Herní principy taktéž pochopíte velice rychle. V Ninjago se potkáte s dvěma módy - klasický rush, kdy postava sama běží a vy pouze mačkáte tlačítka jako reakci na dění na obrazovce, a šplh chodbou vzhůru. Běhací polovina je spíše nudnější, stačí v podstatě jen drtit tlačítko pro útok, když se váš LEGO nindža přiblíží k čemukoliv, a občas to proložit ještě nějakým tím nutným skokem.

Šplhací sekce jsou nicméně mnohem náročnější a ačkoliv jsou zpočátku samozřejmě velice snadné, ke konci obtížnost vcelku přituhne a je pravděpodobné, že je budete opakovat i několikrát, než se povede vylézt k záchytnému bodu. To je poměrně překvapivé, zvážíme-li, jak hloupoučce snadné ostatní LEGO hry jsou. Také se pak ale člověk musí zamyslet, pro koho je tedy vlastně hra určena. Pro dospělé a náročné hráče? Těžko, na to nemá dost obsahu a herních mechanik. Pro děti? Na to je snad až příliš obtížná.

Ať už ji bude hrát kdokoliv, faktem zůstává, že má vcelku příjemnou grafiku (provoz vyžaduje Unity přehrávač), tradičně kýčovitou hudbu a přehledné ovládání. Dohrání průměrně zručnému hráči zabere něco okolo půlhodinky, což by ve hrách všeobecně sklidilo spíše výsměch, ale v porovnání s prohlížečovou a zejména ostatní LEGO tvorbou nejde o zas takovou tragédii.

Nejlepší (dle let) LEGO pro prohlížeč před 2025