Adekvátní utrpení

Inu, jak se to vezme – je i není. Hned na začátku je třeba podotknout, že pokud se pouštíte do her tohoto žánru, musíte počítat s vysokou obtížností. Vzpomeňte na Rogue Legacy nebo třeba The Binding of Isaac. Takovýmto titulům je nejenom dovoleno hráče prachsprostě trestat, ale ono se to od nich dokonce vyžaduje. Dungeon of the Endless proto není extrémní, ale spíše adekvátní.

Jakožto minimálně dva hlavní hrdinové se v něm ocitáte ve vězeňské přepravní lodi, kterou někdo sestřelil. A ať už se na palubě během útoků dělo cokoliv, vy se dostanete do únikového modulu, který míří na nejbližší planetu. Přistání je poněkud drsnější a až se oklepete, uvědomíte si tři věci: 1. přežili jste; 2. při dopadu se únikový modul trefil do nějakého podzemního komplexu a zavrtal se do něj pěkně hluboko; 3. všude jsou monstra.

Z modulu se zachovalo energetické jádro, které může pohánět zdejší výtah, který se s trochou štěstí stane vaší vstupenkou na svobodu. Zároveň k sobě jádro přitahuje i pozornost nepřátel, takže se s ním musí zacházet obezřetně. Hodně štěstí!

„Hluboko v podzemním komplexu,“ v tomto případě znamená dvanáct pater. Každé se generuje náhodně, co se místností týče, a celý dungeon je rozdělen do „sekcí“, v nichž se mění nepřátelé. Samozřejmě, čím blíž povrchu jste, tím tužší bestie proti vám stojí a tím menší je pravděpodobnost, že patro přežijete – tedy ne, že by už na těch nižších byla kdovíjak vysoká.

Pejsek a kočička

Dungeon of the Endless je slepenec tří velmi komplexních žánrů a hratelnost je proto všechno, jen ne triviální. Čas ve hře neplyne kontinuálně, ale je rozdělený na kola. Kolo začíná, když otevřete dveře místnosti. V tom okamžiku se ze všech tajemných zákoutí dungeonu vyrojí nepřátele a kolo končí, až je všechny pozabíjíte.

To je povrchová linie. V podstatě otvíráte místnost za místností, prosekáváte se hordami monster hledaje výtah do dalšího patra a snažíte se u toho neumřít a nepřijít o energetický krystal.

Komplikace a bezmezná hloubka se dostaví, když se do hry přimíchá tower defense složka a vy si uvědomíte, že musíte stavět věže a starat se o přísun tří surovin. Za jednu se staví, za druhou zkoumá, za třetí leveluje. Standardně vám surovin s každým kolem přibude troška, která není v žádném případě uspokojivá. A tak stavíte věže, které k základu přidávají bonus, takže dostanete cílené suroviny víc. Každé otevřené dveře znamenají jeden nášup.

Komplikované? Jedeme dál! Problém je, že některé druhy nepřátel nezajímá energetické jádro, ale vaše podpůrné věže a nedělá jim problém je zničit, než k nim přiběhnete. Musíte tedy stavět věže obranné, které je budou hlídat a dělat špinavou práci za vás.

Nad celou touhle budovací částí se vznáší ještě jedno omezení v podobě energie. Taková podpůrná nebo obranná věž potřebuje napájení, které může zařídit jedině váš krystal prostřednictvím prachu (další speciální surovina). Ten se nedá generovat věžemi, ale padá z některých nepřátel a získává se otevíráním místností.

Pak už je to jen o logice – čím víc prachu máte, tím víc místností může mít energii a věže. Pokud v místnosti proud není, nefungují ani její „vestavěné obranné systémy“ a z takových posléze, jakmile jednou otevřete jejich dveře, lezou na světlo vlny bestií.

Brutální efektivita

A tak otvíráte místnost za místností, vraždíte monstra, takticky rozestavujete věžky a hlídáte si množství surovin. Následně rozsvěcíte další místnosti, stavíte víc věží, zkoumáte nové, vylepšujete ty staré, levelujete své hrdiny...

Pokud jste toho pocitu z recenze ještě nenabyli, pak vězte, že chvilku trvá, než se do Dungeon of the Endless dostanete. S každým kolem toho v jednom okamžiku probíhá hodně a zároveň stále platí, že všechno je to podřízeno vysoké obtížnosti, která je pro rogue like hry příznačná.

Smrt hlavních hrdinů nebo zničení krystalu znamená konec hry a nastat může v podstatě po otevření jediných dveří. S trochou nešikovnosti klidně přijde i ve finální fázi každého patra, kdy konečně najdete výtah. Pak je totiž potřeba vzít krystal a do cílené místnosti ho zanést. Nepřátele v tom okamžiku samozřejmě popadne amok, začnou se rojit ze všech směrů a není jich zrovna málo. Postava nesoucí krystal je navíc hodně zpomalená a bezbranná, takže si po cestě za svobodou užije spoustu radosti.

Všechno v Dungeon of the Endless se vás pokouší zabít. A ten zbytek je složitý v klasickém skoro až progamerském duchu – easy to learn, hard to master (asi jako StarCraft II). S trochou snahy ale proklouznete pod slupku a hra se vám následně odmění opravdu skvělým zážitkem. Potečou vám u ní nervy, ale zároveň budete dychtivě objevovat tajemství místností a potkávat po cestě stále nové postavy. Některé z nich dokonce mají mezi sebou napsaný i příběh, který se ze začátku může tvářit nenápadně, ale vyústí klidně zcela drasticky.

Hra navíc skvěle vypadá a výborně se ovládá. V experimentování vám proto nebude bránit nic než vaše schopnosti. Počítejte s tím, že budete umírat – opravdu často. Pak si ale najdete svůj rytmus, naučíte se myslet ekonomicky a začnete ukrajovat jedno patro za druhým. Odměnou za to vám bude skvělý pocit z dobře odvedené práce. Budete totiž porážet hru, o níž se s klidem dá říct, že by mnohé příležitostné i průměrné hráče odradila.

Pokud se tedy nebojíte výzvy a rádi objevujete nová zákoutí rogue like žánru, Dungeon of the Endless vás zabaví na dlouhé podzimní, ale klidně i zimní večery. Vy ostatní přistupujte obrněni trpělivostí a vůlí se učit, jinak nemáte šanci.

Nejlepší (dle let) retro pro iOS (iPhone, iPad) před 2025