„Jak prosté, milý Watsone! Vidíte ta chapadla, ten nepopsatelně hrůzný zjev, před kterým se příčetnost rozkládá jako mrtvola na pouštním slunci? To je přece Veliký Prastarý, sám Mrtvý Cthulhu, jenž pohltí náš svět!“

„Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn, Holmesi!“

Pro vás, kteří neznáte původní hru z roku 2007, je možná trochu překvapivé, že Sherlock Holmes a jeho poskok doktor Watson se v Sherlock Holmes The Awakened vydávají bojovat s fiktivními monstry z pera H. P. Lovecrafta, ale tak to prostě je. Budete se s tím muset smířit, pokud si chcete užít další nesmírně zajímavou detektivku od ukrajinského studia Frogwares.

Detektivní toulky světem

Frogwares původně měli velkolepější plány než tvořit remake něčeho, co už jednou udělali. Ruská agrese je ale donutila vývoj úplně nového projektu odložit, a tak tu máme předělávku, která navzdory pouhému roku ve vývoji naštěstí nepůsobí odfláknutě. Grafika je mnohem hezčí (nebo spíš kompletně přepracovaná), jsou tu nové mechaniky převzaté z mladších dílů, odlišná perspektiva z pohledu třetí osoby, nový dabing a herecké výkony (Holmes i Watson navíc nejsou tak staří a jejich kariéra teprve začíná). No a dostanete i upravený, obohacený příběh.

Na úvod načrtnu, z jaké pozice je tahle recenze napsaná. Jsem celoživotní fanoušek Sherlocka Holmese v jeho literární, filmové i seriálové podobě, ale ke hrám jsem se nikdy nedostal. Nehrál jsem ani původní The Awakened, ani žádného modernějšího Sherlocka od Frogwares. K remaku jsem přistupoval jako nepopsaný list, nevěděl, co očekávat, zkrátka ho bral jako svůj vstupní bod do Sherlockova interaktivního světa. Až po dohrání jsem se na YouTube podíval, jak se kdysi hrála původní verze.

A není to vůbec špatné uvítání. Hra v žádném případě neočekává, že už máte sérii prolezlou jak Holmes všechny obchody s falešnými kníry poblíž Baker Street, a v pozvolném úvodu vás pečlivě naučí všechny možné detektivní mechanismy, které budete potřebovat zvládnout.

Není jich málo. Vyšetřujete na místě činu, ryjete nosem v zemi, abyste objevili stopy a důkazy, pomocí Sherlockových zbystřených smyslů si všímáte detailů, které by jiní přehlédli, podle těžko postřehnutelných vnějších znaků odhadujete charakter a motivace lidí, které potkáte, řešíte případy propojováním indicií v myšlenkovém paláci, provádíte rekonstrukce zločinu tím, že za sebe řadíte události tak, jak se podle vás staly.

Do toho si povídáte s nejrůznějšími svědky, podezřelými i obyčejnými kolemjdoucími, volíte ty správné otázky a odpovědi – a v některých komplikovanějších případech dokonce musíte přestat spoléhat na Sherlockův brilantní mozek přeplněný informacemi všeho druhu. Pokud milý detektiv něco neví, ale tuší, kde to hledat, můžete si vypomoct prolistováním chytré knížky, učebnice, encyklopedie, archivu.

Takhle postupně skládáte profil každého jednotlivého pachatele, každého případu, odhalujete zločiny a nepravosti v Londýně, ve Švýcarsku, v Americe i ve Skotsku. Pravda, některé aktivity jsou zábavnější a naplní vás blaženějším pocitem než jiné. Třeba z úspěšné rekonstrukce scény zločinu na první pokus jsem měl opravdovou radost a připadal jsem si, jako že jsem na všechno krásně přišel sám. Naopak hledání důkazů poházených po místnosti se občas zvrhlo v prachsprostý, otravný pixel hunting.

Když jsem zmínil pocit samostatnosti, který ve mně Sherlock Holmes The Awakened často vyvolával, chtěl bych to ještě jednou zdůraznit. Ačkoliv vás hra táhne po jasně dané příběhové lince a nemůžete jako v Pentimentu případ vyřešit podle svého a třeba špatně, to, jak se k výsledku dostanete, nepůsobí, jako kdyby vás hra vedla za ručičku. Místo adventurního chození z bodu A do bodu B, od ikonky k ikonce, a následného řešení miniher či lokalizovaných hádanek se vážně hodí, když se zastavíte a pořádně zamyslíte.

I na lehčí obtížnost, která vám například pomůže zvýraznit interaktivní objekty v okolí a přihodí další pomůcky, které by skutečný pan Holmes určitě nepotřeboval, se to hodí. V jednu chvíli jsem například během pátrání přišel na skutečnost, že jistou důležitou věc si do svého doupěte odneslo jisté divoké zvířátko. Hra mě ale automaticky nenasměrovala tam, kam jsem potřeboval jít, dokonce mi ani nenaznačila, kde bych měl informace o svém dalším směřování nabrat. Samotnému mi muselo dojít, že jsem přece kdysi našel knížku o zvěři jihovýchodu Spojených států a že v ní můžu na vlastní pěst vyhledávat, abych zjistil, kde se asi tak moje kořist běžně schovává.

Jako od Doylea? Ani ne

Všechny tyhle zábavné dedukční rébusy vás postupně provádějí příběhem, který je… No, myslím, že autoři měli maličko větší ambice, než by bylo záhodno. Tleskám jim za to, jak dramaticky se rozhodli upravit narativ originálu, takže i veterány spousta příběhových kliček překvapí a vyprávění jako celek je oproti dřívějšku bezpochyby mnohem lépe podané. Celé nové ústřední téma Sherlockova sešupu vstříc hlubinám šílenství je ovšem prezentované poněkud nedomrle a nepůsobí úplně promyšleně.

Ano, možná ze mě mluví člověk, který nehrál Chapter One, kde Sherlock podle všeho řeší podobné problémy, ale nemůžu si pomoct, různé halucinační sekvence a prolínání reality s představami na mě dojem neudělaly. I proto, že jejich hádanky se omezují na nezajímavé environmentální puzzly, stokrát míň naplňující než detektivní vyšetřování dedukční metodou.

I kdyby vám ale šílený Sherlock připadal věrohodnější než mně, budete jistě těžko skousávat jiné podivné skoky ve vyprávění. Spousta příběhových nitek zůstane plandat ve větru, naše duo je odbyde pár slovy nebo ani to ne a pak si vesele oddrožkuje za dalším případem. To samé platí o postavách – objeví se v jedné scéně, udělají to, co je od nich striktně potřeba, aby se příběh pohnul dál, pak je necháte za sebou a do zpětného zrcátka se už ani neohlédnete. Hra zkrátka úplně nezvládá pomalu vybudovat napětí, sestavit ansámbl postav a soubor zajímavých otázek a pak všechno vyřešit v jednom naplňujícím momentu vyvrcholení.

Do toho je The Awakened občas roztahaný, což je překvapivé vzhledem k faktu, že závěrečné titulky můžete v případě efektivního řešení hádanek spatřit třeba už za sedm, osm hodin. Konkrétně v New Orleans jsem místy už vyloženě ztrácel pozornost a třeba ani moc netušil, proč že se vlastně snažíme najít toho nebo onoho chlápka a co s tím mají společného nějaké zatracené polodrahokamy.

Blbiny a quick time eventy

Nejhorší ze všeho ale je, když občas absolutně selhává logika fiktivního světa. Sem tam se stane, že věci prostě nedávají smysl, a to tak očividným způsobem, že si toho všimnete, i když jste třeba zrovna napjatí, vystrašení, zaujatí znepokojivým lovecraftovským vizuálem nebo jinak vyvedení z míry.

Watson má například vtipnou tendenci Sherlocka opouštět v přípravě na dramatické momenty, u nichž scenáristé chtějí, aby je detektiv absolvoval sám. „Nefunguje mi lucerna, Holmesi, počkejte, zkusím ji spravit!“ volá dobrý doktor. „Jdu dovnitř!“ ucedí Sherlock, presován spíše perem autorovým nežli nějakou skutečnou časovou tísní.

Nebo si to takhle naštrádujeme do základny kultistů, kteří tady ještě před chviličkou prováděli nějaký odporný skupinový rituál a neexistuje jediný důvod, proč by svoje sídlo nenadále opouštěli. Sherlock otevře tajné dveře a suverénně nakráčí do úkrytu osvobodit zajatého chudáka, který tam na nás čeká, zmožený a zkrvavený… A úplně sám. Kam se všichni poděli? Proč nikdo nehlídá? I kdyby si třeba najednou vzpomněli, že doma nechali puštěnou žehličku, proč by svou oběť jen tak nechávali o samotě?

Je to samozřejmě proto, že v Sherlock Holmes The Awakened neexistuje žádný soubojový systém, a tak Holmes s Watsonem zkrátka nemůžou potkat žádné vyloženě agresivní antagonisty. Když už se musíte vyhýbat strážím, hra vás ani nenechá se k nim přiblížit, kdyby vás to mělo prozradit – napřed musíte vyřešit logickou hádanku, která „nepřítele“ odláká.

Občas se, pravda, ve hře dá selhat, načež následuje loading. Nemůžete vyloženě pokaňhat řešení případu, jak jsem psal, cesta kupředu je jenom jedna. Ale někdy můžete být příliš pomalí a přijít až moc pozdě na pomoc postavě, která musí přežít. Nebo zvolíte špatnou dialogovou možnost, která vás zabije (a hra vás následně vrátí před hádanku, kterou jste právě vyřešili, což je neuvěřitelné designové faux pas.) No a nebo netrefíte správné tlačítko v quick time eventu.

Ano, ve hře jsou quick time eventy. Vyskytují se velice, velice vzácně, což je velice, velice dobře, ale když už na vás tohle zlo strašlivější než jakákoliv nesmrtelná chobotnice dopadne, tak to hodně bolí. Nejhorší je to na samotném závěru – podrobnosti vám samozřejmě prozrazovat nebudu, ale jde o suverénně nejhorší použití téhle už tak dost hrozné mechaniky, které pamatuju za dlouhá, dlouhá léta.

Úctyhodné dílo, ale…

Nelehce se mi nový Sherlock kritizuje, když vím, za jakých podmínek vznikal – a je pravda, že vzhledem k improvizovanému vývoji je vlastně dost úctyhodné, co jsme nakonec dostali. Tohle rozhodně není nějaká snaha si rychle vydělat na lehounce upravené 15 let staré ojetině, do The Awakened očividně zahučela obrovská spousta práce ve všech možných ohledech – grafice, příběhu i hratelnosti. Jen to zkrátka celé působí nedotaženě.

Přesto, pokud máte rádi Holmese jako postavu, vsadil bych se, že nešťastní z investovaného času a peněz nebudete. A to i v případě, že s interaktivním Sherlockem stejně jako já teprve začínáte. Navzdory některým očividným nedostatkům si hra drží vysokou laťku, co do logických hádanek i překvapivě depresivní atmosféry, která občas přetéká až do nefalšovaného strašení.

Nejlepší (dle let) detektivka pro PlayStation 5 před 2025

Upravte si filtr třeba takhle: