Aby bylo jasné, nehovoříme o škatulce „dungeon crawler,“ ale specifickém subžánru, který spočívá v tom, že po čtverečkované mapě lezete s jedním či více hrdiny v podzemí a bojujete v reálném čase, samozřejmě z pohledu očí své družiny. Pocit osamělosti, pramenící z faktu, že v celém podzemí spojence hledat nemůžete, se mísí s občasným zoufalstvím - zejména když vás potřetí zabila potvora, přes kterou musíte projít, nebo když si už půl hodiny lámete mozek nad puzzlem, co prostě nemá řešení!

The Keep od Cinemaxu nabízí podobné okamžiky a je tedy příjemnou vzpomínkou a ukázkou, jak zmíněný žánr fungoval kdysi a může fungovat i dnes, byť tak trochu jako exponát z muzea.

The Keep se drží pravidel žánru prakticky doslovně. Zlý mág tyranizuje okolí a poněkud unaveně vypadající rek se vydal do jeho věže jej zlikvidovat. Tečka. Žádné romány a závažné dějové zvraty zde nečekejte, ale díky příjemnému dabingu se hře daří držet „zápletku“ aktuální. Může za to z velké části fakt, že s každým z deseti pater je hrdina zocelenější, vybavenější, zkušenější a víte, že na konci vás čeká ten nejdrsnější soupeř ze všech, tedy čaroděj, o což vám celou dobu jde - ukázat, že z prostého vesničana je na konci cesty něco jako polobůh.

Magická hůlka od Nintenda

Hra chytře využívá obou obrazovek 3DS. Na horní se zobrazují vaše akce, na spodní je fakticky provádíte s pomocí stylusu. Přepínáte se mezi aktivními menu, která určují, co vaše činnost způsobí (útok, kouzlení, manipulace s předměty v podzemí, procházení inventáře atd.).

Pohybujete se pomocí hardwarových tlačítek handheldu a Cinemax je třeba pochválit, protože 3DS má tendenci diskriminovat leváky. Analog je nalevo a pokud stylus držíte jako tužku a máte tedy obratnější levačku, nemůžete najednou vykonávat oboje. Naštěstí The Keep má několik nastavení ovládání, takže po několika tragických pokusech se stylem v pravačce jsem si mohl zapnout chození na tlačítkách napravo.

Pohyb je v The Keep důležitý. Primárně kvůli bojům, které probíhají v reálném čase a velmi často je potřeba v prostoru manévrovat. Když vás nepřátelé obklíčí nebo nedejbože zaženou do kouta, přichází rychlý konec. Je proto lepší bojovat v těsnějších prostorách, kde máte chráněné boky.

Občas ale musíte před silnějším nepřítelem zdrhnout a vrátit se s připravenější a s lepší taktikou nebo alespoň dobitou staminou a manou. Stamina je totiž pro boj zbraněmi klíčová a představuje skvělý doplněk základního bojového schématu.

Bojujete ve speciálním menu, které musíte aktivovat, a má podobu dlaždic uspořádaných do vzorce 3x3. Hrdina provede útok v dané výšce podle toho, kterou řadu přejedete stylusem. Logicky tak na malé krysy útočíte nízko a na netopýry zase v nejvyšší řadě. Někteří nepřátelé se ale kryjí štítem, případě mají chráněné jiné části těla, takže se musíte trefovat tam, kde je nechrání nic.

Zběsile nemávej, pečlivě táhni

Pojí se s tím další důležité pravidlo. Útoky nečmáráte jako šílení ve stylu Infinity Blade. Když pominu fakt, že by hra většinu „šmrdlacích“ útoků nezaregistrovala, po pár máchnutích by vám stejně došla stamina a bez ní jste namydlení. Je tedy třeba útoky časovat, dávat na staminu pozor a případně si ji doplňovat lektvary a nebo používat kouzla.

Celý systém je designově chytrý, protože dává soubojům určité tempo. Nemáte pocit, že musíte hned vychrlit všechny útoky, protože vás žene čas. Ačkoliv se bojuje v reálném čase, máte prostor pro nutné taktizování, pohyb v menu i pobíhání po prostoru.

Není to ale nic proti nejoblíbenější složce The Keep - magii. Jelikož je hrdina na vše sám, kráčí hradem a kobkami jako mág-bojovník. Vlastnosti, které používáte častěji, se vám zlepšují, takže postavu lze specializovat, ale používat musíte zbraně i kouzla.

Kouzelná křížovka

Kouzlíte pomocí run, které na další dlaždicové ploše (o velikosti 5x4) skládáte do kombinací podle nalezených svitků. Kouzlo jednoduše sešlete přejetím po poskládané řadě run. Je jedno, zda si runy poskládáte zprava doleva či obráceně - hlavní je přejet řadu ve správném pořadí, takže je fuk, zda stylus táhnete zleva či zprava podle toho, zda je člověk levák či pravák. Trik kouzlení tkví v tom, že velikost mřížky je omezená a vy musíte vymýšlet, jak na ni poskládat runy, aby vytvářely co nejvíce kouzel. Vzniká tím hezký runový scrabble.

Jelikož jde kouzla sesílat jen když je mřížka „zamčená,“ nejde během boje runy přehazovat do jiných kouzel - to byste byli dávno mrtví. Musíte přemýšlet předem, co za kouzla budete potřebovat a jak správné runy do mřížky poskládat. Netřeba snad zdůrazňovat, že musíte jednotlivé kombinace run pamatovat - tahle řádka je fireball a tenhle sloupeček léčení.

Zatímco boj se po čase obehrál navzdory faktu, že obsahuje řadu komb pro jednotlivé zbraně, jež vypustíte specifickými tahy po dlaždicích, kouzlení a hrabání se v runách je neuvěřitelně zábavné celou hru. Souvisí s tím i fakt, že občas má hra tendenci nezaregistrovat některý tah při boji na blízko a neprovede tedy útok. Možná za to mohlo příliš rychlé švihnutí stylem, ale takové momenty naštvou.

Nemám si kde vylevelovat mozek

V The Keep ale nejde jen o boj. Další nezbytnou složkou jsou hádanky, kterých je tu požehnaně. Zpočátku se jde na věc jednoduše, ale později přituhne. Potěšující je hlavně variabilita hádanek. Najdete zde zatěžování plošinek, přehazování pák, pasti všeho druhu i obligátní teleporty, které rozhodí váš orientační smysl. Často jsou puzzly smrtící a platí, že ukládat pozici je třeba vždy, pořád, neustále a běda jak zapomenete. Hra počítá s tím, že musíte řadu situaci řešit metodou pokus – omyl. Někdy vás s překvapivou něžností vrátí nějakým trikem zpátky k hádance, jindy vás prostě zabije.

Ukládat se samozřejmě vyplatí i kvůli potvorám. Díky omezenému počtu potvor nejde grindovat (což je dobře) a odstupňovaná obtížnost má za následek, že jste pořád na trní. Nikdy nevíte, zda v další místnosti nebude něco, co posune laťku obtížnosti výš (spíš ano, zejména v posledních patrech). Odvážnému sice štěstí přeje, ale často vyhraje ten, co uteče. Protože se pak můžete vydat jiným směrem na křižovatce a třeba najdete kouzlo, zbroj, zkrátka něco, co pomůže v boji. Každé patro se vyplatí důkladně prolézat a ne proto, abyste viděli každý, ale protože se hodí každý lektvar.

Kdo by The Keep chtěl hrát s dobrovolně zapnutou permanentní smrtí? Možná masochista, protože i když si po prvních patrech navyknete na styl a tempo hry, pořád existuje reálná hrozba, že bez ohledu na kvality vaší postavy může přijít smrt velmi rychle a několik hodin hraní bude v tahu. The Keep je příjemně náročný, ale nemáte ze hry pocit, že by vás chtěla mučit. Ano, umírat budete, ale kouzlo hry nespočívá v neustálém umírání a pocitu uspokojení, kdy tuhle torturu vydržíte.

Nejde jen o vzpomínky

Od 3DS nejde čekat zázraky, ale Cinemax se s problémem variability poprali po vizuální stránce dobře. Přiznejme si, že libovolné podzemí většinou nenabízí zrovna dech beroucí a vzhledem variabilní scenérie. Změny barevného ladění a občasné triky ve stylu důlních vozíků však hraní The Keep dostatečně ozvláštňují. Kdo ví, zda to bude stačit v plánovaném PC portu, kde je publikum trochu rozmazlenější. Stačit ale určitě bude příjemná doprovodná hudba, která navozuje správnou atmosféru, a libozvučný dabing, který se objevuje jen občas, ale velmi dobře zapadá do atmosféry příběhu.

The Keep tedy není zázračně přelomová hra. Nabízí zhruba devět, deset hodin prolézání podzemí s jednou postavou a úspěšně oživuje zaprášený žánr. Zároveň jej dostatečně inovuje díky specifikům 3DS a ve výsledku starou kostru doplňuje skvělými nápady, z nichž nejvíce září systém kouzlení. Navíc se The Keep, jako krokovací dungeon, na 3DS vážně hodí . Ne vše je bez chyb. Kupříkladu na inventář jsem si budete zvykat pěkně dlouho a přepínání mezi aktivními činnostmi by mohlo být snazší (díky větším ikonám), ale nejde o chyby, které by ničily zážitek.

Vlastně je 3DS pro český dungeon ideální. Systém ukládání pozice kdykoliv se dobře doplňuje s nárazovým hraním ve vlaku, tempo přitom dokáže hra udržet i při několikahodinové seanci doma na gauči. Díky snadno pochopitelným pravidlům není The Keep jen záležitostí pro herní matadory, kteří by si rádi zavzpomínali na své mládí, ale nabízí plnohodnotný zážitek prakticky komukoli.

Nejlepší (dle let) dobrodružná pro Nintendo 3DS před 2025

Upravte si filtr třeba takhle: