Čekal jsem na něj dlouho a stejně jako mnozí přestával vlivem bezpočtu odkladů věřit v jeho existenci i jeho šanci spatřit východ slunce nad zpěněným mořem. Ale zázraky se dějí a legendami opředené Skull and Bones nejenže vyšlo, ale ono je také hratelné. A co víc, umí být i zábavné!

He’s a Pirate

Možná už jste zaznamenali velmi přísná hodnocení hráčů a nejrůznější nářky, z nichž některé nejsou ani pravdivé. Ano, ve Skull and Bones toho chybí hodně, co by člověk od pirátské AAAA hry čekal. Hry, která má relativně přímou konkurenci v šest let starém Sea of Thieves.

Čekali byste, že tohle bude ultimátní pirátský zážitek, který bude dělat to, co konkurence, a ještě mnohem víc. Navíc v realistické grafice a uvěřitelnějším světě, protože se plavíte po Indickém oceánu a navštívíte pobřeží Afriky a Asie.

Ale holt to ve vývoji zjevně nešlo jako na drátkách, dělaly se kompromisy a výsledek je, jaký je. A byť na něj budu na následujících řádcích poměrně dost remcat, tak nemohu skrýt, že jsem se u hraní častokrát hodně bavil. Na plavby po širém oceánu myslel dnem i nocí, s radostí se k němu vracel a byl nesvůj, kdykoliv jsem se hrou nemohl být.

Protože Skull and Bones má skvěle zvládnutou většinu oblastí souvisejících s vaší lodí. Protože i přes mírné počáteční zklamání vlastně vypadá skvěle. A protože je zkrátka stále něco uspokojivého na tom si jen tak zastřílet a shrábnout odměnu, jako už v tolika jiných hrách, v nichž sbíráte zdroje po tunách, přetavujete je v nová vylepšení a troufáte si na čím dál tím větší cíle.

Kapitáne, klacky! Ty se nám budou hodit!

Ano, Skull and Bones vás ve svém začátku bude nudit jízdou v bezbranném člunu, z jehož „paluby“ harpunou lovíte žraloky. Ano, Skull and Bones vás bude nudit neustálým sběrem volně se plavících prken a roztrhaných plachet, na které vás upozorní i přehnaně nadšená posádka. Ano, bude vás nudit i nepřesnou minihrou kácení stromů a kutání rudy na pobřeží.

Ale poměrně brzy toho nechá, respektive vám dovolí tyto aktivity více méně ignorovat a věnovat se tomu zajímavějšímu. Tím jsou bezesporu námořní souboje, které jsou s každou další silnější lodí zábavnější a jenom lehce složitější.

Zatímco vaše první skutečná loď umí střílet jen dopředu a do stran, tak pozdější kousky můžete vybavit zbraněmi mířícími dozadu a střed paluby zkrášlí pátý kanón fungující jako dělostřelecké bombardování.

Lodí ve výsledku napočítáte sotva na prstech obou rukou, stejně jako typů zbraní, ale nemůžu říct, že bych cítil nouzi. Postupem času jsem se propracoval k vysněné bárce s vykrystalizovanou výzbrojí.

Palte ze všech děl

Do středu lodi jsem dal dalekonosné dělo, jímž jsem s klidem zasáhl oběť plující si poklidným tempem netušíc, že se z oblohy brzy snese zkáza. Následně přijdou na řadu přední děla s dlouhým dostřelem, s jejichž dvěma ranami se ideálně snažím „snajpnout“ rudě zářící, choulostivá místa cíle.

Zanedlouho už jsem na dostřel bočních děl, a v takové chvíli se buď otočím na levobok pro salvu z běžných kanónů, které na zdejší poměry připomíná kulomet, nebo na pravobok, kde mám zase zdejší obdobu brokovnice. No a jakmile jsou za mnou, vystřelím po nich páreček torpéd (kdo říkal, že se jedná o historicky věrnou simulaci?).

Mezitím už se dobily kanóny vpředu, takže otáčím loď a proces opakuji až do uspokojivé exploze cíle. Jedním stiskem seberu z trosek loot a pluji si zase dál.

Souboj je ve Skull and Bones velice arkádový, a to i oproti Assassin’s Creed IV: Black Flag, ze kterého prapůvodně vychází. Nemusíte si vybírat, jakou zbraní střílíte (vyjma té středové) a neřešíte ani složitější míření a sílu střely.

Jednoduše tam, kam se zrovna koukáte, vystřelí zrovna dělo, které je v dané výseči výhledu. Z počátku mi to přišlo odbité a nezábavné, ale později jsem systému přišel na chuť. Díky tomu jsou totiž bitvy opravdu akční, hektické, okamžité, ale pořád má smysl přemýšlet čím útočit a kam se strefovat.

Potopit soupeře je pak poměrně snadné, ale pokud si z jeho nákladu chcete odnést něco navíc, musíte v pravou chvíli přestat s bombardováním a začít vrhat kotvy pro následné vylodění se na palubě svého soka. Chce to trochu cviku, kotvy se fyzicky musí za něco zaháknout a leckdy jde o vítaný způsob ukončení boje, když se vám zrovna dobíjí veškerá artilerie.

Vzhůru na palubu!?

A tady přichází ke slovu první z absentujících systémů, které byste v ultimátní pirátské hře čekali. Souboj na meče se tu nekoná. Nikdy. Po nalodění se se jen přehraje několikavteřinová animace a loot už se skrývá v podpalubí vaší lodi.

To samé platí při přepadávání nejrůznějších přístavů. Vaše posádka během animace vyskáče z lodi, pak musíte zpoza kormidla zničit obranné věže a postupně přijíždějící posily, zatímco posádka kdesi v dáli v uličkách městečka asi páchá nějaké zlo, což si jen můžete domýšlet ze zvukové kulisy plné skřeků.

Sem tam se na člunu před pevností objeví vyrabované cennosti, které si vyzvednete jediným stisknutím tlačítka a pokud vydržíte všechny vlny nepřátel, dočkáte se další třívteřinové animačky, jak se vaši piráti vrací na loď s bednou plnou rumu.

A vy u obojího máte pocit, že si to zasloužilo víc. Že jste se měli sami vrhnout na palubu druhé lodi a vsadit nejen život bárky, ale i svůj vlastní v šermířském duelu. Že jste měli vytáhnout člun, doplavit se k pevnině a tam masakrovat nic netušící obyvatele.

Ale to vám Skull and Bones nedovolí a je to škoda, protože věřím, že by to zásadně napomohlo pocitu, že jste skutečný pirát, kapitán, aspirant na takzvaného Kingpina, tedy toho nejobávanějšího zloducha zdejších moří.

Jenže vy nic takového nejste. Stejně jako v Euro Truck Simulatoru nejste řidič z povolání, ale kamion, a v Gran Turismo 7 nejste závodník, ale auto, tak i ve Skull and Bones nejste pirát, ale loď. A to i přesto, že vám hra umožní procházet se po svých.

Protáhneme ztuhlé nohy, třebaže jsou ze dřeva…

Se svou postavou s velmi úctyhodným zástupem kosmetických doplňků se můžete procházet (a opravdu jen procházet, ani tady k boji nikdy nedojde) po dvou hlavních přístavech, kde se dočkáte mnoha dialogů z velice nezajímavého příběhu. Ten plní primárně funkci zadávání nepříliš nápaditých misí, díky nimž nejrychleji budujete svou proslulost, čímž dostáváte nové vybavení a odemykáte další systémy.

V přístavech můžete také přijímat hromady vedlejších úkolů, denní úkoly a hony na hledané piráty, stejně jako vyrábět nejrůznější vybavení pro vaši loď. Pak jsou tu ještě desítky menších ostrůvků a kotvišť, vždy s několika typy obchodníků, náhodným lootem a nějakými těmi příběhovými útržky.

Na tomto místě musím tvůrce pochválit, že při ztvárňování přístavů nijak nelenivěli. Přestože jsou všechna tato místa po funkční stránce totožná, tak z toho estetického hlediska je každé úplně jiné a nejedenkrát jsem se přistihl, jak se jen kochám nádhernými oázami, mostky nataženými mezi skalisky či úchvatnými stavbami a strukturami, které zde zanechaly dávné civilizace.

Ostatně i při plavbě po moři je stále na co koukat a jednotlivé biomy se od sebe i silně liší. Samotné moře je zpracované skvěle a při mé první plavbě z počátečního regionu k severovýchodním břehům Asie jsem byl jako v sedmém nebi.

Moře dává, moře bere

Z prosluněného dne se během chvilky stala vlivem panující bouře černočerná noc, kterou sem tam prořízl děsivý blesk. Než jsem se nadál, tak z poklidné hladiny se stalo království vln, z nichž některé snad několikrát převyšovaly mou tehdejší kocábku.

Rozbouřené moře má spolu s větrem velký vliv na ovládání lodi, s níž si tyto živly pohazují dle svého uvážení a fyzicky cítíte, jak se s kormidlem perete a snažíte se ho dostat do míst, kam mu to fyzické zákony prostě nedovolují.

Přidejte si k tomu náhodné přepadení korzáry, tedy boj v těch nejstrašlivějších podmínkách, zatímco vám za patami funí cosi jako tsunami hrozící vám instantním spočinutím na mořském dně, neustálé výbuchy, řev blesků a hukot vichru, a máte o velkolepý zážitek postaráno.

Skull and Bones má totiž skvělé souboje a výborně zvládnuté a zábavné ovládání lodi. Tedy dva stěžejní systémy, kterým se budete věnovat prakticky neustále (ono se v té hře nic moc jiného dělat nedá) a do obou promlouvá ještě systém výdrže vaší posádky (snižuje ji rychlá plavba i krytí se před nepřátelskou palbou).

Co na to jít (téměř) poctivě?

A docela zábavná je i obchodní stránka hry. Zcela nenuceně si tu můžete hrát na obchodníka. Tedy nakupovat nejrůznější komodity pod cenou a v jiném regionu je prodávat se ziskem. Nemusíte to dělat cíleně, ale když někde zakotvíte, jen omrknete nabídku místního kupce a případně něco směníte.

Já díky tomu neměl nikdy nouzi o peníze a mohl si tak koupit cokoliv, na co jsem ve hře narazil, ať už je řeč o tolik potřebných dělových koulích, kterých je ale moře plné, nebo o nákresech. Pokud totiž chcete ve hře něco vyrobit, ať už novou loď, lepší dělo nebo nábytek s pasivní schopností, musíte si nejdříve sehnat nákres a s ním pak zajít ke kováři, respektive truhláři.

A s tím se do hry dostává nevyhnutelný grind. Když zrovna nebudete plnit mise a bojovat, budete něco shánět. Čím dál lepší lodě a vybavení potřebuje čím dál více surovin, které můžete natěžit z přírodních zdrojů, koupit u obchodníka nebo získat z jiných lodí opět bojem.

Když jsem se jednou rozhodl postavit konečně lepší loď, netušil jsem, že mě čekají dvě dlouhé hodiny naplněné ježděním sem a tam a sháněním všeho, co je na to potřeba… Bylo to zábavné? Ani ne. Stálo to za to? To ano, protože z každé nové lodi mám vyloženě dětskou radost a jejich kosmetické úpravy jsou velmi bohaté a výsledek uspokojivý.

Vše výše popsané je de facto singleplayerovou hrou (a můžete to absolvovat v kooperaci s kamarády). Ostatně já sám jsem naprostou většinu hry odehrál sólo a parťáka k sobě potřeboval jen výjimečně. Hra není těžká. Hlavně proto, že po smrti se za malý poplatek objevíte kousek od místa svého pádu, vyzvednete si své věci a můžete vesele pokračovat v boji s již načatými nepřáteli.

A naprostá většina protivníků jsou lodě řízené umělou inteligencí, které navíc nejsou agresivní. Jen zmínění korzáři s koráby na mnohem vyšší úrovni vám půjdou automaticky po krku. Ostatní náleží různým frakcím, které si nemůžete znepřátelit.

Jen ve chvíli, kdy jim potopíte loď, se objeví systém hvězdiček jako v sérii GTA, ale velmi rychle na vás zapomenou a je úplně jedno, že jste Holanďanům potopili desítky, možná i stovky jejich fajnových lodí. Je úplně jedno, že už jste dávno Kingpin, nejobávanější pirát všech moří. Nikdo vás navzdory vaší pověsti nezná, nikdo si vás nepamatuje, nikdo se vás nebojí.

Co chceme? Rum! Tak si ho vyrobme!

Trochu se to změní s dosažením vaší šesté úrovně (Kingpin je desítka), kdy se vám odemkne přístup k organizaci Helm (Kormidlo), s níž si budete hrát na vyloženě doručovatelskou službu. Jedná se o malý výrobní řetěz, kdy se začnete plavit pro cukrovou třtinu, tu v bezpečí přístavu přetvářet v rum a ten zase vozit zákazníkům za druhou herní měnu, která vám zpřístupní vzácnější prvky z černého trhu.

Vtip je v tom, že jakmile přijmete jakýkoliv úkol této organizace, bude vám zakázaný rychlý přesun po mapě. Do svého cíle musíte doplout, ať už je jakkoliv daleko, jelikož po vás po cestě půjdou zainteresované strany.

Musím uznat, že to po těch hodinách docela monotónní zábavy hru pěkně okořenilo a vneslo do ní vzrušení, byť se musím přiznat, že mě odměna v podobě věcí z černého trhu nijak zvlášť nezajímala a nepomohl ani fakt, že se rum nějakou dobu zpracovává a člověk se proto musí neustále vracet a provádět spoustu nezábavných úkonů se správou celé výroby.

Proto jsem celý tento systém ignoroval a nezdálo se, že bych o tolik přicházel. To až v endgamu začne dávat větší smysl. Tehdy se totiž do Skull and Bones vmísí i trocha automatizace. Najednou si totiž budete moct přivlastňovat nejrůznější výrobny alkoholu a opia po celé mapě, které za malý úplatek budou vyrábět produkty za vás, a vám tak jen stačí je jednou za čas objet a vše si vyzvednout. A pak to zase rozvozit.

V tomto systému je také zakořeněné to hlavní soupeření s ostatními hráči. Ty do té doby ve sdíleném světě sice potkáváte, ale jen tak na sebe útočit nemůžete. K vyloženému PvP tu totiž slouží nahodilé, časově omezené události, případně právě výše popsaný výrobní řetěz, protože abyste si mohli přivlastnit novou výrobnu, musíte se o ní utkat s ostatními hráči. Pokud se tedy v časovém limitu dostaví, jinak vás čeká boj s umělou inteligencí.

No a s tím se do hry dostávají sezónní žebříčky, kdy ti nejlepší továrníci budou náležitě odměnění speciálním kosmetickým doplňkem (mimochodem, ve hře jsou mikrotransakce, ale za reálné peníze si koupíte zase jen kosmetiku). Což také znamená, že po sezónně se vše resetuje a musíte si přivlastňovat výrobny a rozjíždět řetězec nanovo.

Odměny v žebříčku, a tedy i snaha být vysoko, mě nijak nevzrušují, ale je fajn, že se díky tomu můžete častěji pouštět do bitev s hráči. Zároveň se můžete zprotivit samotnému Kormidlu, které na vaši hlavu může vypsat odměnu.

Sám jsem chtěl jednoho takového člověka ulovit, ale až když jsem po nějakých deseti minutách plavby zjistil, že je na daleko vyšší úrovni a ani bych si neškrtl, poděkoval jsem hře za maření mého času a plul pryč.

S tím časem je to obecně takové... na houpačce. Na jedné stráně máte velmi svižné souboje, možnost teleportace mezi kotvišti, prakticky okamžité oživení, instantní nalodění se na soupeře a dobývání pevností. Na straně druhé máte obrovský grind zdrojů a neustále se jen plavíte zleva doprava, kde něco postřílíte, posbíráte a plavíte se zase zpátky.

Když vám to skřípe

Technickou stránku jsem už lehce nakousl, když jsem hru pochválil za její vizuální prezentaci. Nastínil jsem i skvělé ozvučení v rozbouřených vodách, ale i mimo ně tvůrci skvěle zvládli práci s větrem hvízdajícím mezi plachtami a lanovím. Pokaždé, když se moje posádka dala do zpěvu (a zrovna jsem neměl puštěný soundtrack z Pirátů z Karibiku), jsem se na gauči pohupoval do rytmu.

Na PlayStationu 5 vám Skull and Bones dává na výběr z upřednostnění grafiky před výkonem a naopak. Vzhledem k tomu, že se nejedná o vyloženě frenetickou střílečku (boje jsou frenetické, ale stále tu ovládáte těžkotonážní loď a děla s cooldownem), není prakticky žádný důvod upřednostňovat výkon.

Téměř ve všech případech jede hra v režimu kvality plynule bez jediného propadu FPS, tedy až na velmi rozbouřená moře s přestřelkami a všude cákající vodou a výbuchy, kdy se obraz při snaze zamířit nepříjemně trhá. DualSense nedělá vyložené zázraky, ale haptickou odezvou vám dá vědět, co se s lodí děje a zvukem zase podpoří kasání plachet.

Nicméně se vydání neobešlo bez velice nepříjemných bugů, které mě doprovázely po celou dobu hraní (asi proto, že od vydání do sepsání této recenze nevyšla jediná aktualizace…). Jednou mi uprostřed obrazovky zůstala viset tabule oznamující splnění mise a nesčetněkrát jsem přišel o ovládání všeho vyjma postavy.

Ve všech těchto případech pomohlo vyskočit do hlavní nabídky a znovu se přihlásit do hry. Ale zažil jsem i to nejhorší, co se snad může v podobné hře stát. Když jsem prožíval tu vůbec největší bitvu PvPvE, kdy se sešlo snad deset hráčů proti jednomu mocnému, ale údajně opilému kapitánovi, tak přesně v ten moment, kdy jsem mu svou salvou ukousl poslední kousek života, vše zamrzlo.

A nerozmrzlo. Protože tehdy v tom 17. století asi ještě neměli globální oteplování… Hru jsem musel natvrdo vypnout systémově a byť jsem po opětovném spuštění zjevně nepřišel o body proslulosti z boje, tak loot z takto naditého cíle mi byl upřený. A to zamrzí, obzvlášť v „bitvě vašeho života“.

To by bylo Skull and Bones

Jak jsem předeslal v úplném začátku recenze, Skull and Bones se toho dá vytknout opravdu hodně. Obsahuje velmi nepříjemné bugy, je silně repetitivní a plná grindu a chybí tu prvky, které by byly žádoucí, jako možnost být pirátem, a ne jen lodí.

Ale to, co zbývá, je vlastně zábavné. Když se nebudete koukat příliš zblízka na nedetailní textury, tak jsou výhledy na širé moře a ostrovy úchvatné, stejně jako každý unikátní vymodelovaný ostrůvek, který můžete prozkoumat a třeba na něm najít i nějaký ten poklad po předešlém prozkoumání indicií.

Samotná plavba je velmi uspokojující, neustále musíte řešit výdrž posádky a směr větru, prát se s vlnobitím a mělčinami. No a námořní bitvy (jaké jiné…) jsou vyloženě zábavné, správně třaskavé, odměňující a nikdy moc zdlouhavé.

Takže zbývá po tom velmi dlouhém čekaní zodpovědět otázku: Povedlo se? Za mě vlastně do jisté míry ano, byť je to takový vztah plný smíšených pocitů. Neříkám, že je to nějak převratná hra a definitivně mohla dopadnou mnohem lépe, mohla být plnější a komplexnější. Ale vzhledem k očekáváním, která byla po tolika odkladech opravdu nízko, kdy jsem sám v nic moc nedoufal, musím říct, že v jádru hra zábavná je.

Má zkrátka své momenty a pokud vás baví hry jako The Division, tak nevidím důvod, proč by vás nemělo bavit Skull and Bones. Tedy samozřejmě za předpokladu, že vám něco říká téma a parádní lodě. Pokud ano a neočekáváte od tohoto typu her propracovaný příběh, budete se bavit (jen pro to musíte vydržet úvodní hodiny).

Je ale velkou otázkou, jak dlouho. Samotnému bych v endgame ve své současné podobě příliš dlouho nevydržel. Potřebuji větší motivaci než jen někoho předehnat v žebříčku kvůli novému designu plachet.

Budoucnost Skull and Bones chtě nechtě stojí a padá na obsahu nadcházejících sezón, u kterého doufám nejen v nějakou tu větší mystiku (už v základu spatříte něco, co není dle našich měřítek úplně skutečné), ale hlavně i v nové systémy. Protože by ve výsledku bylo fajn, kdybyste nebyli jen lodí, ale i pirátem.

Nejlepší (dle let) piráti před 2025