Není tedy divu, že s blížícím se vydáním „péestrojkové“ exkluzivity s podivným názvem Ni no Kuni: Wrath of the White Witch podléhali znalci sílícímu vzrušení. Dech beroucí trailery, odvážně odkazující na spolupráci se světoznámým filmovým studiem Ghibli (Cesta do fatazie, Zámek v oblacích, Princezna Mononoke), nenechali nikoho na pochybách, že na tenhle kousek bychom mohli ještě dlouho vzpomínat.

Ni no Kuni, v doslovném překladu Druhá/jiná země, prezentuje japonské hry na hrdiny ve velkém stylu. Okouzlující animace hladí na duši, která se líně vznáší na vlnách Hisaishiho soundtracku v podání Tokijského filharmonického orchestru. Co více si může fanda JRPG přát? Hutný příběh, kvalitní soubojový systém, zábavné questíky, rozsáhlý svět k virtuálním hrátkám a pečlivě vykreslené postavy, jež se na dlouhou dobu usadí v srdci. Rejžo, máme tam všechno?

Výprava do alternativního světa

Hlavním hrdinou Ni no Kuni je třináctiletý Oliver, který žije se svojí matkou Alicií v ospalém městečku Motorville. Na začátku dobrodružství Alicia umírá a chlapec zůstává sám, drcen mučivým pocitem viny a bezbřehou prázdnotou. Jedinou památkou po mamince je plyšová hračka, kterou mu sama ušila. A právě tento chlupatý mazlík nečekaně ožívá pod palbou Oliverových slz a mění se ve svérázného skřítka Drippyho s malou lucerničkou na dlouhém nose, kterého do této dehonestující podoby zaklel temný džin Shadar sužující fantastický svět Ni no Kuni (The Another World).

A právě Oliver, prorokovaný zachránce pohádkové říše s tím nejčistším srdcem pod sluncem, může zvrátit nepříznivý sled událostí a zachránit nejen Ni no Kuni, ale také vlastní svět, a dost možná i svoji matku. Ni no Kuni je totiž jakousi alternativní realitou, ve které má každá bytost ze skutečného světa svého dvojníka se stejnou duší.

Hned na začátku tak vyvstává řada otázek, mezi nimiž nejvíce rezonuje síla fantazírování mladého hrdiny. Vytváří si Oliver vlastní pohádkový svět jako prostor k úniku od tíživé reality, nebo skutečně klábosí s uchvástaným skřítkem (Drippy, „Lord High Lord of the Fairies“), vídá ducha neznámé dívenky a neomaleným máváním dřevěného proutku otevírá bránu do alternativní reality?

Štěstí přeje trpělivým

Otázek časem přibývá, ale příběh bohužel nedokáže utáhnout celých zhruba 40 až 50 hodin, které jsou zapotřebí k jeho zdárnému uzavření. Občas tak narazíte na hluchá místa, která vyplňují pouze stereotypní souboje a neutuchající touha po zhlédnutí dalších a dalších skvostných animaček „made by Ghibli“. Zpočátku se ale budete skvěle bavit a radost z objevování pohádkového světa nezkazí ani množství informací, jež na hráče autoři střílí s kadencí samopalu vzor 24.

Osvojíte si základy soubojového systému, naučíte se pohybovat po mapě i uvnitř lokací a zjistíte, že Ni no Kuni je mnohem rozsáhlejší, než na první pohled vypadá. Jen si zkrátka budete muset zvyknout na smutný fakt, že prvních pár desítek hodin strávíte v mantinelech příběhové linky s občasným odběhnutím k nějakému vedlejšímu poslíčkování.

Těžko na cvičišti, těžko na bojišti

Základem Ni no Kuni je zajímavý soubojový systém, který neodpouští sebemenší chyby a kombinuje volný pohyb po bojišti s časově vymezenými aktivitami, ať už jde o obyčejný útok, obranu, únik, konzumaci posilňujícího jídla či kouzelného lektvaru nebo speciální útoky a kouzla. V bojích hrají zásadní roli familiáři, tedy jakýsi zvířecí pomocníci, kterých po světě běhají stovky a většinu z nich si můžete ochočit.

Na startu má však Oliver k dispozici pouze jednoho klouzka zaměřeného na klasický kontaktní boj, a jelikož se Drippy soubojů až na výjimky aktivně neúčastní, upadají neustálé střety s nepřáteli do mírného stereotypu. Protivníky sice vidíte na mapě a mohou před vámi i utíkat, ale nezkušený Oliver má prvních pár hodin mléko na bradě, je neskutečně pomalý a troufne si na něj veškerá havěť. Časem se ale situace zlepšuje, parta hrdinů se rozrůstá - v akci můžete mít až tři postavy najednou - a každý ovládá až tři familiáry, jejichž schopnosti příjemně bobtnají.

Zpočátku nudné souboje se tak zhruba kolem dvacáté hodiny mění v taktické šílenství, které bohatě odměňuje i ty nejlepší stratégy. Vhodný výběr familiárů, jejich efektivní profilování a promyšlené nasazení proti různým druhům nepřátel jsou esenciální pro přežití na bojišti a životy Olivera i jeho přátel často visí na vlásku. Obtížnost Ni no Kuni je navíc dosti vysoká a z výběru easy/normal rozhodně doporučujeme lehčí variantu, neboť ve druhém případě se ze hry může jednoduše stát silně frustrující záležitost, a to i přes podezřele pohodový začátek.

Hrátky se zvířátky

S familiáry si vůbec užijete spoustu legrace, neboť je budete krmit pro zvyšování vlastností, šatit pro zlepšování výbavy a upgradovat na nové druhy pro získávání dalších schopností, což při počtu třech kousků na osobu dává dohromady devět hejsků. K tomu si připočtěte tři hrdiny - plus čtvrtý přírůstek do party, o němž vám nebudu nic prozrazovat - a máte na krku slušný management, který však překvapivě nijak neobtěžuje (spíše naopak). Neustálé cinkání při levelování si časem natolik oblíbíte, že byste početnou partičku rozhodně dobrovolně nesnížili.

A aby toho nebylo málo, budete se zabývat i alchymií a vytvářením bojových předmětů, lektvarů či jiných pochutin, které vám mnohdy zachrání život. Recepty pro správné kombinace přísad do stylového alchymistického kotle získáte třeba za splnění některých vedlejších úkolů nebo je vyčtete z velké kouzelnické knihy, která je v tištěné podobě k dispozici v rámci sběratelské edice, a ostatní sáhnou po její digitální podobě v herním menu. Nutno zdůraznit, že zhruba 350stránková bichle vypadá naprosto skvěle a autoři si s ní dali skutečně záležet; ilustracemi či popisy jednotlivých kouzel počínaje a abecedou starobylého jazyka Nazcaän konče.

Studování popisů pohádkového světa není však jedinou kratochvílí, které se budete v průběhu hry věnovat. Kromě objevování nových kontinentů, průzkumu tajemných lokací a zatuchlých kobek budete křižovat místní velkou louži na soukromé bárce, vzlétnete do oblak na přátelském drakovi, zajdete do hřbitovního kasina, které si místní založili s vidinou nekonečného hazardu, nebo se vrhnete do bojových arén v rámci turnaje Solosseum Series.

Promarněné šance

Možností je celá řada a Ni no Kuni nabízí obrovské množství obsahu, který si můžete dávkovat dle aktuální nálady. Potřebnou svobodu však získáte až kolem 25. hodiny, což je poměrně dost dlouhá doba na to, aby se méně odhodlaní hráči s přílišnou alergií na linearitu odebrali do věčných lovišť ještě dříve, než se hra ukáže v celé své kráse.

Můžete plnit vedlejší úkoly, ale grindování kvůli ochočení trojice vybraných familiárů, opakované hledání ztraceného diáře senilního gentlemana nebo napravování zlomených srdcí (Shadarova specialita) v podobě hloupého poslíčkování v rámci uzavřených lokací nepatří zrovna ke šlágrům, které by dnešní JRPG mělo přehrávat. Přitom je plnění nepovinných questů nutné pro získávání užitečných dodatečných schopností, jakými jsou například rychlejší pohyb po mapě, získávání více zkušeností z bojů nebo třeba levnější ceny v obchodech.

Ni no Kuni je i tak výjimečným titulem, ale s ohledem na zmiňované nedostatky jej nelze zvolit králem japonských her na hrdiny současné konzolové generace, přestože nabízí fantastickou cestu z pohádky do pohádky. Už jen postava bravurně dabovaného skřítka Drippyho, který je komediantem za všech okolností a jedním z nejlepších sidecicků poslední doby, by si zasloužila přízeň daleko většího množství hráčů, než jen hrstky JRPG fanatiků. To se ale v naší realitě bohužel pravděpodobně nestane - možná někdy příště, možná v Ni no Kuni.

Nejlepší (dle let) pohádka pro PlayStation 3 před 2025