Za zmínku stojí, že Nier kdysi vyšel ve dvou verzích. Zatímco Nier Replicant byl určen pro PlayStation 3 a vyšel pouze v Japonsku, pro zbylé platformy a teritoria byl určen takzvaný Nier Gestalt, v tuzemsku známý prostě jen jako Nier.

Na první pohled nejzásadnějším rozdílem mezi oběma verzemi je fakt, že zatímco v Replicantu prožíváme příběh mladého chlapce a jeho sestry, Gestalt vyprávěl totéž, jen z pohledu otce a dcery. Remaster tedy v zásadě kanonizuje japonskou verzi a navíc si ji vůbec poprvé mohou zahrát i majitelé Xboxu a hráči na PC.

Sekej a smaž

Replicant začíná krátkým prologem, odehrávajícím se v postapokalyptické mrazivé budoucnosti roku 2053. Setkáváme se v něm s protagonistou (jehož si můžete pojmenovat dle libosti) a jeho nemocnou sestrou. Duo se ukrývá v opuštěném nákupním středisku, které se záhy stane terčem útoku podivných stínových monster.

Krátký úvod slouží především jako seznámení se soubojovým systémem, který kombinuje útoky na blízko a smažení kouzelných projektilů po vzdálených protivnících. Ve zkratce se dá říct, že jsou bitky zábavné a soubojový systém pěkně svižný, zároveň ale není nikterak složitý a hra se rozhodně nedá považovat za kdovíjak náročnou, vyjma děsivého rozhodnutí umístit úskok na tlačítko R2, tedy pravý trigger gamepadu.

Jen co je tutorial u konce, vezme vás děj o celých čtrnáct století do budoucnosti (tumáš, The Last of Us, udav se svými trapnými dvěma dekádami), která vypadá mnohem přívětivěji. Ústřední motiv chlapce s nemocnou sestrou se nicméně nemění, a tak je hlavním úkolem pouť za hledáním léku.

Ačkoli remaster dostal do vínku vyšší rozlišení a stabilních 60 FPS, rozhodně na první pohled poznáte, že tohle není hra ze současné, ale ani minulé generace konzolí. Kořeny z PS3 zkrátka nelze úplně zakrýt, podivně teskné atmosféře pustého světa ale kupodivu spíše prospívají.

Bohužel jsou tu i stinné stránky, mezi něž patří množství nahrávacích obrazovek (ty při hraní na rychlém PS5 tolik nebolí, přesto ale zážitek nepříjemně kouskují) a také zastaralý design vedlejších úkolů, které se v drtivé většině případů smrskávají na práci poslíčka bez zajímavější náplně.

Staří i noví známí

Naštěstí tohle všechno plně vyvažuje ústřední dějová linka a také ansámbl postav, které v průběhu potkáte. Ti z vás, kteří hráli Automatu, si určitě vybaví Devolu, Popolu či Emila, mně nejvíce k srdci přirostla neprakticky oblečená šermířka Kainé s pusou stejně ostrou, jako jsou její čepele.

Podobně jako Automata klade i Replicant náročné filozofické otázky týkající se samotné podstaty lidství a události, jejichž aktéry či pozorovateli se stanete, jsou jen zřídka úplně černobílé. Je ovšem třeba počítat s tím, že příběh se rozjíždí pomalu a na ty nejlepší momenty si zkrátka musíte počkat.

Jak už jsem naznačil, souboje nejsou nijak zvlášť náročné, bossové sice umí vytvořit efektní podívanou skoro na úrovni Returnalu, ale na běžnou obtížnost jsem se nikdy necítil být zatlačen do kouta a se slzami v očích odříkávat modlitbu za rychlý konec.

Oproti původní hře mělo v soubojích dojít k výraznému zlepšení, protože se na remasteru podílel Takahiša Taura, jeden z hlavních designerů Automaty z PlatinumGames. Hlavní změnou by mělo být především plynulé kombinování kouzel a útoků zbraněmi bez toho, abyste se kvůli kouzlení museli zastavovat a soustředit. Nemám s původním Nierem žádnou zkušenost, ale můžu říct, že současný styl výrazně připomíná Automatu a její možnost využít podporu poletujícího drona.

K dispozici dostanete trojici zbraňových tříd, které jsou od sebe dostatečně odlišné, zároveň ale jejich vylepšování trvá relativně dlouho a mnohem efektivnější variantou je vybrat si jednu a té se držet až do konce. Hra vám také umožní vylepšovat zbraně a schopnosti skrz systém takzvaných Slov. Jedná se o další způsob, jak si mírně upravit postavu, aby co nejlépe seděla vašemu hernímu stylu, byť se z velké části jedná o nepatrné změny, jejichž význam se naplno projeví až na vyšší obtížnosti.

Ušní nirvána

Pokud jsem zmiňoval, že grafika a obecná technická prezentace zkrátka svůj víc než dekádu starý původ nezapřou, musím zároveň jednak pochválit fakt, že je nyní celá hra dabovaná (a užít si ji můžete v anglickém i japonském znění), jednak vynést do nebes hudbu. Tu má na svědomí Keiiči Okabe, který se postaral i o soundtrack Nier: Automata, a i Replicant zní naprosto fenomenálně. Tklivé i pompézní melodie s podmanivým hlasem Emi Evans jsou skvělé a některé skladby se okamžitě zařadily vedle mé milované Birth of a Wish. Mimochodem, pokud se vám stýská po Automatě, můžete si v Replicantu pouštět také hudbu z ní.

Aby těch spojnic nebylo málo, je i zážitek z Replicantu závislý na tom, že příběh absolvujete vícekrát. Hra obsahuje hned pětici konců, pátý je zbrusu nový, vytvořený specificky pro remaster. Než začnete brblat, neznamená to, že musíte pětkrát absolvovat úplně celou hru, zároveň ale není sporu o tom, že je Replicant ve svém nárokování hráčova zájmu dost odvážný a ne každý bude ochoten na to přistoupit.

Ale tak už to mnohdy u těch opravdu zajímavých záležitostí bývá. Nier Replicant ver.1.22474487139… rozhodně není mainstreamovým titulem pro všechny, kteří v aktuálním herním polosuchu zuřivě vyhlížejí další dávku zábavy, protože jim Outriders už přestali stačit. Ve skutečnosti cílí hlavně na ty, kterým učarovala Automata a rádi by zjistili, jak hluboko vede králičí nora. Pokud vám nevadí občasná kostrbatost a jisté zastaralé koncepty, které tenká vrstva pudru zkrátka nedokáže zakrýt, vstupte a nechte se okouzlit.

Nejlepší (dle let) anime pro Xbox One před 2025

Upravte si filtr třeba takhle: