidně řekněme, že AoW III je vlastně Civilization V, jen bez správy měst, ale zároveň Dragon Commander, jen bez fronty na draky.

Goblin v kadeřnictví

Osobní účast v bitvách není povinná. Jde pouze o šperk a jako takový může zůstat spát v truhle s ostatními. Třeba i s tím, že v mapě můžete napadnout a asimilovat malé kmeny jako v Europa Universalis - nádherná prkotina.

Ale pak už se šperky určitě zdobte. Třeba v tom smyslu, že armády vedou hrdinové, kteří mohou levelovat skoro ve dvou desítkách atributů, používat zbroj i inventář, a že když si vyhrajete s jejich vzhledem, budou pouštět hrůzu skoro jako vy. To už je, přiznejme si to, opravdová nálož velkoleposti. Snad právě v obludném levelingu se nejvíce zrcadlí snaha autorů nabídnout díky mnoha volbám a možnostem naprostou svobodu rozhodování a hraní.

Upravitelností postav se AoW III skoro dotahuje na rozmáchlost některých velkých RPG (ale hrajeme tahovku, víme?) a ještě to pořád není všechno. Bohatá je hra i v možnostech úpravy scénářů a vůbec herních pravidel. Ve volné hře si můžete přednastavit takřka cokoliv – vzhled světa, počet přírodních zdrojů nebo způsob rozvoje civilizace (zakládání měst versus pouhé opravy existujících ruin).

A vězte také, že každá z šesti hlavních ras má na výběr ještě z dalších šesti různých vůdců podle osobnostních charakteristik a skillů. Představte si, že byste třeba při hraní Civilization za Francii vybírali z Napoleona, Rousseaua, de Gaulla a dalších, přičemž by jmenovaní měli divoce kučeravé vlasy, velké zuby, paroží a uměli by kouzlit...

Mistrovství v kompromisech

Košatost, s jakou Age of Wonders III přistupuje k herní nabídce, je v mnoha ohledech nedostižná. Zároveň ale hra dokonale kouzlí s úsporností tam, kde je to potřeba. Autoři projevili cit pro vyváženost, a tak se AoW III nikdy nestane překomplikovaným bordelem. Naopak, vedle košatosti hýří i správnou dávkou efektivity.

Armádu můžete mít sice velkou jak chcete, nicméně řazenou jen po šestičlenných batalionech. K obléhání sousední země si tedy vytvořte třeba stovku jednotek, ale budou mašírovat vždy jen po šesti, takže bude trvat docela dlouho než malé skupinky seřadíte, vypravíte je a u cizáckých hradem zase utáboříte. Hra se tím brání nejen před komplikovaností, ale také před devastací vaší pokladny.

V rovněž poměrně přímočaré říšské ekonomice má totiž údržba jednotek značně negativní dopad na celkovou bilanci. Tím, že vás hra odrazuje od budování přehnaně velkých armád, vás nejen postrkuje do dynamičtějšího vedení válek, ale zároveň vám páře díry v měšci.

Stejně chytrého kompromisu si všimněte i v systému vojenských frček. Po tradičním vzoru Civiliztion či Age of Empires se i v AoW III ve městech stavějí různé instituce k tomu, aby vojenské jednotky povyšovaly raději před válkou než po ní. Na druhou stranu efekt frček není natolik silný, aby se stal v bitvách rozhodujícím. Je spíše jen doplňkem k levelingu hrdinů, který ale taktéž, přestože kypí bohatostí, neoplývá žádnou dramaticky silnou vlastností, se kterou by hrdina mohl přežít bez družiny. Jde o vpravdě gymnastický balanc, který AoW III v tomto ohledu předvádí.

Čarovná moc mezi brázdami

Variabilitou a zároveň chytrými kompromisy si Age of Wonders III připravuje pozici pro nejsilnější součást hry - magii. Všechny rasy ve hře rády kouzlí! Třetí díl opět dostál jména série a je hrou magických zázraků. Takových, se kterými nejen zahalíte cizí vojsko do zeleného oparu hrůzy, či z nebe přivoláte pětimetrového spratka s rukama jako dva bagry, ale zároveň s nimi dokonce povzbudíte své hospodářství.

Ano, díky kouzlení si budete hrát se životní úrovní a spokojeností svých obyvatel. Když mají poddaní v oblibě (kdoví proč) plážové klima, a přitom jim za humny rostou borovice, přičarujte jim tropy! Pokud potřebujete zúrodnit venkov, rozhodně neorganizujte mírové brigády práce. Pro pachtění v kůlně a na pozemku dělníky nepotřebujete, vše zařídí agro kouzla. Stačí jen ve výzkumu vymyslet zavlažování či jeho pokročilý upgrade, a pak onen zázrak naklikat do hexů.

Hospodářská magie je vskutku nedostižná. Představte si, že vynaleznete oteplení a použijete ho v zimní mapě. Permanentní mráz se kolem vašich měst najednou zezelená a vy už snad tušíte, co to udělá s produkcí i lidmi kolem. O něčem takovém sní asi na Sibiři nad nedobytně zamrzlou ropou.

Je to po-po-po pomalé

Obsah a kvality Age of Wonders III už zhruba znáte. Teď k jeho technické stránce. Co se týče grafického zpracování, je na hru radost pohledět. Možná nedosahuje úplné špičky žánru, nicméně efektů a polygonů je na mapě tolik, že to je snad až kontraproduktivní.

AoW III bohužel není zcela dokonalou záležitostí. V grafické části se to projevuje zejména nepřehledností. Jsou mapy, například zimní, kde se zorientujete rychleji a lépe, nicméně žijte mezi smrčky, řekami a kopečky a místo na jednotky budete omylem klikat i na hory a doly.

Míra splývavosti jednotek s terénem je na hranici únosnosti. Když válečníkovi skoro spočítáte prsty na rukou a stromům šišky ve větvích, musí se to všechno projevit i negativně. Chtít však po mainstreamové strategii, aby byly postavičky nahrazeny třeba jednoduchými symboly... no, to je asi příliš troufalé.

Velká míra detailu se však negativně promítla i do herní dynamiky. Na velkých mapách a s velkým počtem civilizací se Age of Wonders III brzy nepříjemně zpomalí, a přestože hra nabízí moderní systém dynamického počítaní tahů, kdy při akci soupeře můžete i nadále provádět některé příkazy, vše je doprovázeno nepříjemným lagem, cukáním a nepřesnostmi.

Málo nápovědy

Další věcí, která se v AoW III nepovedla, je slabá propojenost herního světa s uživatelským rozhraním. Na ovládání ve smršti oken si časem zvyknete, nicméně hra je až příliš úsporná v nápovědě a vůbec informačním servisu. Má sklon nevysvětlovat, takže když se třeba národ přihlásí, že odmítl moji minulou nabídku, už mi nepřipomene jakou.

Problémů s malou informovaností je celá řada a na spoustu otázek si odpovíte až sami a spíš náhodně. Že například silnice skutečně šetří vojákům podrážky, zjistíte až při studiu mnohem pokročilejších stavebních technik. Při samotném stavění hra o výhodách cest nijak neinformuje - přitom by stačil malý symbol, nějaké zelené číslíčko a bylo by vyhráno.

Kooperací proti přesile

Množství malých chyb a nesrovnalostí však vyváží další obsahová kvalitou. Třeba ambiciózním multiplayerem. Díky velkému počtu herních módů a celkové pestrosti nastavení si ve hře užijete další spoustu legrace. Nejvíce asi při kooperativním hraní. Ať už v online aliancích, nebo hotseat módu.

Age of Wonders III je hra mnoha tváří a mnoha možností, mnoha kladů i menší porce chyb. Suma sumárum jde o pokračování série, jaké byste si asi představovali. Ať už kladete důraz na jakoukoliv jeho stránku, můžete si být jisti, že AoW III misi splnila a přivedla letitou ságu důstojně do nové doby. Dlouhé čekání na zázrak se vyplatilo.

Nejlepší (dle let) RPG pro Linux před 2025