Vzhůru do bank a kasin

Pokud byste po vzoru Mafie očekávali od The Masterplan nějaké poutavé gangsterské vyprávění, spletli byste se. Hra vám v krátkosti sdělí, že jste kvůli ekonomické krizi po vietnamské válce přišli o práci, stát vám všechno sebral, a tak jste se rozhodli vzít situaci do svých rukou. A to znamená vykrádat a přepadávat řadu lokací.

Hra se pokouší na pozadí loupeží posouvat kupředu v rámci jakési dějové linky, která je ale naprosto plytká a nezajímavá, takže ji dost možná budete ignorovat - nebo si jí vůbec nevšimnete. Hlavním cílem v Masterplan je napakovat si kapsy tučnými svazky bankovek, uzmout nepřátelskému gangu kokain či vyplenit klenotnictví do poslední náušničky.

Vyprávění a příběh ustupují do pozadí. Může za to hlavně jisté odosobnění od hlavního hrdiny v momentě, kdy vám při nějaké loupeži zemře a vy zjistíte, že to vůbec nevadí, protože ve hře v klidu pokračujete s ostatními členy skupiny. Ti mohou úplně bez problémů zemřít také - dokud máte dost peněz na najímání nových pohůnků, můžete ve hře postupovat. Pocit nedůležitosti jednotlivých postav bohužel na vtažení do dění moc nepřidá...

Tisíc a jedno kliknutí

Jak ale vypadá samotné hraní? Ovládáte skupinku kriminálníků, kterou před každým výjezdem "do pole" vybavíte zbraněmi a nástroji ve svém tajném úkrytu. Když však vaši lupiči vyskáčou z oprýskané dodávky, nepropuká ihned bezhlavá akce. Místo si můžete v klidu obhlédnout a dokud nevytáhnete zbraň, nebo nevlezete někam, kde běžní zákazníci nemají co dělat, nebude si vás ochranka vůbec všímat.

A ještě že tak, protože kdyby se ihned strhla řež, hráč by pravděpodobně neměl sebemenší šanci. Nikoliv proto, že by hra byla přehnaně obtížná, ale proto, že ovládání je „poněkud kostrbaté“. Ve hře můžete sbírat klíče, používat řadu předmětů, namířením zbraně donutit kohokoliv dělat naprosto cokoliv, omračovat strážné, nosit bezvládná těla, schovávat a zamykat je do kumbálů... a to vše jen a pouze pomocí myši.

The Masterplan připomíná strategickou akci Door Kickers, jen z druhé strany barikády zákona. Kde ovšem vykopávači dveří stavěli na taktickém elementu a důkladném plánování zátahu, Masterplan se spíše soustředí na momentální rozhodnutí a odvážnou improvizaci.

Problému si ale všimnete už při prvních krocích na policejní stanici, kde hra začíná. Jelikož se všechno ovládá myší, různé kombinace levého a pravého klikání a držení tlačítek jsou prostě šíleně zmatené. Připočtěte k tomu fakt, že příkazy, krom prostého chození, nemůžete nijak předem řetězit, musíte je udělovat v reálném čase. Přidejte do rovnice ovládání několika postav najednou a máte zaděláno na pořádný chaos.

Když se však podaří kriminálníky ukočírovat a konečně dělají, co se po nich chce, dokáže být pocit z dobře odvedené loupeže velice uspokojivý. S klidem odpustíte i podivnou umělou inteligenci strážných, kteří se bojí jen tehdy, když zbraní míříte přímo na ně. Jakmile se ale otočíte, vyrazí na zteč, a pak už je nezastaví nic než palba, protože z nich najednou jsou neohrožení hrdinové spravedlnosti.

Přimhouříte též oči nad tím, jak obtížné občas je něco sebrat nebo použít, protože ovládací prvky se, zejména v chodbách a jiných úzkých prostorech, zmateně tlučou. Pocit, kdy zaměstnanci banky v klidu obsluhují zákazníky a nemají sebemenší tušení, že si právě z jejich sejfu odnášíte tašky napakované bankovkami, zatímco strážní leží omráčení na zemi, je jednoduše skvělý.

Překážková dráha

Poněkud obtížněji už se ale odpouští, že je The Masterplan krutě lineární. Snaží se vzbudit dojem, že loupež můžete provést podle svého - postřílet všechny, co stojí v cestě, probít se policií a odjet i s lupem nebo se opatrně plížit a nevzbudit pozornost. Realita je však jinde. Za každého usmrceného člověka vám hra sebere podstatnou část lupu, což samozřejmě efektivně eliminuje jakoukoliv možnost akčního přístupu.

Hra se navíc neukládá v průběhu loupeže, takže pokud se vám omylem, například vinou nepřehledného ovládání, povede ustřelit někomu hlavu po deseti minutách opatrného snažení, můžete buď celou eskapádu restartovat a začít hezky od začátku, nebo se prostě smířit s výraznou penalizací. To je vcelku frustrující, zejména pokud jste opravdu nikoho zabít nechtěli, jen jste si například při kliknutí na strážného neuvědomili, že máte právě vybrané dvě postavy místo jedné, přičemž jedna z nich má v ruce pistoli, což se místo omráčení rovná okamžité popravě nebohého hlídače.

Přestřelky jsou vůbec kostrbaté a nefunkční, hlavně vinou nepřátelského uživatelského rozhraní. Pokud totiž kliknete na cíl k palbě, začnou všichni hlava nehlava pálit jak teroristi na kokainu bez ohledu na to, co jim stojí v cestě. A jelikož je ve hře friendly fire, drtivou většinu smrtí při přestřelkách bude mít na svědomí váš vlastní frajer s brokovnicí, který je schopný s jedním nepřítelem vzít do pekel klidně třeba dva kumpány.

Před každou střelbou je tak potřeba svěřence ručně rozmístit, aby si navzájem nevystříleli mozky z hlav. Jenže, jakmile se pokusíte o další postup, seběhnou se zase do chumlu. Postup v nějaké formaci je evidentně pro muže a ženy za hranicí zákona příliš složitý.

Ale to by ještě tolik nevadilo, protože hráči, které baví podobný typ her, by se stejně sami snažili o co nejtišší a nejnenápadnější přístup. Daleko horší je však level design, který se tváří vcelku otevřeně, ale brzy si všimnete, že se mnohdy jedná o pečlivě připravenou překážkovou dráhu, kterou jednoduše musíte projít jedním konkrétním způsobem - pokud se snažíte o tichý, tedy jediný možný, postup. Radost z úspěšné loupeže se tak kvůli uměle připravenému prostředí občas vytrácí.

Je libo pád na desktop?

The Masterplan se navíc nevyhnuly technické problémy. Hra s oblibou kompletně padá, většinou na začátku mise při loadingu, na což si člověk zanadává, ale pak ji spustí znova, protože nepřišel o žádný postup. Není to však pravidlem. Několik útěků na pravdu boží přišlo i uprostřed probíhající loupeže, což dokáže pocuchat nervy daleko hůř.

Hra prostě trpí problémy, technického i jiného rázu. Šlo by například očekávat, že z roztřeseného nýmanda, který na začátku hry s maketou pistole vykrádá novinový kiosek, se časem stane ostřílený mistr svého řemesla, před kterým není v bezpečí žádný sejf či drahý kámen.

Bohužel, RPG prvek je nepřítomen. Jaká postava je na začátku, taková zůstane navždy. Ovládání by opravdu mohlo být daleko jednodušší, cest pro postup by mohlo být víc a postavy by se samy mohly bránit, když do nich buší strážný obuškem – neměly by nečekat, až jim dáte povel.

Asi nejvíc však mrzí naléhavý pocit promarněné příležitosti. The Masterplan totiž dokáže být opravdu zábavná, když zrovna všechno funguje tak, jak má. Občas narazíte i na záblesky parádních nápadů, třeba při jedné bankovní loupeži, kdy vám hra nabídne možnost převléct se za strážného a nepozorovaně posbírat klíče a sabotovat kamerový systém. Je to napínavé a osvěžující, jenže podobné nápady nikdy nedostanou potřebný prostor.

Stačilo velice málo a měli jsme tu výjimečnou hru. Baráž technických problémů, hrozivého ovládání, podivné umělé inteligence a linearity z ní však bohužel činí lehký nadprůměr. The Masterplan dokáže kvalitně zabavit, ale také mnohokrát příšerně rozčílit.

Nejlepší (dle let) krimi pro Mac OS X před 2024