Teď, když jsem si ho na vlastní prsty osahal, potvrzuju, že Biomutant je v malém měřítku skutečně famózní. Dejte mu ale pár hodin a nadšení bohužel vyprchá…

Smrt pánů tvorstva

Nové akční RPG dělá spoustu věcí zatraceně dobře, ale na každou takovou se najde několik oblastí, z nichž čiší neschopnost malého týmu naplnit nemalé ambice. Idiom o ukousnutí příliš velkého sousta sem sedí dokonale.

Biomutant vám otevře velký a místy opravdu nádherný svět s dechberoucími výhledy na fantaskní přírodu pohlcující dávné pozůstatky předchozích obyvatel planety. Je to svět obývaný roztodivnými chlupatými zvířátky, která svým chováním připomínají lidi – sdružují se do vesnických celků, jsou dobrodružná, přepadávají se a bojují v klanových válkách.

Pohrdají ale kulturou dávné civilizace, jejíž paneláky a honosná rodinná sídla podléhají rozkladu a jsou vydány napospas divoké zvířeně, která je málokdy přátelská. Některé oblasti jsou zalité jakýmsi olejem pocházejícím z dávného průmyslu, který zavinil zkázu jedné rasy. Je to svět a jeho minulost, které vás budou od počátku zajímat a o nichž vám toho hra příliš neprozradí.

Biomutant vás bez přílišného otálení pověří čtyřmi hlavními úkoly. Je tady honba za pomstou vraždy vaší matky, která vás v dětství učila elegantnímu bojovému umění. Je tu možnost spojit pět rozvrácených kmenů v jednu fungující společnost. Chce se po vás, abyste ukončili život čtyř světožroutů pochutnávajících si na kořenech prastarého stromu života. A konečně máte rozhodnout o tom, jaká z postav, které na své cestě potkáte, si zaslouží místo po vašem boku v plavidle připraveném vyrazit na další cestu.

Ani jeden z těchto úkolů ve vás bohužel nezanechá vůbec nic. Hra neumí pracovat s emocemi ani informacemi, nevyvolá ve vás strach, který by hnal touhu něco změnit, nedá postavám dostatečný prostor, abyste si je stihli oblíbit a v neposlední řadě nijak nereaguje na skutečnost, že jste konečně dokázali to, co se po vás celou dobu chce.

Zachráníte strom? No dobře, jste jedničky, ale upřímně, on vůbec nevypadal, že by potřeboval zachránit. Stejně jako krajina celou dobu bujel životem a ani po záchraně nevypadá, že by se bez svých kořenových příživníků nějak víc zelenal… Spojíte znesvářené kmeny? No, dokázali jste to, ale na tom, jak zdejší svět funguje, se nezměnilo vůbec nic. Klidně jste je mohli nechat pokračovat v malicherné válce a herní zážitek by byl pořád stejný.

To samé platí o zbylých dvou hlavních úkolech. Všechny do jednoho postrádají pointu, pokud tedy tou pointou nemá být fakt, že vaše činy, činy hrdiny, rónina, nemají ve výsledku vůbec na nic vliv a že celé vaše snažení bylo vlastně úplně zbytečné. Nemyslím si, že to tak autoři zamýšleli. Spíš mám pocit, že hru během vývoje tolikrát pozměnili, že se jim příběh zcela rozpadl pod rukama a už se jim ho nepodařilo smysluplně slepit dohromady.

Je to obrovská škoda, protože s tupým příběhem a jeho naprosto neuspokojivým zakončením zaniká veškerá motivace trávit v tomto nádherném světě volný čas. A že by jinak byly způsoby, a to i kvalitní způsoby, jak ho trávit.

Nádherné násilí

Svět Biomutanta je naplněný vedlejšími aktivitami, nepovinnými úkoly a obrovským množstvím lootu. Většina vedlejších misí spočívá v tom, že máte svou mocnou energetickou pěstí rozbít pět stěn a najít super vybavení, nebo máte vyšplhat na tři skály, a ukázat tak jednomu chudákovi, jak se to dělá, nebo máte třeba zachránit vesničku před nájezdníky, najít pro obyvatele dřevo a ještě jim pomoct s opravami.

Nic z toho není vyloženě zábavné, je to příliš repetitivní, ale dostanete se díky tomu do nových koutů mapy, najdete ještě lepší pokrývku hlavy a hlavně narazíte na nepřátelské formy života, s nimiž se pojí to nejzábavnější na celé hře: souboje.

Souboje jsou esem v rukávu a jedním z prvků, jimiž se Biomutant může vyloženě pyšnit. A s každou další odehranou hodinou jsou jen lepší a lepší. Je zkrátka obrovská radost roztáčet efektní komba, ať už zrovna čelíte bandě malých mývalů, nebo přerostlému huňatému pseudodrakovi.

Na probíhající bitvu je radost pohledět už jenom díky tomu, že každý typ zbraně má navázané speciální útoky na včasné vykrytí útoku nepřítele i úplný úhyb jeho ráně, což jenom podporuje dynamiku celého kung-fu tance.

Sek, sek, sklouznutí pod nohama nepřítele s okamžitým saltem vzad následovaným sekem mezi lopatky, rychlé zablokování a odražení přicházející rány zakončené vyhozením nepřítele do vzduchu, zastavením okolního dění a zasazením tisíce ran dopadajících do jeho kožichu, které znamenají smrt dávno předtím, než jeho bezvládné tělo dopadne na zem. Slastný pocit.

A to jsme použili jen zbraň nablízko. Zkombinujte to se vždy připravenou palnou zbraní a nějakou tou speciální schopností a o koncert je postaráno. Nemluvě o samotných nepřátelích, kteří vám svými útoky mohou dát pořádně zabrat a zejména v případě větších monster nelze než smeknout klobouk před vynalézavostí tvůrců.

Nástroje nádherné destrukce

Speciální schopnosti jsou samostatnou kapitolou. Odemknout si jich můžete víc než dost, ale aktivní jsou vždy jen čtyři a s každou z nich si užijete kopec srandy. Je to sice morbidní, ale na zapálených chlupáčích potřeštěně pobíhajících okolo s jekotem na rtech je něco úsměvného.

Ještě úsměvnější ale je, když jim zmrazíte povrch pod nohama a sledujete jejich neumělé a bezmocné krasobruslení. A když pak takovému chudáčkovi neschopnému ovládnout směr vlastního pohybu vložíte do cesty trampolínovou houbičku... Nakonec kolem sebe třeba ještě vytvoříte jakousi rosolovitou bublinu, vlastně mucholapku, která na svůj povrch lepí jednoho nepřítele za druhým.

V soubojích Biomutant jednoduše exceluje. Mají neuvěřitelné tempo, umějí být pořádně výbušné a leckdy jde o tak neřízený a nádherný chaos, že zcela zapomenete na to, jak je hra jinak plytká.

Hurá do dílny!

Plytký ovšem není crafting. Je to další oblast, v níž byste nejradši strávili hodiny tvorbou unikátních zbraní, ačkoliv to nakonec dělat nebudete, a to ze dvou důvodů. Jednak k výrobě jediné zbraně potřebujete poměrně velké množství surovin, jednak k novému výtvoru natolik přilnete, že ho nebudete chtít dát z ruky. S radostí si ovšem vyrobíte několik zbraní bokem, i když víte, že je nikdy nepoužijete.

Stejně jako si tvůrci vyhráli s designy monster, vložili nemalou péči a lásku do veškerého vybavení. Co se craftingu zbraní týče, vždy je skládáte z rukojeti a hlavy, přičemž spojit jde úplně cokoliv. Můžete vzít mega ostří a přidělat ho na topůrko kladívka. Proč ne. Že byste rádi rukojeť katany, ale místo čepele použili záchodovou štětku? No, proti gustu…

Celek poté ještě osadíte dodatečným ozubeným diskem z pily, přidáte pár ostnů a dílo zkázy je hotové. Taková zbraň může každým zásahem způsobovat třeba otravu z ozáření, kvůli které budou vaši nepřátelé neustále zvracet, a nezmůžou se tak na protiútok.

Podobně je na tom i vaše oblečení, byť v jeho případě si nesložíte mikinu z kapuce a rukávu, ale jen daný celek ověsíte nejrůznějšími doplňky, abyste tak zvýšili jeho statistiky. Ve výsledku budete vypadat jako správný postapokalyptický obyvatel pustiny. Na hlavě obří kačenku, na těle motorkářskou bundu a kalhoty pocházející z protiradiačního hazmatu.

Zrovna oblečení budete měnit poměrně často díky jeho ochranným schopnostem. Na mapě najdete spoustu míst, kde je na vás příliš chladno, příliš horko, jsou radioaktivní nebo se v nich třeba vůbec nevyskytuje kyslík. Abyste se přizpůsobili takovým podmínkám, budete investovat bodíky do přirozené protekce, ale co vám bude chybět do sta, zachráníte kusy oblečení.

80% ochrana proti danému živlu vám umožní setrvat v takové oblasti mnohem déle, než když disponujete 50% ochranou. A ano, se 100% ochranou už vás ukazatel narůstajícího nebezpečí nebude otravovat vůbec (s každou oblastí je dokonce spojený úkol s vypátráním speciálního obleku určeného do daných podmínek).

