Iratus: Lord of the Dead je z těch her, kde hrajete za „ty zlé“. Coby titulní černokněžník se ujmete armády mrtvých, nemrtvých a všech dalších možných příšer a vydáte se na divokou cestu s jediným cílem: zničení lidstva. Budete čelit těm, za které ve většině her hrajete, tedy zástupcům lidského pokolení. A proč vlastně ne. Svět už jsme zachránili tolikrát, proč ho jednou nezničit?

Já jsem Iratus, pán pekel

Iratus je roguelike hra ne nepodobná mnohem známějšímu Darkest Dungeonu. Ve spletité síti podzemí volíte většinou jednu ze dvou možných cest a čelíte nepřátelům, i když v tomto případě spíš nepřátelé čelí vám.

Během svého putování nenarazíte ale jen na souboje. Občas vám po cestě cinkne nějaký poklad nebo bonus. A stejně jako v každé jiné roguelike hře, i zde jsou vaše rozhodnutí nevratná a smrt vašich věrných je definitivní. A smrt si vás může najít snadno, protože na konci každého ze čtyř podzemních pater vás čeká souboj s elitním bossem.

Ale pojďme popořadě. Na začátku vás přivítá věčně naštvaný a zamračený nekromant Iratus ve své temné dílně, dá vám k dispozici pár shnilých bojovníků a vyšle vás na první misi. Několik úvodních soubojů probíhá formou tréninku, který vám všechno řádně vysvětlí – netáhne se, je součástí hry, takže po něm plynule přejdete do normálního hraní. Takhle má vypadat tutoriál.

A toto je má armáda

Souboje probíhají vždy čtyři na čtyři a cílem je samozřejmě zabít všechny nepřátele. K tomu můžete dojít několika různými způsoby: fyzickým, magickým nebo stresovým poškozením. Celkově je zde 19 hratelných posluhovačů s tím, že někteří se vám odemknou až poté, co splníte určité podmínky, a každý z nich disponuje jiným typem poškození a má tak unikátní herní styl.

Někteří služebníci se soustředí vyloženě na fyzické poškození, jiní na stresové, další jsou kombinací obojího. Součástí jejich schopností jsou také buffy a debuffy, kterými oslabujete nepřátele nebo naopak povzbuzujete společníky. Do boje může vstupovat i samotný Iratus, který útočí pomocí svých kouzel a oslabuje morálku nepřátel. Není to ale samostatná postava, nýbrž loutkař, který tahá za nitky.

Když to shrneme, má každý z vašich vojáků šest unikátních schopností, přičemž jedna z nich je ultimátní. To dává u devatenácti typů bojovníků slušnou porci kombinací, které je možné vyzkoušet. A je nutno uznat, že hře takhle strategická svoboda nadmíru svědčí.

Zničíme vás

My jsme třeba prakticky do žádného střetu nešli se stejnou sestavou. Hra často připomíná manažerské simulace, u nichž časem zjistíte, že některé kombinace fungují a jiné ne. Občas bojujete třeba s oponenty, kteří nemají žádnou morálku, takže nemá cenu proti nim nasazovat tento typ potvor. Přicházet na to je zábava, a abyste se v hordách nepřátel zorientovali, máte k dispozici bestiář, který vám poskytne cenné informace před nájezdem na bitevní pole.

Důležitým faktorem soubojů je také pozice. Všechny schopnosti a kouzla mají u sebe symbol, který ukazuje, z jaké pozice je možné je zahrát a jaké pozice je možné s ním zasáhnout, opět po vzoru Darkest Dungeonu, takže je také důležité, v jakém pořadí do zápolení nastoupíte.

Během boje se vlivem kouzel a buffů vaše i nepřátelské jednotky různě přehazují a pohybují. To vám dává možnost uplatňovat například pasti, do kterých se mohou soupeři chytit a utržit zranění. Na tom se dá postavit celá strategie a věřte mi, že je to dost velká zábava.

Fungují zde i prvky RPG. Vaši hrdinové i Iratus získávají úrovně – nekromant dostane na každé úrovni 1 bod, který může investovat do klasického stromu talentů, a monstrům můžete přidávat body do spousty atributů (síla, obrana, rezistence a tak dále). Jednou za 3 levely můžete také vylepšit jednu z jejich schopností a do soubojů můžete vyslat i více stejných typů posluhovačů.

Za každou cenu

To je sice vše hezké, ale kde sakra ty bojovníky vezmete, když na začátku máte pouhé čtyři? Jste nekromant, takže si poradíte způsobem sobě vlastním – sluhy si vyrobíte z mrtvých těl padlých nepřátel!

Na každou zrůdu jsou potřeba trochu jiné ingredience. Na takové kostlivce logicky moc masa nespotřebujete, ingredience vám tedy padají po každém vyhraném souboji. Pak už stačí je jen dát dohromady a ukuchtit si jednoho nebo dva kamarády. Vaše armáda čítá maximálně 16 kusů, které lze skládat do tří formací. Kterou do jakého boje vyšlete, je zcela na vás.

Výroba nemrtvých je ale jen jednou z mnoha činností, které je ve skromné Iratově dílničce možno provádět. Ne vše budete moci dělat od začátku, ale netrvá to příliš dlouho, a dostanete se k nim. Iratus je například vyškolený alchymista, takže si rád hraje s lektvary. Těmi léčí svou partu nebo dobíjí manu. Je také zručný kovář, takže svým věrným dokáže vyrobit vybavení (každý člen výpravy může nést 2 předměty).

Mezi další schopnosti všestranného nekromanta patří znalost šperků, kterými se sám ověnčuje, aby pak pomocí jejich magie ničil vše živé. Nejraději ale tento sympatický masový vrah tráví svůj čas na hřbitově. Tam si staví své impérium. Ano, oběti jsou potřeba, ale jsme ve válce. A v té je obětí vždycky víc než dost.

Hřbitov je něco jako vaše město v Heroes of Might and Magic. Tam stavíte a vylepšujete různé budovy, které vám pak přidávají bonusy ve hře. Dá se tu trávit spousta času, ať už výše zmíněným mícháním lektvarů, tvorbou útočných formací, nebo vylepšováním hřbitova.

Dobré je, že nic z toho neděláte zbytečně, protože výsledky jsou jasně viditelné. A hlavně máte spoustu možností, takže je zábavné přemýšlet nad jejich kombinacemi. Zároveň vás hra nijak nenutí to všechno dělat. Pokud nechcete, nemusíte. V boji to pak budete mít ale o něco těžší.

A ani se u toho nenadřeme

Když jsme u té obtížností, zde bychom měli první velkou výtku. Úvodní obtížnost totiž není lehká, ona je primitivní. Když jsme hráli na ni, přišli jsme celkově jen o pár jednotek a, vzhledem k tomu, že si okamžitě můžete vytvořit další, jejich ztrátu jsme ani nepocítili.

Přestože jsme samozřejmě zkoušeli různé strategie, v podstatě to bylo jedno. Kdybychom náhodně klikali na kouzla, požadovaný efekt by se nejspíš dostavil také. S přibývajícími patry se obtížnost lehce zvýšila, stejně ale nebyl problém kohokoliv porazit. Pokud si tedy chcete hru alespoň trochu užít, začněte rovnou na vyšší obtížnost (ze začátku máte k dispozici pouze dvě).

Je problém, že hra po čase začíná být jednotvárná až nudná. V rámci jednoho patra bojujete s jedním typem nepřátel. Jejich formace se sice střídají, ale stejně po chvíli víte, co od nich očekávat, takže v podstatě jen klikáte na kouzla a útoky, volíte cestu a kosíte jednu skupinu za druhou. Souboje jsou zkrátka na jedno brdo, což je problém, který nevyřeší ani navýšení obtížnosti.

Král není mrtev

S tím je spojen i dostatek surovin. Opět bychom v temné hře tohoto typu čekali, že všeho bude vždy málo a budete se muset rozhodovat, co kam investujete. Tady ale stačí pozabíjet pár lidí, a jste boháči.

Po technické stránce to také není úplná špička. Několikrát se nám například stalo, že začaly problikávat textury a my pomalu nevěděli, kam kliknout, abychom se dostali do boje. Graficky ale hra nevypadá vůbec špatně a v klidu ji rozjedete i na starších strojích.

Věříme, že na nejvyšších obtížnostech už Iratus potřebnou dynamiku získá, ale otázkou zůstává, proč tedy na začátku zpřístupňovat pouze ty snadné. Možná by nebylo vůbec na škodu otevřít všechny úrovně obtížnosti hned od začátku a nechat hráče, ať se s tím poperou.

Chápeme snahu tvůrců o znovuhratelnost – jen si zahrajte ještě jednou a tentokrát to bude těžší! Otázkou je, zda hru někdo po monotónním prvním průchodu bude chtít znovu zapínat.

Nejlepší (dle let) dungeon pro Linux před 2025

Upravte si filtr třeba takhle: