Kdysi dávno, v jedné procedurálně generované galaxii

Starbound láká na putování po procedurálně generovaných 2D planetách, na kterých je třeba pro další postup kutat suroviny, přetvářet je do primitivních předmětů, a tyto zase využívat k produkci užitečných pomocníků. Horizonty hry však sahají dále než jen za pouhé grindování. Můžete hrát sami i v kooperaci s kamarády. Můžete si postavit sídlo a verbovat NPCčka za doprovodu vynikajícího soundtracku. Můžete také domestikovat planetární bestie nebo plnit hlavní příběh, jehož přítomnost je ostatně jedním z hlavních výdobytků "hotové" verze.

Bohužel, hlavní příběh je asi tak zajímavý, jako miliontý klon Star Trek, Star Wars a Mass Effect. Něco zničilo Zemi, na obzoru je prastará obluda uvězněná dávným válečníkem do časového trezoru, je nutné spojit X artefaktů pro její odemknutí a likvidaci, a bla bla bla. Ústřední zápletka je sice vzrušující asi jako deník účetního, zejména pro nováčky však rozhodně slouží jako užitečný motor prvních (desítek) hodin objevování všech možností hry. Spíše než pro předpřipravené mise se však Starbound vetřela do pozornosti hráčů možností vytvořit si „příběh vlastní“. Možností k tomu hra nabízí hodně. Podstatně lépe jsou na to volitelné vedlejší questy, které rovněž kopírují mnohé jiné sci-fi příběhy, obvykle tak však činí mnohem vtipněji, nebo alespoň na kratší časové ploše.

Podivné, nové světy

Výše zmíněné však platí i pro několik dalších titulů – vedle Minecraftu třeba i pro Terrarii. A srovnávání jejich kvalit a nedostatků není vůbec jednoduché, protože to vyžaduje nemalou časovou investici. Třeba úvodní quest, otevírající zbytek hry, ve Starbound končí někdy po pěti či více hodinách. Část fanoušků si právě na příběh o záchraně universa před pradávným zlem za generický klon Spojené federace planet stěžuje. Limituje to totiž roleplaying za některé atypické, lidožravé rasy. Zároveň je ale třeba říci, že Starbound se v tomto ohledu nijak neliší od celé řady dalších her podobného ražení, které po vás sice chtějí splnění ústřední zápletky, ale zároveň vám nebrání v kreativním hraní po vlastní ose (Fallout, v menší míře Mass Effect). Dualita mezi příběhem a hratelností, která tím vzniká, je zkrátka daň za to, že (nejen) Starbound podává širokým masám pomocnou v podobě zápletky, která hraní rámuje.

Pokud jde o porovnání dalších aspektů Starbound a Terrarie, souboje i craftování jsou lepší v Terrarii, která celkově působí více učesaně a uhlazeně. Starbound lze naopak pochválit za celou řadu kosmetických prvků a silnější důraz na průzkum. Spíše než jasné označení jedné hry za lepší ale nejvíce záleží na tom, co od hry čekáte. Starbound nemůže Terrarii konkurovat v soubojích a postupu hrou, když ale namísto kutání pod povrchem preferujete silný sci-fi feeling, objevování nových světů, budování osad, nebo fakt, že na nebezpečné planetě jste sami, je pro vás Starbound vhodnější volbou. Souboje ve Starbound jsou jinak dost osekané a vyjma questů se jim dá obvykle vyhnout.

Rozdíl součtu

Starbound ale rozhodně nejde pochválit za všechno ani z pohledu člověka, který ocení vědeckofantastický nádech a objevování planet. Když pomineme jistou nedodělanost hry, je poměrně problematický zejména systém craftování. Nechápejte to špatně - stejně jako jiné podobné hry, nabízí i Starbound řadu možnosti při budování předmětů a staveb. Vybudovat si v jeho virtuálním světě bezpečné hnízdečko je stejná radost jako kdekoliv jinde. Starbound však lpí přespříliš na budování vcelku low-tech předmětů. Základní craftování ze dřeva, železa a podobných surovin se příliš neliší od toho samého v jiných hrách. Na vyšší úrovni si lze pořídit plány futurističtějších bloků nebo dokonce replikátor, craftující hi-tech věcičky za peníze. Starbound už ale nedovoluje tak triviální možnost jakou je třeba výroba pokročilých zbraní. Leccos zřejmě napraví i modifikace, na ModDB však zatím žádná taková není.

Zejména na počátku je mezi oběma fázemi hry (jednou, kdy těžíte suroviny stylem Terrarie a stavíte si na planetách dřevěné osady, a druhou, kdy cestujete po misích, zachraňujete předměty i galaxie, a prozkoumáváte nejbližší soustavy kvůli zdrojům) propast tak enormní, že kvůli ní Starbound působí skoro jako dvě zcela odlišné hry.

Situace, kdy se teleportujete (!) od svého dřevěného tkalcovského stavu a zahrádky, umístěné na vaší kosmické lodi, abyste si na povrchu gravity gunem nalovili suroviny na tvorbu oštěpů, bije do očí. Upřímně, od premisy hry by jeden čekal něco trochu jiného než podobný slepenec. I když stavíte na základních surovinách, nic autorům nebránilo popustit uzdu své fantazie - třeba použít písek a železo do železobetonu, na stavbu solárního panelu či mašiny na tvorbu uhlovodíků, a vyrábět s pomocí toho vyspělé lasery.

Z obecného hlediska jde spíše o kosmetický problém, i když menší variabilita leccos vypovídá i o craftování. Z pohledu fanouška sci-fi, který bude Starbound hodnotit kladněji, jde však o pořádnou pěst na oko. Navzdory proklamované propracované budovatelské stránce mají tvůrci Starbound zkrátka pořád co dohánět.

Řada hráčů si také stěžovala na problémy při hře za diametrálně odlišné rasy – chyběly jim unikátnější schopnosti. Naznačuje to, že ani verze 1.0 původnímu příslibu není zcela věrná. Otázkou ale je, zda vůbec něco takového bylo v silách vývojářů, když i takový Star Citizen s termíny a očekáváními dost zápolí.

Vstříc nejzazší hranici

Když už jsme zjistili, pro koho je Starbound primárně určená, zbývá si odpovědět na otázku nejvýznamnější - je to vlastně zábava? Starbound obsahuje tolik možností, že by jejich výčet vydal na další článek. A jako u všech procedurálně generovaných titulů se ani tady nedá vyhnout jisté repetitivnosti. Planety a výhled se okoukají, grindování surovin přestane bavit, budování základen se stane rutinou.

Tvůrci však napnuli všechny své síly k tomu, aby hráč mohl pokaždé začít s něčím zcela jiným. Přestalo vás bavit interstellarovské prozkoumávání panenských světů? Postavte starwarsovskou základnu pro NPC. Omrzelo se i to? Využijte hru jako platformu pro setkávání se s živými kamarády. Už i oni se vám zajídají? Dokončete tuny startrekovských questů!

Někdy budete mít náladu relaxovat, a tak můžete hodinu a půl stavět šachtu do jádra planety. Jindy budete mít chuť na průzkum cizích, nových planet, a tak se teleportujete na povrchu radioaktivního měsíce bombardovaného asteroidy. A půjdete znovu vyrabovat další vězeňskou kolonii. Anebo si prostě užijete zalévání kytiček u sebe doma.

Starbound možná, ani ve verzi 1.0, není dokonalý produkt. Jako vše, i jeho zábavnost je pomíjivá – dost možná víc než u Terrarie. Poprvé snad od předloňského NEO Scavenger (který byl ale náročnější) však u něj zažijete pocity podobné, jaké kdysi hlavou kmitaly u prvních Falloutů - tam někde venku čeká celý širý svět a je jen na vás, co z něj objevíte/zabijete/vysajete.

Ano, víme, že odlišná povaha obou her dalším srovnáním brání. Žánry jsou odlišné, emoce vyvolané hrou však nikoliv. Pokud tak po podobném, mnohdy pozapomenutém, pocitu z objevování toužíte i vy, a dáváte spíše přednost sci-fi galaxiím před fantasy jeskyněmi, lze vám Starbound navzdory všem neduhům s klidným svědomím doporučit. Než objevíte jeho nejzazší hranice, přiroste vám tahle dětinsky vypadající hříčka k srdci víc než tucet vizuálně propracovanějších, ale jinak povrchních survival her.

Nejlepší (dle let) pixel art pro Linux před 2025