Existují tři základní kameny: Koule, Bambus a Znak. Každý z těchto kamenů je označen číslem od 1 do 9. Dále jsou ve hře ještě čtyři speciální kameny: Světové strany, Květiny, Draci a Roční období. Některé z těchto kamenů jsou označeny písmenem. Chcete-li odebrat kámen, musí být volný. To znamená, že musí mít možnost sejmutí z hromádky, aniž by posunul jiné kameny. Ve většině případů se musí kameny přesně shodovat, aby bylo možné je odebrat. Existují však dvě výjimky: Je možné vybrat libovolné dva kameny s květinou nebo jakékoli dva kameny s ročním obdobím.

Ideální ovšem bude, když to uděláte v nějaké jiné hře. Dragon Mahjong totiž působí tak lacině, že dokáže jakoukoliv stopu zábavy spolehlivě znechutit. Práce s pozadím? Ale kdeže, proč na ně bez ladu a skladu nenaházet jakési alespoň trochu orientálně vypadající fotky? Rádoby asijský font písma vypadá jak vystřižený z obalu instantních nudlí, zvuky jsou děsivé a celá hra vůbec působí dojmem školního projektu nadějného terciána. Naleznete zde sice na výběř šest možných rozestavení kamenů, ale to je přeci jen trochu slabá záplata, když jich v bezplatné verzi od Microsoftu je šestadvacet.

Ani herně se nejedná o žádný zázrak. Hrací pole je nepřehledné, prostorové znázornění pokulhává, takže člověk občas neví, k čemu přístup má a k čemu ne. Aby toho nebylo málo, hra nezprůhledňuje vysoké sloupce, takže pokud se dostanete do situace, kdy budete mít jeden kámen skrytý za několika jinými, nezbude vám nic než hádat, co na něm je. Skóre se nepočítá, hra nemá žádné statistiky a je navíc plná dávno nefunkčních odkazů na Facebook a jiné stránky, které neexistují. Dragon Mahjong zkrátka odhodili pryč jeho samotní tvůrci, a není jediný důvod, proč byste to neměli udělat také.

Nejlepší (dle let) mahjong před 2025