Pathfinder: Kingmaker je první CRPG adaptace této kampaně. Podle papírové předlohy převádí do nul a jedniček všech 6 příběhových knih a přidává k tomu ještě jednu navíc, kterou vytvořili vývojáři Owlcat Games ve spolupráci s Chrisem Avellonem. Finance na vývoj tvůrci vybrali na Kickstarteru - celých 900 000 dolarů. Pokud byste měli pocit, že izometrických CRPG vyšlo v poslední době nějak hodně, tady máte důkaz, že poptávka je stále živá.

Je tady ale jedna věc, která Pathfinder: Kingmaker odlišuje od konkurence. Podstatný kus hratelnosti tvoří strategická část, tedy budování vlastního království. Do klasického mixu soubojů počítaných na kola, odkrývání příběhu a rozvoje postav se tak budete muset starat o blahobyt a rozšiřování své země. Koho by taková představa nelákala, může si na začátku hry nastavit autopilota, který bude veškeré panovnické povinnosti vyřizovat za něj, ale ztratí tím notnou část herní náplně a možnost ovlivnit vývoj svých provincií.

Mimochodem, prvotní nastavení obtížnosti není radno podceňovat. Hra opravdu není procházka růžovou zahradou, a to ani na normální obtížnost. Stylem „hrr na ně“ se daleko nedostanete. Pauzování při boji a rozdělení příkazů postavám je nutností u většiny soubojů, u důležitých střetů bude nutná i důkladná příprava před bojem a trocha selského uvažování. Opravdu na hejno hmyzu zaútočíte mečem? Nebylo by lepší zahnat ho loučí? Na druhou stranu, louč vám asi bude k ničemu v případě ohnivého elementála.

V ranku izometrických RPG to není nic nového, ovšem v záplavě snadno přístupných akčních titulů nemusí takto rozvážné tempo každému vyhovovat. Výzvy v soubojích jsou ale kořením této hry a důvodem, proč se k ní i po napsání recenze stále rádi vracíme.

Vypiluj si postavu

Každému dobrodružství v žánru CRPG předchází tvorba postavy. Pathfinder je v tomto ohledu monumentální. Můžete si vybrat z osmi ras a dvaceti povolání. Po rozhodnutí, zda budete spíše „mlátič“, anebo „čáryfuk“, je třeba rozdělit bodíky mezi tradiční šestici vlastností, které dále ovlivňují úroveň vašich dovedností, kouzelnické schopnosti a další prvky. Nechybí ani featy, skilly, kouzla a samozřejmě přesvědčení. Postavičku je také možné upravit co do vzhledu a projevu.

Veteráni žánru a kickstarteroví backeři plesají. Možností je spousta a lze si tak navrhnout charakter, který se bude vymykat typickým fantasy šablonám. Ork kouzelník s neodolatelným charisma? Klidně. Nebo divoký gnóm s náturou barbara? Ale jistě. Také powergameři vyžívající se v „min-maxování“ si přijdou na své. Tvorbou postavy a hledáním toho „správného“ buildu mohou strávit klidně i několik dní.

Start hry nicméně nevzbudí přílišné nadšení u začátečníků. Systém Pathfinder je robustní a komplexní, ale také velmi rozsáhlý a nepříliš přívětivý na rychlé pochopení. Tomu nepřidávají ani sporé popisky, které by více přiblížily fungování pravidel nebo jednotlivých schopností či kouzel. Jako kdyby tvůrci počítali s tím, že se do hry pustí jen fanoušci žánru.

Pokud nebudete chtít studiu pravidel věnovat ani trochu času, můžete si vybrat z několika přednastavených postav a při levelování respektovat volby, která vám hra nabídne. Ale okrást se tak o radost z každého nového levelu, přerozdělování bodíků a přemýšlení, jak svou postavu zaměřit dále? Raději si to ještě jednou rozmyslete.

Bez družiny to nejde

Své dobrodružství začínáte jako pouhý žoldák, který vyslyší volání vládnoucího rodu Aldori a dorazí spolu s dalšími hrdiny do města Restov. Tam se utká o velení výpravy do nebezpečných krajin Stolen Lands, aby zde založil království. Už v tutoriálových misích hra předvádí, jak důležitá je tvorba postavy a hraní svého charakteru. Odpovědi v rozhovorech i hody na vybrané vlastnosti ovlivní skladbu družiny, se kterou své dobrodružství započnete.

Hra se přitom neomezuje pouze na škálu zlý-dobrý. Mezi vašimi následovníky najdete trpaslíka velebícího neodvratnost osudu a smrt, bojovnici milující řád nebo nemrtvou elfku, jejíž zlý charakter se vymyká černobílé šabloně. Odpovědi v dialozích mají větší záběr než jen dobrý-neutrál-zlý, hra pracuje i s osou chaotický-zákonný, což rozhovorům jen prospívá.

Platí to především pro interakce se společníky, kteří mají své vlastní příběhové pozadí, jež vám bude dovoleno v průběhu hry prozkoumat. Jen bychom vám doporučili, abyste si v dialozích vypnuli indikace, k jakému přesvědčení odpověď náleží. Budete odpovídat více podle vlastního odhadu a ne podle šablon, které nastavili tvůrci hry.

Společníků potkáte během hry asi deset a pět vás může v libovolnou chvíli provázet v družině. Každou z postav je přitom možné ovládat stejně jako primární charakter. A věřte, že zejména na začátku to bude opravdu třeba. Hra vám nedá nic zadarmo. Prvních pár hodin, než si uděláte jasno v pravidlech, budete vídat obrazovku „loading“ velmi často. A to nemluvíme jen o obtížných soubojích s bossy.

Družina se mezi lokacemi pohybuje na globální mapě. Takové cestování ji ale vyčerpává, proto vyžaduje pravidelný odpočinek, jinak postavám klesnou statistiky. Utahaný hrdina je na hranici použitelnosti, nedejbože aby tak dopadla celá skupina. A odpočívat, to znamená rozdělat tábor, nalovit proviant, přidělit stráž, postarat se o dobré skrytí před nepřáteli... Nechť jsou vám kostky nakloněny, protože i po takovéto přípravě se může stát, že vás probudí rozlícená smečka vlků a skončíte nejen neodpočatí, ale také zranění a bez kouzel. Loading.

Dávat pozor je třeba i na management inventáře. Pokud nebudete panovnicky přehlížet kořist pracně vybojovanou z nepřátel, budete často přetížení, což nepřekvapivě znamená postih v boji. Chvíli vám také potrvá, než si uděláte jasno, jak fungují bonusy na výbavě a co s čím lze zkombinovat. Není nic lepšího než zjistit, že bonus k obrannému číslu na přilbici, kterou jste právě koupili za všechno své zlato, se nesčítá s vaším prstenem. Loading.

Nic ale není tak žhavé, jak se na první pohled zdá. Přetížení lze snadno vyřešit batohy, které sníží váhu nákladu rovnou celé družině. Vývojáři rovněž podali pomocnou ruku hráčům, kteří mají problém nechat na zemi i tu nejmenší cetku. Před opuštěním lokace hra nabídne soupis všech ležících předmětů a hráč si může vybrat, co posbírá a co ne. Kromě pokladů a truhel, kde tento systém neplatí, tak můžete v klidu pokračovat bez postihů z přetížení a vše roztřídit až později.

Odpočívání se nezbavíte, ale pokud správně přiřadíte role v táboře, nejenže vás pravděpodobně nikdo nepřepadne, ale můžete získat dočasný bonus ke statistikám, ať už je to z dobrého jídla uvařeného kuchařem nebo speciální schopnosti některé z postav.

Ubíhající hodiny při táboření také zpestřují společníci svými komentáři, často jsou to kousavé poznámky na adresu těch méně oblíbených členů družiny. Malý detail, kvůli kterému jsme táboření nebrali jen jako technickou povinnost, ale zábavné zastavení mezi dobrodružstvími.

Od dobrodruha k panovníkovi

Náplní Pathfinder: Kingmaker není jen prozkoumávání lokací, taktické souboje a sbírání zkušeností a výbavy. Na konci prologu získá hlavní hrdina do svého držení území, které bude nutné obhospodařovat, bránit proti nepřátelům a ideálně také rozšiřovat.

Strategická část má až překvapivou hloubku. V rámci svého panování se musíte obklopit schopnými pomocníky, kteří budou plnit různé administrativní pozice, od vrchního rádce a kněze přes generála až po správce královské pokladny.

Pomocníky můžete vysílat na mise, které buďto hasí problémy v říši, anebo přinášejí různá vylepšení. Úspěšné projekty posunují království vpřed, zatímco neúspěch rozvoj zpomaluje. Je proto třeba se o svá území patřičně starat: řešit problémy, plánovat výstavbu v hlavním městě, budovat osídlení na nových územích, udržovat dobré vztahy se sousedy. Pokud se vám podaří vše ukočírovat, vaše říše se bude utěšeně rozrůstat a vy budete pokračovat v příběhu.

Bohužel to není žádná brnkačka. Většina úkolů má totiž časový limit. Není tak rozumné vydat se s družinou na půlroční výpravu za poklady. Po návratu do hlavního města byste své království nalezli v neutěšeném stavu, v nejhorším případě v troskách. Jako hráč tak musíte svou pozornost dělit mezi putování družiny a správu království. Podobně to platí také u hrozeb, které na vaše království dorážejí, ať už je to invaze trollů nebo magických bestií. Při jejich nesplnění do určitého času hra prostě končí.

Nejsme příznivci časových limitů, protože věříme, že odvádějí hráče od tempa, jaké mu vyhovuje. Na druhou stranu musíme uznat, že zde jsou limity užity účelně. Udržují ve hře napětí, hráč je nucen prioritizovat. Bez nich by se ze správy království stala repetitivní „klikačka“ a z hrozeb ohrožujících říši jen další položka v deníku úkolů.

Nejen kostkou živ je Pathfinder

Z předcházejících odstavců to vypadá, že se nám na hře líbí nejvíce její systémy a zbytek už není tak důležitý. To ale není pravda. Pathfinder: Kingmaker se může chlubit propracovaným světem s bohatou historií plnou intrik znepřátelených rodů a zajímavým panteonem. Svět je to navíc obrovský. Než se prokoušete úvodem a první kapitolou, uběhne klidně i 20 hodin. A to je přibližně šestina herní doby. Záběr Pathfinder: Kingmaker je tak velmi ambiciózní. To také zaslouží ocenit.

Mimochodem, pro bližší seznámení se světem nemusíte pročítat encyklopedie nebo deníky. Pokud se v rozhovoru setkáte s nějakou reálií, ať už jde o historickou událost nebo název božstva, lze na ni najet myší a přečíst si podrobnosti z tooltipu. Informace o pozadí světa tak neodvádějí od aktuální akce.

A i když se jedná o tradiční setting po vzoru Forgotten Realms, autoři se vyhnuli alespoň těm největším fantasy klišé. Takže se nemusíte obávat, že se vám hned v první kapitole představí hlavní černobílý zloduch, kterého musíte na konci hry porazit, nebo vás paladinové pasují na zachránce světa 5 minut po skončení tutoriálu. Tak jednoduché to nebude.

Hru začínáte jako obyčejný dobrodruh, který se do královského ranku vybuduje postupně. Radost z toho, že vás po 20 hodinách hry oslovují obyvatelé „pane“, je o to čistší, protože víte, že jste si to zasloužili. Dobrý pocit z postupu je ostatně tahounem celé hry. Pathfinder si nás dokázal udržet až do takové míry, že jsme u sebe pozorovali nechvalně známý syndrom „one more turn“ (zde spíše „ještě jeden úkol/lokaci“). A to je pro hru dobrá vizitka.

Bugfinder: Errormaker

Nadpis odstavce berte jako vtip, tak hrozné to s Pathfinderem není. Bez chyb se ale převod papírových dobrodružství do počítačové podoby rozhodně neobešel. Kompromisní technické zpracování je popravdě hlavní výhradou ke hře. Ačkoli jsme se nesetkali s žádným bugem, který by způsobil selhání hry nebo nemožnost dokončit úkol (což se nedá říct o řadě uživatelů stěžujících si na fórech), často jsme byli svědky chyby v implementaci pravidel Pathfinder, z níž vzešla spousta frustrace.

Příklad: naplánovali jsme si postavu na boj se dvěma zbraněmi, abychom pak ve druhé kapitole zjistili, že bonus do zranění nefunguje u sekundární zbraně. Podle pravidel by ale fungovat měl. Specializace povolání rázem pozbyla smyslu, stejně jako 20 hodin piplání charakteru. To naštve.

Otravné je také časté načítání při přechodu mezi mapou, správou království a ovládáním družiny. Je to jedna z věcí, kterou hráč dělá velmi často. Zapomněli jste si před odchodem na výpravu něco v truhle? Chcete se rychle podívat, co nového v trůnním sále? Vše doprovází neúměrně dlouhý loading, kvůli kterému jsme se několikrát přistihli, že návštěvu hlavního města odkládáme na později.

Vývojáře je nicméně nutno pochválit, že se o produkt intenzivně starají i po vydání. Od té doby vyšlo už na dvě desítky opravných patchů, které seznam chyb postupně ztenčují. I rychlost načítání se mírně zlepšila.

Duchovní nástupce Neverwinter Nights?

I přes své technické trable je pro nás Pathfinder: Kingmaker tento rok velkým překvapením. Nejen kvůli své velikosti, ale především pro svou schopnost zprostředkovat klasický zážitek D&D na obrazovce počítače. Donedávna byl pro v tomto jedničkou první Neverwinter Nights. Po Kingmakerovi si nejsme jistí.

Ano, víme, hře chybí toolset, nemá craft ani multiplayer. Ale zato má osvěžující strategickou část, která přidává další rozměr, a řadu vylepšení v ovládání a uživatelském rozhraní, která starší tituly už nabídnout nemohou. A pravidla? Ta kromě pár chyb nabízejí obrovské pískoviště pro všechny dračákové stratégy. Nakonec i nekompromisní obtížnost je něco, co odkazuje na klasiku žánru, ať už jí myslíte tolikrát zmiňované Neverwinter Nights nebo Baldur's Gate či Icewind Dale.

Nejlepší (dle let) izometrické před 2025