Mlčte, divocí tvorové

Crafting, vybavení, zbraně a souboje jsou tím, co vás na Biomutantovi bude neskutečně bavit a proč se k němu budete vracet. Ale bohužel vám to dlouho nevydrží. Nedokonalosti příběhu chtě nechtě zase vyplavou a povrchnost mnoha systémů o sobě dá pořádně vědět.

Takto plytké jsou logické hádanky, které vaši mozkovnu vážně neprověří, odemykání nových schopností a jiných vlastností budete mít hotové během pár hodin, nedomrlý je třeba i systém světla a temnoty, k nimž se podle svých rozhodnutí přikláníte, ale které ve výsledku nemají jiný význam než ten, jaké schopnosti si můžete odemknout.

Časem se zají i vypravěč, který je jediným dabérem celé hry. Zpočátku to působí svěže, když si nejprve vyslechnete nesrozumitelné mumlání zvířecího dobrodruha, načež vám příjemný hlas Davida Shawa Parkera řekne: „Sice jsem pořádně neporozuměl jeho dialektu, ale myslím, že je moc rád, že tě vidí.“ V praxi to ale znamená nutnost neustále přeskakovat mumlání a huhňání tvorečků, protože o jediné srozumitelné informace se postará až vypravěč. A protože ani vy sami nemluvíte, je to leckdy jako sledovat přírodovědný dokument, kterého se sami neúčastníte.

Sladký brzký konec

A pak je tu ještě délka hry. Biomutanta dohrajete bez přílišného spěchání do 15 hodin. Hra vám v jednu chvíli dokonce nabídne možnost, která vám ji o několik hodin zkrátí, čímž se vyhnete repetitivnímu obsahu. V mém případě šlo o zcela logickou volbu.

Závěrečné titulky mi začaly rotovat ve chvíli, kdy jsem navštívil sotva polovinu mapy, a přestože jsem kvůli zábavným soubojům a s nimi spojenému craftingu a výbavě chtěl ve hře pokračovat, nudný vedlejší obsah spočívající z naprosté většiny ve vyzobávání seznamů nezábavných aktivit mě nakonec dokonale odradil od touhy odhalit další kouty zdejšího světa.

Přitom jsem vážně moc chtěl pořádně provětrat řiditelnou mechanickou ruku schopnou střílet z ukazováčku. Bavilo mě prohánět se na vodním skútru a tunit si ho. A co teprve možnost ovládat obřího bojového mecha! Ale i s těmito skvělými vozítky je spojená nejedna potíž.

Jednak pro jejich získání musíte splnit úmornou a prakticky identickou sadu úkolů dojdi-vyzvedni-přines, přičemž jako blázni běháte sem a tam, jelikož rovnou nedostanete nákupní seznam. A jednak vám hra neumí vysvětlit, proč vozítka někde nemůžete nasadit. Hláška „Tady toto vozidlo nemůžeš použít“ je k vzteku, když před sebou máte velkou vodní plochu a nevidíte jediný důvod, proč by se tu vodní skútr nemohl zničehonic zjevit, když s tím jinde nemá nejmenší problém.

Souboje skvělé, hloubka nikde

Biomutant mě po nějakých zhruba 30 hodinách zanechal zcela rozpolceného. Na pohled krásná hra s úchvatným soubojovým systémem a výborným designem postav, monster, vybavení, zbraní a s nimi spojeného craftingu mi neustále brala radost z těchto věcí tupými, jednotvárnými misemi, naprosto neuspokojivým příběhem a mnoha systémy, kterým vývojáři jaksi zapomněli dodat dostatečnou hloubku na to, aby ve výsledku vůbec něco znamenaly.

Ne, tohle není hra, pro kterou byste měli okamžitě běžet do obchodu a vypláznout za ni plnou cenu. V takovém případě budete zklamaní z toho, jak rychle a jakým způsobem skončí. Bude vám líto, že jste se o aktuálním ani minulém světě mnoho nedozvěděli, že se vám v inventáři válí spousta bodíků, které už nemáte pořádně kam rozdělit. Že prostě vedle brilantního soubojového systému není zas tak moc o co stát.

Až se Biomutant někdy v budoucnu objeví třeba v Game Passu, nějaké pěkné slevě nebo ho bude Epic rozdávat zdarma, určitě ho vyzkoušejte. Pár hodin vás bude bavit vším, co nabízí, ale rozhodně nezaručuju, že mu to vydrží až do konce.

Nejlepší (dle let) humor pro PlayStation 5 před 2025