I když sedm euro může znít na takovou “blbinu” hodně, tak není. Po pár minutách zjistíte, že Symphony zase tak triviální není. Komplexní systémy hledejte jinde, ale pořád tu najdete trochu větší hloubku než u jiných, krystalicky čistých stříleček. Do prověřené šablony jednoduchého shoot 'em upu přimíchali vývojáři trochu RPG prvků. Může to vypadat jako překážka, ale ve skutečnosti to hru posouvá o kousek dál.

Rytířem písní

Jedna úroveň rovná se jedna písnička, kterou musíte ochránit. Svoji hudební kolekci musíte statečně bránit před zlými démony, kteří ji napadli a vy musíte osvobodit jakousi Symfonii Duší, skladatele a zííííív. Příběh v shoot 'em upu je stejný, jako ve hře od id Software, takže je důležitý jako... Však vy víte. V tomhle konkrétním případě je však náznak příběhu použitelnou záminkou pro postup kupředu, jako ve spoustě jiných her.

Jakým tempem se dostanete k závěrečnému démonovi, to je čistě na vás. Hra vám typy písniček nediktuje. Můžete si to usnadnit pomalými skladbami, nebo si z toho udělat peklo na zemi svižnými vypalovačkami.

Neznaje hratelnosti jako první třeba zvolíte něco ze soundtracku Tron: Legacy. Veni, vidi, vici. Přiostříme. Druhou krátkou slámku si vytáhne klasické číslo Number of the Beast. A dostaví se pláč. Čím rychlejší tempo, tím vyšší obtížnost. Pro začátek rozhodně nedoporučujeme nic, co by se mohlo podobat soundtracku Brütal Legend. Raději začněte něčím, co vám neodrovná myš a nepřivodí epileptický záchvat.

Jakmile se trochu rozjedete, zjistíte, že vám tvůrci moc rádi mávají mrkvičkou před nosem. Za každou odehranou písničku dostanete za odměnu zbraň. Tu můžete nasadit do jednoho ze čtyř slotů rakety. Vtip je v tom, že různé zbraně se i různě ovládají. Nestačí jen držet obě tlačítka myši a druhou rukou se dloubat v nose. Musíte dávat pozor co se děje a vystihnout nejlepší moment pro tu kterou zbraň. A tady přichází na řadu trocha taktiky, plánování a karpálního tunelu.

Zbraní Symphony nabízí hodně a jejich kombinace je jen na vás. U některých lze nastavit automatické střílení a jiné střílí samy od sebe do rytmu hudby. Čím dunivější beaty, tím silnější střely. Což může být někdy k nezaplacení, jindy zase k vzteku.

Vám začne téct do bot a ta mrcha nestřílí, protože nejsou beaty. Všechno je to jen o hudbě, kterou si vyberete. Vývojáři vás tak nenásilně motivují k experimentům.

Tanec ve velkém rytmu

Příjemné je, že vás tvůrci nemajznou přes prsty, když něco zpackáte. Na životy se tady nehraje. Smrt vás jen na pár vteřin vyřadí ze hry a resetuje násobiče skóre. Což je sice dostatečný trest, ale písnička se nepřeruší a jede se dál. Obyčejnou kolizí s nepřítelem nezemřete. Vaše raketa se oslabí a přijde o nějakou zbraň. Dalšími kolizemi si ji můžete očesat na nepoužitelné torzo, jehož palebná síla se rovná téměř nule.

Cesta ze šlamastiky vede přes riskování. Každý zabitý nepřítel za sebou na bojišti nechá notu. Ta vám dává body, ale hlavně vás opravuje. Nemůžete se celou hru schovávat dole, už jen z toho důvodu, že se nepřátelé objevují i za vámi. V pošramoceném stavu budete muset vyrážet nahoru právě kvůli spoustě volně ležících not. Čím víc not, tím rychlejší oprava. Mechanismus “přijeď si pro opravu na přední linie” je obzvláště adrenalinový v případě, kdy hrající umělec za vteřinu rozjede rychlé kytarové sólo, a vy víte, že byste ho v tomhle stavu nepřežili.

Často budete s raketou na odpis mířit slepě do geometrické džungle doufajíc, že se k notám přes zástup nepřátel probijete dřív, než oni vašimi štíty. Chvíle, kdy se z vašeho impotentního chcípáka stane lusknutím prstu mocná raketa a začne vizuální koncert všech vašich zbraní najednou, jsou nadmíru uspokojující.

Interface v disharmonii

Co už moc uspokojující není, je menu hry. Nad menu by se v jiných případech mohlo mávnout rukou. Dobře udělat ho neumí ani leckteří velcí vývojáři. Jenže v Symphony budete nakupovat a vylepšovat zbraně a vybírat písničky. U písniček si můžete nastavit filtrování podle alba, umělce, nebo zobrazit všechno (což nefungovalo). Velká škoda, že Symphony nemá vyhledávání. Kdo to má furt ručně hledat? S přimhouřením obou očí by se dalo neergonomické vybírání písniček ještě odpustit.

Ale za to, co tvůrci předvádějí při výběru, nákupu a popisu zbraní, by zasloužili za trest alespoň týdenní hraní Rambo: The Video Game. Zbraně si nakupujete za Inspiraci, které máte habaděj. Vylepšujete za Kudos, kterých je už méně, než byste potřebovali.

Už při nákupu zbraní ale moc nevíte, co ta nová hračka vlastně umí. Chybí jakýkoliv popisek a jediné, podle čeho se můžete rozhodnout, je video v malém úzkém rámečku, které vám toho moc neřekne. Zabilo by vývojáře napsat o každé zbrani pár řádků textu, nebo to ukázkové video trochu zvětšit?

Největší problém jsou ale samotné upgrady. Tam hlavně absolutně netušíte, kolik vás bude daný upgrade stát. Vzhledem k tomu, že Kudos je málo a kvůli pozdějším upgradům musíte odehrát hodně písniček, je vylepšování naslepo vysoce otravné. Stejně nelogické je i přesouvání zbraní mezi sloty a podobné úkony v menu.

Ano, jsou to všechno drobnosti, ale velmi rychle se jich nakupí dost, budete se s nimi často potýkat a spolehlivě vám práci v menu otráví. O to víc frustrující to je, když sami vidíte, jak jednoduchá by mohla být jejich náprava. Navíc tvůrci nejsou úplní ňoumové a princip hry vám na začátku vysvětlí docela šikovně. Proč pak nedokážou smysluplně podat upgrady, nákupy a menu obecně, je záhadou.

Školácky nezvládnutá menu by vás ale od Symphony rozhodně odradit neměla. Osvobozováním hudby lze strávit víc hodin než s leckterou tříáčkovou pompézností. Chvílemi se třeba dokonce dostaví známý syndrom Civilizace - ještě jednu písničku, ještě jednu písničku...

Se Symphony to uteklo rychleji, než by jeden čekal. A stálo to za to. Nevíme, jestli se k tomu chceme moc vracet, ale odehraného času vůbec nelitujeme. Trvalka typu Audiosurf nebo Geometry Wars z toho nebude, ale byla by velká škoda, kdybyste tenhle kousek ignorovali. Není to žádná revoluční extáze, ale hodně povedená indie hra, která zaručeně zabaví. Berte.

Nejlepší (dle let) hudební pro Linux před 2022

Upravte si filtr třeba takhle: