Herní veřejnost si titul v době vydání získal pohledným pixel artem (ačkoliv tenkrát se tomu říkalo prostě "grafika", že), citlivě nastaveným snoubením humoru s vážnými chvílemi a hlavně silně nelineárním postupem.

Hratelnost se totiž vymyká klasickému adventurnímu mustru, kdy musíte s každým promluvit, následně použít všechno na všechno, a doufat, že se konečně něco stane a nepřehlédli jste nějaký miniaturní předmět, který je potřeba k postupu (což se dneska považuje za designovou chybu, ale tenkrát to byla vcelku běžná praxe).

V Quest of Glory IV se sice podobného adventuraření dočkáte také (a použitelné předměty nejsou nijak označeny, což rozhodně ničemu nepomáhá), ale zážitek zásadním způsobem ovlivňuje i RPG systém. Vaše postava má statistiky, má schopnosti, má výbavu. To všechno určuje, jakým způsobem půjdou situace řešit.

Ano, dočkáte se i soubojů. Ve hře navíc funguje i únava a plyne čas, takže musíte hrdinu po dlouhém dni také nechat odpočinout, to dá rozum. Nemáte dost síly? Hrobníka uvězněného pod uvolněným náhrobkem prostě neosvobodíte, protože ho jednoduše neuzvednete. Dáte si s tréninkem nebo řešením problému moc na čas? Udusí se tam a máte po srandě.

A to je právě vlastně jediné, ale zato pořádné úskalí hry. Dnes už si tvůrci dávají pozor, aby ve svých hrách neměli slepé uličky, ale v době vydání Quest of Glory IV šlo o regulérní záležitost. Jinými slovy, není problém se dostat do chvíle, v níž nelze pokračovat dál, hra nejde dohrát, a nezbude než si načíst uloženou pozici. Pokud žádnou nemáte, smůla.

Rada do života je tedy jasná: Ukládejte. Často. A vzhledem k vysoké obtížnosti hry si nemyslíme, že by se bylo za co stydět, když občas nahlédnete třeba do návodu. Byla by totiž škoda na hru kvůli její nesmlouvavosti zanevřít úplně, protože je jinak zábavná, originální a zajímavá.

Nejlepší (dle let) fantasy pro prohlížeč před 2025