Není se čemu divit. 3D byl v roce 1992 jeden velký experiment, autoři před sebou opravdu neměli moc precedentů, jak to dělat, co dělat a čemu se vyhnout, tudíž se museli vydat prošlapat cestu vlastní. Notně trnitou, hodí se podotknout.

Hráč v roli hlavního hrdiny přijíždí na tajemné panství, kde, jak káže žánr, je něco zásadně v nepořádku. Netrvá dlouho a smyčka mystična se začne stahovat. Vlkodlak proskakuje oknem, po chodbách bloumají pochmurné postavy, prázdná brnění ožívají silou zla a pod tím vším dříme v hlubinách zapomenutých tunelů hrozba z pradávných věků. Akorát její spánek už se chýlí ke konci. Cítíte závan Lovecrafta? Cítíte správně.

Kdybychom to snad nenaznačili dostatečně, z pohledu dnešního hráče je Alone in the Dark bída. Ovládání je šíleně dřevěné, zbytečně komplikované, herní mechaniky podivné. Na to se ale dá zvyknout. Co ale má potenciál potrhat nejedny nervy je něco, co bychom dnes do recenzí bez milosti odsoudili jako designové chyby a hru za to pořádně strhali. Jde o náhodné a okamžité smrti, pasti, které jsou rozeseté všude okolo. Hned v první místnosti je například potřeba posunout almaru k oknu a truhlu na víko v podlaze, jinak do místnosti naskáčou do minuty od začátku hry nepřátelé a pravděpodobně zemřete. Bez varování. Přečtete si špatnou knihu? Zemřete. Přijdete moc blízko k nevinně vypadajícímu brnění? Zemřete. A tak dále.

Pokud se tedy rozhodnete si tohoto průkopníka 3D akčních adventur vyzkoušet, a řešení hádanek vám neuvízlo v paměti, či by se dokonce jednalo o vaši první zkušenost, vřele doporučujeme hrát s návodem. Není to žádná hanba a ušetříte si tak nebetyčné množství frustrace. Odměnou vám bude třeba pár zacukání koutků nad legendárně mizerným dabingem, ale také nemálo mrazivých chvil, protože v některých pasážích si děsivou atmosféru hra udržela dodnes.

Nejlepší (dle let) horor pro prohlížeč před 2025

Upravte si filtr třeba takhle: