Náš hrdina si užívá krásného dne ve svém domečku na robotických nožkách, když v tom ho obranný systém upozorní, že na jeho domovskou planetu letí obrovská koule černé hmoty. A než stihne zareagovat, hmota už se rozlézá po celé planetě a halí vše do svého temného hávu. Což si ale hrdina nenechá líbit, nasedá do svého vlastního létajícího talíře a vydá se na cestu s cílem navrátit své domovině původní vzhled a vyprovodit nezvané hosty zpět tam, odkud přišli.

Když se výtvarník utrhne ze řetězu

Během svého putování navštívíte šest různých zón. Ty jsou z větší části smyšlené. Ovšem když se na ně pořádně zadíváte, hned vám bude jasné, jakou část naší planety mají znázorňovat. Z vaší domoviny se tedy přes kouzelné vodní, zářivě bíle ledové a rostlinné zóny dostanete až do zón, které mají s přírodou společného velmi málo.

S vizuální stránkou si vývojáři dali pořádnou práci, vše má skoro až surrealistický nádech a nejen díky tomu byla velká zábava prozkoumávat každý kout a objevovat při tom všechny ty malé kousíčky bizarních patvarů. Vzdáleně se dá Twisted Planet svým výtvarným zpracováním dokonce přirovnat ke hře Patapon z PSP, což je dáno hlavně velkým důrazem na užití černé barvy.

I mozek najde své využití

Jednotlivé zóny nejsou rozlišeny jen svým grafickým zpracováním, ale i puzzly, které musíte pro úspěšný průchod všechny vyřešit. Jednou tak budete v podvodním světě ucpávat trubky výbušnými houbami, abyste už chvilku poté řešili problém s odrážením světelných paprsků od ledových ploch.

Nejedná se ale o nic zbytečně složitého, takže hra neztrácí tempo a pokud by se přesto stalo, že se někde zaseknete na delší dobu, stačí vyzkoušet všechny zbraně, které máte v tu chvíli u sebe. Velkým kladem je, že stále objevujete něco nového, tudíž se ani ke konci hry nedostavuje pocit stereotypu.

Zbraně, nebo lépe řečeno nástroje, jsou váš hlavní prostředek pro řešení všech problémů, které se vám postaví během putování do cesty. Už od samého začátku najdete ve svojí výbavě identifikační věž, která vám v případě potřeby prozradí, jakou zbraň v jakou chvíli použít. A také střílnu, kterou můžete spolu se štítem vaší lodi během hry vylepšovat.

Postupem času se dostanete i k laserovému paprsku, naváděným raketám a dokonce i obrovskému ozubenému kolu. Žádnou ze zbraní ale nedostanete jen tak za krásný úsměv. Téměř všechny zbraně mají ve svém držení bossové a vy musíte jednoho po druhém přesvědčit, že přebíráte velení a jejich majetek odteď patří vám.

Ve hře potkáte také početný zástup běžných nepřátel, občas je jich doslova plná obrazovka, ale většinu času plní jen úlohu zdržovačů. Stačí pár ran a celý zástup nepřátel, který ještě před chvílí vypadal nebezpečně, se bude válet v pomyslných troskách a čekat, až odejdete z aktuální obrazovky. Protože, až se tam objevíte příště, budou na vás opět čekat. Vlastně je to jediná větší slabina celého konceptu, který by se cítil silnější v kramflecích, kdyby nepřátelé hráli nějakou významější roli a nepůsobili jenom jako výplň úrovní.

Přeci jenom se ale najde ve hře i pár těžších protivníků, kteří vám zaberou více času, pokud se budete chtít opravdu zastavit a jednoho po druhém odstranit. Ale ani to není nutné, stačí prostě zapnout štít a proletět kolem nich, ve většině případů se ani nebudou namáhat vás pronásledovat.

Nečekaná změna, matka zábavy

Jakmile ale dojdete k bossům, hrajete podle jejich pravidel. A to znamená, že slovo trpělivost bude váš nový kamarád. Někdy budete souboj opakovat klidně i pětkrát, než vůbec zjistíte, kde má boss slabá místa a jakou zbraň musíte použít, aby mělo vaše snažení cenu.

Na druhé straně je ale poražení každého bosse doprovázeno opravdu dobrým pocitem z vykonané práce, protože jste si tu novou zbraň a postup do další části mapy opravdu vybojovali. A to celé platí u závěrečného bosse dvojnásob.

Ačkoliv se dá Twisted Planet dohrát už za pět hodin, nedá se říct, že by jí něco vyloženě chybělo. Je radost ji hrát nebo spíše skrze ní proplouvat. Je to velmi příjemný amalgam herních prvků z několika známých indie her jako Limbo nebo PixelJunk Shooter.

Jakmile se objeví závěrečné titulky, máte pocit, že jste za své nevelké peníze dostali přesně to, čeho jste si žádali – příjemnou oddychovku s hezkým zpracováním a vtahující atmosférou. Tyto kvality podtrhuje i mód Lantern Run, který můžete absolvovat sami nebo v multiplayeru.

De facto je to řada zón s nějakou překážkou či nepřítelem, kterého musíte zneškodnit a chránit přitom lampu. O samotě si tento mód asi moc neužijete, ale v kooperaci s další trojicí hráčů jde o slušnou zábavu, která vás dokáže udržet u hry pěkných pár hodin. A to je vždycky dobře. Čím více důvodů k tomu, abyste svůj čas trávili ve stylově povedeném světě Insanely Twisted Shadow Planet, tím lépe.

Nejlepší (dle let) 2D pro Xbox 360 před 2025